Zdravice ke konci války

Russáci nikdy nikde nikoho neosvobodili. A už vůbec by nedokázali bez masivní pomoci USA porazit nacistické Německo. 

Skutečná zdravice by měla být tato: 

Děkujeme USA a Británii za porážku nacismu po stránce ekonomické a za záchranu demokracie a svobody v Evropě. A sovětskému svazu (nejen russákům) děkujeme za porážku nacismu po stránce masivních ztrát na životech, ale za cenu zničení demokracie a svobody a šíření komunismu na území které "osvobodili".

Pod touto zdravící bych se klidně podepsal. 👍

Vzkaz do dezoscény.

Vzkaz všem dezolátkům a dezolkám, co chtějí russácký mír a Ukrajinskou kapitulaci, páč milují svého kremelského vůdce a nenávidí kyjevského prezidenta a jeho statečný lid, a přáli by si konečně odchod všech Ukrajinců, ačkoliv by jim nevadil opětovný příchod russáků.

Ty hlupáčku malinkatý. Díky Ukrajincům až zestárneš, tak ti bude mít kdo vyměnit plinky víš? A nakrmit a převléknout a umýt. Páč to za ně žádný Čech dělat nebude. A jestli je nemáš rád, a nevadí ti tvůj osud v budoucnu, tak naopak Ukrajině drž pěsti, jestli ti to revma dovolí, aby vyhráli válku. Páč jich tu bude ještě víc. A to se potom očividně z toho posereš ještě víc. 👍

K osvobození Česka.

Miroslav Šustr 

Ještě jednou a naposled! Už mě nebaví ty žvásty proruských idiotů o překrucování historie! 8. května slavíme konec druhé světové války v Evropě. Jelikož se zde 40 let ve školách i mezi lidmi vyprávěl "sovětský, ruský" pohled na konec války, tak je důležité si některá fakta uvést na pravou míru a zasadit je do kontextu. Zde je text od Dezinformace. Říká se, že historii vykládají vítězové a opravdovými vítězi druhé světové války byla západní civilizace, která si poradila s fašismem a po válce žila ve svobodě a jejich západní ekonomiky rostly daleko rychleji než východní blok, který byl násilně držen v sovětském područí. 

Několik poznámek k osvobození ČR a reáliím Druhé světové války

1. Na většině území ČR německá vojska kapitulovala do rukou československé armády, nebo civilní správy (viz obr.).

2. Ruská a americká armáda postoupila, do 8. 5., zhruba na stejně velké území ČR.

3. Druhou světovou válku vyvolalo Německo (Velkoněmecká říše), Slovensko (Slovenský štát) a Rusko (SSSR), napadením Polska.

4. Nelze připisovat osvobození tomu kdo válku vyvolal!

5. SSSR ČSR neosvobodilo, Stalin neusiloval o to, komukoliv přinášet svobodu, ale usiloval o rozšiřování sféry vlivu. Osvobodit znamená přinést svobodu, neznamená, vyměnit nacistickou totalitu za komunistickou, pod dohledem NKVD. Beneš jmenoval druhou Gottwaldovu vládu na rozkaz z Moskvy, v rozporu s Ústavou ČSR.

6. Díky spojenecké smlouvě mezi Německem a Ruskem se ČR stala/zůstala definitivně součástí německé sféry vlivu.

7. Nacistická totalita na našem území byla součástí mocenského paktu Ruska a Německa, kteří společně vyvolali válku.

8. Rusko usilovalo o to stát se čtvrtým členem Osy.

9. RUSKO (SSSR) se ocitlo na straně Spojenců až díky napadení Německem, Stalin ale měl plán, ve kterém chtěl jako první napadnou Německo a postupně celou Evropu.

10. Když bylo Německo 40 km před Moskvou, neměla Rudá armáda ani střelný prach, aby se mohla bránit, vše Rusku dodali spojenci, v čele s USA, přes 95 % pomoci Rusko nikdy neuhradilo.

