neděle 17. listopadu 2019

Ke 30 výročí revoluce

Další kulaté výročí, slavené v neslavné době. 30 let od revoluce. Ano, byla to revoluce, i když to někdo odmítá. Protože se povedla, jen díky ohromnému nasazení tisíců studentů, umělců, pracovníků v médiích. A dobře, i proto, že zástupci režimu neměli koule tak, jako je měli soudruzi v Číně, v sovětském svazu a v Rumunsku. Za to jim dík. Ale rozhodně těm, kdo tu revoluci vedli, s ničím nepomáhali. A ti výročí revoluce, nikdy neslaví a slavit nebudou.
A naopak se vždy budou snažit zásluhy revoluce podkopávat. Vždy budou vychvalovat svůj komunistický režim a nadávat na demokratický režim. A čím budeme od pádu jejich režimu dále, čím bude ubývat pamětníků jejich režimu a bude přibývat těch, co to nepamatují, tím více budou vychvalovat komunismus (jak to dělají pohrobci nacismu), a tím více budou pomlouvat, nadávat, vyzdvihovat nedostatky a chyby demokracie.
Je třeba stále připomínat tu dobu komunismu, jako připomínáme dobu nacismu. A je třeba hodně mluvit o kladech demokracie. Je třeba mluvit o kladech a záporech jak totalitních režimů (nacismu a komunismu), tak i o demokratickém systému. Ne vše bylo tenkrát špatně, jako ne všechno je dnes dobře. Ale zápory totality převažují nad klady. Stejně tak, klady demokracie převažují nad zápory.
Je třeba přesně určit klady a zápory, a pojmenovat to pravým jménem. Oni totiž některé klady totalitních režimů (nacismu a komunismu), jsou v podstatě zápory. Stejně tak, jako některé klady demokracie, jsou zápory. Je třeba nejdříve určit, co je to klad a co je to zápor. Také je třeba jasně pojmenovat lež a pravdu. Jasně definovat, co je pravda, lež, co je klad a zápor, co je důležité a co ne.
Lží o nacismu a komunismu je třeba to, že jsme byli více spojená společnost než dnes. Že byla práce pro všechny. Že bylo bezpečněji než dnes. Že se lidé měli více rádi než dnes. Že bylo méně stresu a obav o budoucnost než dnes. Že nebylo bezdomovců, nezaměstnaných, feťáků a drog, tolik zločinů a zločinců. Bylo vše levné nebo zadarmo. A byty byli. A nebylo homosexuálů! A i ta svoboda byla! A všecho fungovalo A skvétalo A bylo tak nějak veseleji! A dnes je to úplný opak.
Lží o demokracii je opak toho, v čem se lže o totalitních režimech. Tedy totálně a nezvratně rozhádaná společnost a nenávist mezi lidmi, gygantická nezaměstnanost a bezdomovectví, stres a obava z budoucnosti, ulice plné násilí, zločinu, feťáků a drog, vše je předražené a proto nedostupné pro drtivou část společnosti. A žádná svoboda tu není. A ještě ze všech chtějí udělat homosexuály! A celkově je to upadající společnost, lidsky i ekonomicky.
Tyto lži o totalitě a demokracii, je třeba vysvětlit. Je třeba ty lži vyvracet. Příklady, dokumenty, debatami, důkazy. Začít hlavně tím, co je skutečně důležité. Umět se ptát i odpovídat. Pár zásadních otázek by se našlo. Zadrátované hranice, zrušené svobodné volby, nedovolená opozice, nemožnost (nebo velké zatížení) cestování, cenzura...
1) Když bylo tak báječně, proč byli zrušené volby? Čeho se báli ti komunisté a nacisté? Vždyť by je lidé volili stále. Pokud to byl tak krásný, fungující, nejlepší režim pro lidi, proč to měnit?
2) Proč byli zadrátované nepropustne hranice se západem? Proč to zadrátovali komunisté a ne demokraté? Přeci, kdyby byl ten jejich režim tak bezva, tak by neměli důvod se tak izolovat. Naopak, by se chlubili svými úspěchy.
3) Naopak, proč ty hranice neměl zadrátovaný a nepropustný, ten upadající západ? Neměli se spíš oni bát? Třeba před tím, že by se lidem i nich, chtělo utéci k nám a co hůř, zavést ten komunismus u nich?
4) Proč se na demokratický západ, nedostal každý. A kdo se dostal, tak jen na výjezdní doložku, a ještě nesměl jet s celou rodinou? Proč? Čeho se báli? Přece, kdyby viděli tu bídu na západě, tak by se ještě rádi vrátili domů.
5) Proč nedovolili opozici? Proč pronásledovali ti, kdo kritizovali režim? To se báli, aby je opozice neporazila? Ale vždyť se lidem žilo jako v ráji, ne? Tak proč by chtěli změnu?
6) proč byla cenzura? Čeho se báli? Přeci nebylo co kritizovat. Vše bylo krásné, vše fungovalo, lidé byli šťastní, spokojení. Nebylo tedy co vyčítat, tak by se muselo jen chválit. To se báli chvály v médiích a ze zahraničí?
7) A když už se to tak změnilo, tak proč se lidé už dávno opět nevrátili do toho ráje nacismu a komunismu?
8) Z komunistických (ne demokratických) archívů víme, že lidé utíkali z toho ráje nacistů a komunistů. Proč ale neříkali naopak lidé z toho demokratického pekla, do nacistického a komunistického ráje?
9) Z komunistických (ne demokratických) archívů, interních směrnic, reportáží v médiích víme, jak byl všeho nedostatek, jak často nefungovalo celé hospodářství. Jak chyběli mnohdy základní věci. Jak se omezovalo i to školství a zdravotnictví. Proč? Proč tímto i sami nacisté a komunisté, tajně přiznávají své selhání? Ale veřejně se před národem chválí?
10) Pokud bylo bezpečněji, lidé se měli raději, nebyli nezaměstnaní, bezdomovci, feťáci, homosexuálové, tak proč proti těmto věcem, měli komunisté zákony? A z komunistických (ne demokratických) archívů vime, že byli a podle těchto zákonů byli postihováni. Jak můžou být zákony na něco, co není? Jak se mohlo soudit něco, co není?
A můžeme pokračovat. Čistý vzduch, čistá voda, lepší potraviny, komunistům šlo o lidi... Lži o komunismu.
Co pro mě osobně demokracie znamená? Není cenzura, jsou otevřené hranice, je svoboda projevu, shromažďování, slova a hlavně, jsou svobodné volby. Máme všeho dostatek. Ano, bydlení je dražší. Ale vše ostatní je levnější. Máme vyšší životní úroveň, kvalitnější životní prostředí, fungující služby. Máme neomezené možnosti na lepší život. Města jsou čistší, hromadná doprava je čistší a spolehlivější. Máme modernější podniky, kvalitnější školství a zdravotnictví. Snižuje se i kriminalita. Nemusíme se obávat státní perzekuce za projevené názory. I když, v éře zemanoida-bureše, mám trochou obavy. Záleží jen na nás, jestli si vymoženosti dnešní doby, vydobyté revolucí, necháme opět vzít, nebo si je chráníme.

