Nechápu reakce typu: antikomunista a bojovník proti komunismu a všemu z jejich éry. Proto se znovu zeptám na otázky týkajících se článků:
Copak tu nebyla cenzura? Copak tu byla opozice? Neexistovalo pronásledování pro ně nepohodlných lidí? Nebyl snad nikdo za názory vyhozen z práce a školy a znemožněno jim vykonávat svou práci?
Jen pro příklad: mohli jste sehnat Matušku a Kubišovou potom co byli zakázány? A mohli jste je slyšet v rádiu a televizi? A mohli jste číst Seiferta v 80 letech, zvláště když získal Nobelovu cenu za literaturu? Mohli jste si přečíst černý barony od Švandrlíka A Rychlé šípy od Foglara.
Proč v jejich novinách nepíší alespoň o něčem pozitivním, ale o to více se dozvíte, že už vlastně všichni jsme na pokraji bídy, války, před smrtí hladem a z nemocí? Máte pocit, že školy a nemocnice už můžou zrušit, protože tam nikdo nemůže chodit (nemá na to).
Proč zrušili debatu na internetových halonovinách? Proč se obuli do kresleného pořadu pro děti, kde jen bylo, že byli zadrátované ostře střežené hranice, nedostatek zboží, perzekuce nepohodlných?
Proč vydali interní slovník, jak mají komunisté odpovídat na nepříjemné otázky? Je tedy můj článek a tato reakce antikomunistický boj anebo jen připomínka a následná otázka/odpověď, proč to tak je?
Žádné komentáře:
Okomentovat