11. Po válce Rusové rabovali Německo, odváželi do posledního šroubku rozmontované továrny, technické výkresy, patenty atd., které často posloužily jako základ pro poválečný ruský průmysl, tak jako němečtí váleční zajatci z řad konstruktérů, vědců, techniků apod. Na rozdíl od USA, kde tito lidé žili svobodně a jejich zásluhy jim nebyly upřeny, v SSSR práci zajatců propaganda připisovala politicky preferovaným občanům SSSR, jako např. vývoj útočné pušky AK-47 válečného zajatce Hugo Schmeissera, konstruktéra StG 44. Legendární ruský tank T-34 vznikl na základě předválečné americké konstrukce Johna Waltera Christie, kterou Rusko zakoupilo, nejprve s benzínovými německými motory BMW (Mikulin M-17), později s naftovými americkými motory Liberty (Mikulin V-2).

12. Například v Polsku neslaví osvobození Sovětským svazem, ale vzdají úctu padlým vojákům Rudé armády, kteří byli sami oběti totalitního ruského režimu. Z národností padlo na území ČR nejvíce Rumunů a Ukrajinců.

Rakouská koruna nebo Evropské euro?

K otázce eura a koruny. Opravdu si myslíte že mít vlastní národní měnu znamená mít suverenitu a naopak jí nemít znamená že jí nemáme? Tak proč nemáme groše (nebo jinak pojmenovanou měnu), poslední platidlo Přemyslovců a máme Rakouskou korunu? Yes, my jsme jediný z bývalé Rakousko Uherské monarchie, kde ještě platíme korunou, i když jsme si jí přejmenovali na českoslovenslou, později českou. Jinak, zdá se někomu že Němci, Francouzi, Italové, Španělé, Rakušané..., nejsou suverénními státy? Jako že, jedinými suverénními státy v EU jsme my Češi, Poláci, Dáni, Švédi, Maďaři...? A žádná Evropská měna, snad kromě britské libry, neměla celosvětovou platnost, stejně jako dolar. To se podařilo až euru. A já bych rád platil na celém světě jednou měnou, aniž bych si musel složitě peníze měnit. Minimálně v celé Evropě bych proto jednu měnu bral. Českou korunu berou ve světě jen za bezcennou měnu, a někde jí ani neznají. Proč tedy nemít měnu uznávanou na celém světě jako cenné platidlo místo rakouské koruny, kterou ceníme jenom my a za hranicama s ní nic nepořídíme? Naše Koruna není vůbec naše ale rakouská. Tak proč nemít jinou naší měnu, celosvětově uznávanou jako platidlo? Proč nemít místo rakouské koruny evropské euro? 

K paní Bohdalové.

Paní Bohdalová. Souhlasil jsem s vámi, když jste vysvětlovala těm kdo vám vyčítají styky s komunistickými pohlaváry. A ano, je pravda že je poslat do prdele, by vás nejspíš stálo minimálně kariéru, ne-li vězení a doživotní perzekuce. A ty kteří vám to vyčítají, by nejspíš byli první kdo by také podlézal. Naprosto jsem souhlasil. Ale do chvíle, než jsem zjistil že v tom pokračujete i teď, kdy by se vám už nic nestalo. Jistě, pokud byste podobné kontakty odmítla tzv. na plnou hubu, asi byste u poloviny populace byla v nelibosti, ale o práci a kariéru ani osobní klid a svobodu, byste nepřišla. Ale mohla byste se tomu vyhnout normálním slušným způsobem, a tak byste maximálně přišla o přízeň jen toho komu jste odmítla a jeho nejbližšího okolí. Tak že, za komoušů by vás nějaké odmítnutí mohlo stát celý váš život. Dnes ale v žádném případě. Proto vaše slova že za komoušů to nešlo nebo nebylo tak snadné (i když se našli hrdinové s morálkou), tak po tom s kým se stýkáte i dnes, kdy vám nic nehrozí, jste ta slova znehodnotila. Né, vy jste to nedělala ze strachu (jako někteří, který to ale dnes nedělají), ale z prospěchu. Dělat něco ze strachu bych pochopil. Jako jsem vás do nedávna chápal. Ale dělat něco z prospěchu, znamená že vám chybí morálka.

Chci jen jeden neměnný čas. tedy sluneční.