úterý 5. listopadu 2019

Nehrajme si na morálku

Lidem kterým vadí všichni bývalý komunisté a lidi ze svazků stb, chci jen říci, kdo je bez vinny, ať hodí kamenem. 99% Čechů a Slováků, kolaborovalo s komunistickým režimem. A jen díky tomu tu mohli být tak dlouho. Každý 6 (17% z dospělé populace) byl přímo komunista. Každý 100 (1% z dospělé populace) byl ve svazcích stb. (Dohromady 18%) Jinými slovy, průměrně měl každý v rodině nebo v příbuzenstvu, nebo v každém menším kolektivu nebo v sousedství, minimálně jednoho komunistu. A v každé zapadlé vesnici, nebo ulici, nebo větší bytovce, nebo velkém kolektivu (nad 100 lidí) byl minimálně jeden spolupracovník stb. Ale vzhledem k tomu, že člověk ani nemusel být komunista, ani spolupracovník stb, ale stačilo jen být hluchý, slepý a němý a o nic se nestarat, což dělala ta většina z dospělé populace (bez těch 18% přímých podporovatelů režimu) 80%. Tak jsme v podstatě, byli všichni spolupracovníci a kolaboranti s komunistickým režimem. Doba byla taková. Měli jsme tři možnosti. Kolaborovat, spolupracovat. Nebo držet hubu, být loajální, nevidět, neslyšet, nemluvit, neodporovat. Nebo odpor, protestovat, vidět, slyšet, mluvit. Většina zvolila loajalitu, podstatná část přímo spolupráci, jen minimum odpor. Ti co zvolili spolupráci, ti to často dělali z existenčních důvodů, osobních nebo pro potomky. Nebo aby na jejich místo nepřišel někdo mnohem horší. A čím se provinili proti té mlčící většině JEN TÍM, že vstoupili do strany nebo podepsali spolupráci s stb? Proto už konečně přestaňme dehonestovat ty, které komunismus donutil jednat jak jednali. A zaměř me se jen na ty, kdo šly dál. Kdo neskončili jen vstupem do KSČ(M) a popisem stb. Ale aktivně kolaborovali. Pronásledujme jen ty aktivní. Co udávali. Díky kterým byli ničeni životy a rodiny. Díky kterým lidé nemohli studovat, dělat svou práci, přišli o majetky, čest, kariéru. Často i o rodiny a přátele. A mnohdy o život. To jsou ti, kteří si zaslouží naši nenávist, pohrdání, odsouzení. Ne ti, co JEN nevydrželi tlak režimu. Než někoho odsoudíme, tak si nejdříve zjištěme, jestli byl aktivním kolaborantem (což byli 100% zaměstnanci stb-neplést se spolupracovníky, a dnešní komunisté, kteří i přes prokázané zločiny, stranu neopustili a nebo po revoluci do ní vstoupili). Pokud to nebyl aktivní kolaborant, tak bych ho nechal být. Pokud se ukáže, že svým vstupem nebo podpisem, nikomu nic neprovedl, tak se neprovinil o nic víc, než ta drtivá mlčící většina. Pro mě je důležité, jak se k životu postavil po revoluci. Jestli má demokratické smýšlení.