Domluva:
Dnes chápu ty zavřené hranice a cenzuru a proč se tak nedovolovalo cestovat a snažili se rušit signály západního rozhlasu a tv. Bylo to proto, až se změní režim, tak se bude s nostalgií vzpomínat na socialismus a budou více vidět chyby demokracie (kapitalismu). Mohl bych to říci takto: pokud jsem nepoznal svobodu, nevěděl jsem, že jsem nesvobodný. Pokud jsem nepoznal pravdu, nevěděl jsem, že žiji ve lži. Pokud jsem nepoznal dostatek, nevěděl jsem, že žiji v nedostatku. A teď když jsem to poznal, nechci o to přijít.
Ale až budu na dně. Až budu na ulici, bez domova. Až se budu na dostatek jen koukat a budu žebrat a vybírat popelnice, tak se asi na svět budu dívat jinak. Stejně tak, jako se celí život mění u lidí žebříček hodnot, až dojdou k tomu, že jediné co opravdu má cenu, je zdravý, tak snad také dojdu k jiným hodnotám.
Náš národ promrhá vždy příležitost. Trochu uhnu do daleké historie, ale už od dob husitských válek se k nám až po bílou horu vždy více či méně otočili dějiny čelem a my toho nevyužili, a to vždy proto, že jsme se nedokázali dohodnout a najít jednotný cíl. Pak jsme po revolučních letech 1848 opět mohli získat víc, ale nakonec nás uhři předběhli, ale chvilku to vypadalo na rakousko-česko, nebo rausko-uhersko-česko.
No a pak roky 1918, nová doba pro náš národ, promrhaný a zakončený lety 1938 a dokonaný 1939.
Nezvládli jsme další roky1946,1948,1968. No a poslední rok 1989, už se zase začala ztrácet myšlenka a cíl. Mám pocit, že náš národ má jenom tu myšlenku, tak trochu zná i cíl, ale neumí najít cestu k tomu cíli.
Nepromrhejme ten poslední zlom našich dějin, 1989. Nepromrhejme ho nesnášenlivostí, závistí, záští. Proč jsme revoluci udělali? (trochu váhám, označit to revolucí) Přeci proto, abychom byli svobodní, pro to, aby tu byl každý šťastný, aby se tu každému líbilo a byli na sebe, na Čechy, na naší zem, hrdí. A to ne jen když naši sportovci přivezou medaili.
Žádné komentáře:
Okomentovat