Jako důchodce mě už je to jedno co se stávání a usínání týče. V produktivním věku mě to přibližně cca -+ tak týden čtrnáct dní štvalo. Vždycky se mi stávalo a stává lépe do světla než tmy. Zvláště když jsem musel stávat ve 4 h ráno. Už mě tak moc nevadilo usínání za světla, protože protože z práce jsem kolikrát přišel unavený a klidně jsem usnul světlo neosvětlo tma netma. A protože jsem stejně usnul mezi 21 až 22 h, tak už světlo prakticky nebylo ani v létě. Světlo ještě kolem 22 h, je v červnu, kolem dne slunovratu. Tak že kvůli jednomu měsíci v roce (přesněji konec května až počátek července) fakt nepotřebuji letní čas.🤦 Když to rozšířím na 21 h, je to květen až srpen. Ale kdo z nás potřebuje ještě světlo po 21 hodině? Jen ti co cestují vandrem do přírody, co pracují venku nebo co chtějí venku pořádat nějaké párty. A kolik z vás to může dělat tak často, a hlavně má na to čas, aby se jim to vyplatilo mít světlo i tak pozdě večer? Myslím že se nepletu, když řeknu že i vám co vandrujete nebo pořádáte párty venku, jde dohromady o max měsíc či dva v roce. Těm ostatním stačí nežít ve tmě, což nežijí ani v zimě, kdy je světlo jen pár hodin. Schválně jsem nezahrnul zdravotní problémy, protože na 100% to není jisté ale blíží se to pravděpodobnosti že to má špatný vliv na zdraví. A už vůbec né ekonomické důvody, kdy je naopak už na 100% jisté, že to ničemu nepomohlo a dnes už nějaké posunování času je už úplná zbytečnost. Ale myslím že je to zbytečné i z osobního hlediska. Za mě osobně, vstávání do tmy mě vždy vadilo, usínání za světla mě naopak nikdy nevadilo, na mé aktivity bylo jedno jestli je světlo nebo tma. Proto jsem pro jeden stálý neměnný čas. A to standartní sluneční zimní (vyberte si) čas, kdy je sluníčko v poledne nad námi, tedy je nejkratší stín, a do 20 st. To byl jediný čas co jsme měli. Samozřejmě pro rejpali, který by mohli říci, že u nás byl jiný čas než v Londýně...: v pásmu kde jsme žili. 

Okupace x podřízenost v letech 1938 až 1989 (s pomocí AI)

Dvě ztráty svobody: Československo 1938–1989

Úvod

Dějiny Československa mezi lety 1938 a 1989 lze číst jako příběh dvou odlišných typů ztráty svobody. První přišla rychle, otevřeně a zvenčí – v důsledku nacistické expanze. Druhá nastupovala postupně, méně viditelně a do značné míry zevnitř – v rámci sovětského mocenského systému po druhé světové válce. Obě období se liší metodou, ale spojuje je zásadní omezení suverenity státu.

---

1. Rok 1938: Začátek rozkladu státu

Mnichovská dohoda znamenala zásadní zlom. Československo bylo donuceno odstoupit pohraniční území bez možnosti efektivní obrany.

Důsledky:

ztráta obranyschopnosti

oslabení státní moci

narušení důvěry v mezinárodní garance

Šlo o první krok k rozpadu státu – bez přímé okupace, ale pod silným vnějším tlakem.

---

2. Rok 1939: Otevřená okupace

V březnu 1939 došlo k přímému obsazení českých zemí nacistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava.

Charakteristika:

ztráta státní suverenity

rozhodující moc v rukou cizího státu

domácí správa podřízená okupantovi

Tento model byl přímočarý: cizí moc převzala kontrolu otevřeně a bez snahy ji maskovat.

---

3. Rok 1945: Osvobození a nový vliv

Konec druhé světové války přinesl osvobození od nacismu. Zároveň však vytvořil nové mocenské rozdělení Evropy.

V Československu:

obnovení státu

silný vliv Sovětského svazu

postupné politické směřování na východ

Toto období je klíčové svou dvojznačností: skutečné osvobození od jedné diktatury a zároveň začátek závislosti na jiné velmoci.

---

4. Rok 1948: Převzetí moci zevnitř

Komunistický převrat v únoru 1948 znamenal zásadní změnu režimu.

Specifika:

převzetí moci domácí politickou silou

odstranění opozice

napojení na sovětský model řízení státu

Na rozdíl od roku 1939 nedošlo k přímé okupaci. Stát formálně existoval dál, ale jeho politické směřování bylo pevně svázáno s Moskvou.

---

5. Rok 1968: Test a potvrzení závislosti

Pražské jaro představovalo pokus o reformu systému a větší míru svobody.

Reakce byla jednoznačná:

vojenský zásah států Varšavské smlouvy

potlačení reforem

dlouhodobá přítomnost cizích vojsk

Rok 1968 ukázal, že suverenita Československa má jasné hranice. Jakýkoli pokus o samostatnější cestu mohl být zastaven silou.

