středa 15. května 2019

Ještě nejsme demokraté

Myslím, že Češi jsou politicky negramotní. Jinak by nevolili Babiše a Zemana. Ale není  vše ztracené, jak ukazují výsledky voleb, kde extremistické strany dostávají dohromady maximálně 20%.
Naučit se demokracii, je běh na dlouhou trasu. Ani našimi extrémisty, opěvovaná Švýcarská demokracie, nevznikla "v kuchyni" (parafráze na klan klausů 😁), ale vznikala stovky let. A v dnešní podobě je stará skoro 200 let (vznik Švýcarské federace). I demokracie USA, vznikala 200 let. A Britská demokracie ještě déle. K těmto vyspělým demokraciím, máme ještě hodně daleko.
Demokracie mladší než 200 let, jsou demokracie křehké, nestabilní, bez přirozené obrany. Jak dokazují ostatní Evropské demokracie. Nejnebezpečnější je prvních 50 let, jak naznačil i T.G.Masarik: potřebujeme 50 let klidu a míru.... Že to tak je, ukazují volební výsledky, kdy v demokraciích starších 200 let, nemohou uspět extrémní strany, a tak tam nikdy nemůže vyniknout komunismus, nacismus, fašismus, oligarchie... A další totalitní formy systému.
Demokracie od 50 do 200 let, mají stále problémy s extremisty, ale už je to pod dohledem, a pokud nepřijde válka nebo jaká koliv krize, tak to zvládnou.
Nejhůř na tom jsou nerozvinuté, mladé, hledající demokracie, do 50 let, jak ukázala první polovina 20st. (vzestup komunismu, nacismu, fašismu). A co se ukazuje ve východní Evropě dnes (vzestup extrémistů a populistů). U nás to je extrémní KSČ(M), SPD a další strany a hnutí, kteří zatím nejsou u moci. A populistické ANO, ČSSD.
Jak národ zvládne ten zrod (dětský věk) demokracie, takový bude mít vývoj (pubertu). A jak zvládne vývoj, takový bude mít život (dospělost). Musíme se všichni snažit. Musíme společně překonat ty dětské nemoce dneška. Vyléčit ty "spalničky, neštovice,  spálu...", a naučit se rychle chodit, mluvit, jíst příborem, číst, psát, počítat..., bychom lépe čelili dalšímu vývoji. Chce se mi věřit, že to dokážeme. Jinak skončíme jako nedospělé děti, nebo věční puberťáci.

Ano: Demokracie je především o povinnostech a dodržování pravidel, z kterých vyplývají naše práva a zodpovědnost, a to celé ústí do svobody. Nesmí chybět ani jeden z těchto bodů. Povinnosti-pravidla-zodpovědnost-práva-svoboda. A tomu se musíme teprve naučit.
Demokracie rozhodně není o nějaké společné, jednotné, absolutní... jednotě. Naopak. Ale pokud v nás bude zakořeněný smysl pro povinnosti, pravidla, zodpovědnost, právo a svobodu všeobecně, nejen osobní, tak jsme demokraté, jedno jestli na pravo nebo na levo. A potom nebudou mít extrémní proudy šanci.
Vždy budou ve společnosti jiné proudy, myšlenky, názory, ideologie. Ale tady se právě ukáže, nakolik je demokracie silná. Demokracie v nás. Silná demokracie, odlišné ideologie dokáže přirozeně udržet na uzdě. Bez zákazů, represí, likvidaci... A to tak, že je většinová populace nepřijme. Tedy, že je nevolitelná, nebo dostanou jen tolik procent, že nemohou nic ovlivnit.
Slabá demokracie je taková, která je odlišnými ideologiemi natolik ovlivnitelná, že odlišné ideologie buď vyhrají volby, nebo získají vliv na moci (KSČM) a SPD i bez vládních postů). V této demokracii by se mělo připustit určité omezení.
Nemyslím represi, likvidaci, ale zákaz za určitých podmínek. A dostatečný důvod k zákazu, je jednoznačně projev strany, hnutí, skupiny i jednotlivce (člena). A to projev slovní nebo písemný, a to kde koliv. A některé strany a hnutí, by se měla zákaz i za podporu těch ideologií, už jen názvem. Tady mluvím o komunistech. To je to stejné, jako by v Německu dál fungovalo NSDAP.
Ale k tomu všemu se musíme nejdříve propracovat, naučit.