---

6. Rok 1989: Konec systému

Sametová revoluce znamenala pád komunistického režimu a návrat politické svobody.

Důsledky:

konec jedné strany

obnovení demokracie

postupné ukončení sovětského vlivu

Teprve zde lze mluvit o plné suverenitě ve smyslu nezávislého politického rozhodování.

---

7. Srovnání dvou modelů nadvlády

Nacistický model (1938–1939)

rychlý nástup

přímá kontrola

otevřená okupace

Sovětský model (1945–1989)

postupný vývoj

nepřímá kontrola

využití domácího režimu

možnost vojenského zásahu (1968)

Rozdíl není v tom, že by jeden systém znamenal svobodu a druhý ne. Rozdíl spočívá v metodě, jakou byla moc vykonávána.

---

8. Závěr

Československo ve 20. století zažilo dva zásadně odlišné způsoby omezení své svobody. Nacistická okupace byla rychlá, přímá a jednoznačně rozpoznatelná. Sovětský vliv byl naopak postupný, často skrytý za domácí politické struktury, ale v klíčových momentech vynucený i vojenskou silou.

Rok 1945 přinesl osvobození od nacismu. Rok 1989 pak přinesl plnou politickou svobodu. Mezi těmito dvěma daty leží období, které nelze jednoduše označit ani jako svobodné, ani jako klasickou okupaci – ale jako systém omezené suverenity v rámci širšího mocenského bloku.

---

Shrnutí pro čtenáře

1938–1939: ztráta svobody zvenčí

1948: převzetí moci zevnitř

1968: potvrzení závislosti silou

1989: návrat svobody

Tato časová osa ukazuje, že historie není černobílá, ale zároveň umožňuje jasně rozlišit mezi různými formami nesvobody.

O milionů chvilek pro demokracii

🕯️ Milion chvilek: Nejsou to žádní tajní spiklenci, jen už je nebaví okrádání státu.

Kdo to je?

Prostě lidi, kteří dali hlavy dohromady – Mikuláš Minář, Benjamin Roll, Pavel Procházka a tisíce dobrovolníků. Všichni mají veřejně čistý štít (žádné odsouzení za korupci, žádný prokázaný střet zájmů).

Proč to dělají?

Protože jim došlo, že politici můžou dlouho krást, ovlivňovat soudy a nikdo je nezastaví.

Co dělají konkrétně?

🗳️ Demonstrace (Letná 2019 – 2022 – čtvrt milionu lidí)

📝 Petice za nezávislou justici

🧾 Tlak na majetková přiznání politiků online

🛡️ Podpora whistleblowerů (lidí, co to prásknou zevnitř)

A kdo na ně útočí?

Dezinformátoři (Parlamentní listy, AC24, Aeronet), politici jako SPD nebo část ANO a anonymní trollové na sítích. Lžou o financování z ciziny, ale nikdy nic neprokázali.

Proč útočí?

Protože Milion chvilek jim bere beztrestnost. Každý člověk na demonstraci nebo každý podnět zvyšuje riziko, že už příště neukradnou zakázku.

---

👥 Další, kdo to nenechají být (a taky je podpoř)

🔹 Rekonstrukce státu – konkrétní plán na změnu 30 zákonů

🔹 Transparency International – odhalili tu zakázku pražské hygieny

🔹 Oživení – hlídají dotace na radnicích

🔹 Hlídač státu / Hlídač smluv – nástroje pro každého z nás

---

📰 A novináři, co kopou tam, kde se ostatní bojí

🎯 Seznam Zprávy (investigace) – rozkopali hygienu, Čapí hnízdo, Dozimetr

🎯 Investigace.cz – denně odkrývají korupci

🎯 Deník N – justiční kauzy a vliv oligarchů

🎯 A2larm / HlídacíPes.org – drobní, ale poctiví

Bez nich by kauza s hygienou možná nikdy nevyšla najevo. To je fakt.

---

💪 Proč to má smysl?

✅ Policie už začala zakázku hygieny prověřovat (díky podnětu TI a novinářům)

✅ Registr smluv existuje (díky tlaku z ulice)

✅ Estonsko(12) ukazuje, že průhledný stát není sci-fi

I ostatní státy Finsko(1), Dánsko(1), Nový Zéland,(3) Holandsko(8), ČR je na 39 místě v pořadí na světě.

Estonsko na tom bylo hůře, než my. 

Vše si můžete ověřit a podívat se další umístění států. Vše je v lidech👌

Každý sdílený článek, každý podnět na Hlídači, každý hlas u voleb – to jsou naše zbraně.

---

🧠 Kdo se bojí, ať radši šíří fakta

My se jich nebojíme.

Naopak – oni se bojí nás.

Proto útočí.

Proto lžou.

Proto nechtějí prověrky.

Ti co šíří lži- někteří už jsou pravomocně odsouzeni.

Ale my už víme: nejlepší obrana je útok fakty a velké stádo, které se nerozprchne.

---

💬 Text vznikl v diskusi s AI asistentem DeepSeek – pouze veřejně ověřitelná fakta (TI, data o zakázkách, rozsudky, výroky).

Když nepřepisovat tak nepřepisovat.

Russáci nikdy nikoho neosvobodili ale vždycky jen dobyli a obsadili, jak vždy a všude ukázal další vývoj. Nebo jak chcete nazvat to, že si "osvobozené" území rovnou přivlastnili nebo minimálně dosadili nebo pomohli dosadit takové vedení, které je muselo poslouchat, a už navždycky to území považují za svoje, jak je tomu do dnes, v celé bývalé komunistické východní Evropě, o bývalých státech sovětského svazu ani nemluvě? 

Ve skutečnosti byla studená válka jen pokračováním 2 světové. A první roky po válce tomu nasvědčovaly, i proto vznikli ty dva pakty: NATO a Varšavská smlouva. Konec 2 ww bych slavil podpisem kapitulace, tedy 8. Května. Ale na východ "od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu" je správné mluvit o osvobození od konce roku 1989 (klidně bych to spojil se Silvestrem 89, protože od ledna 90 už vše bylo jinak, včetně pomalého rozpadu sovětského svazu) kdy padl komunismus v celé Evropě. 

Russákům ještě chvíli trvalo než zmizeli z Evropy, ale odsun wehrmachtu z posledních bojišť také nebyl druhý den po kapitulaci. 

Tak že, jestli tu někdo nechce přepisovat historii, tak navrhuji:

Na západ od železné opony: 8.5.45 konec 2 světové a osvobození. 

Na východ od železné opony: 8.5.45 konec 2 světové a počátek sovětského protektorátu. A 31.12.89 konec sovětského protektorátu a osvobození. 

Co vlastně společnost chce

Jak docílit cíle a co vlastně společnost a jednotlivec chce? 

Jak se říká: když se chce tak to jde, nebo: někdo hledá řešení někdo výmluvy. Záleží na vůli. Pokud bude vůle tak to půjde. Společnost si musí stanovit jasný cíl a cestu k tomu cíli a směr. Tedy, společnost musí jít stále nahoru nebo dolů, na východ nebo západ. Cestičkama rovnýma nebo klikatýma, ale stále jedním směrem. Pokud začnou kličkovat, jednou nahoru a potom dolů, měnit směr světových stran, leknou se složitosti cesty a tak se vrátí zpět na začátek. Tak se k cíli nikdy nedostanou. A potom přestanou věřit v cíl a zůstanou na místě nebo si zvolí jiný cíl. Proto záleží na vůli, odhodlání, chuti, přesvědčení, urputnosti, vytrvalosti, prioritám a hodnotám kterým společnost a především jednotlivec věří a bude je bránit a rozvíjet. 

Společnost a především jednotlivec, by si měli říct jestli chtějí demokracii samozřejmě nejen pro sebe ale všechny: tedy osobní svobodu, odpovědnost za svá rozhodnutí, toleranci k jiným myšlenkám a lidem, přijmout rozhodnutí většiny (chtít změnu volbami, přesvědčováním a vysvětlováním), ctít právo spravedlnost a řád. 

Nebo anarchii: jen osobní svobody a mít z toho výhody hlavně pro sebe, na ostatní kašlat (což v konečném důsledku bude pro každého špatné rozhodnutí, protože to povede k rozbití společnosti, státu a celé civilizace). 

Nebo autoritářské režimy: komunismus nacismus fašismus: doufat v osobní svobodu alespoň pro sebe ale podřídit se vůli režimu, bez odpovědnosti za svá rozhodnutí (stejně za to můžou jiní a stát se postará) bez tolerance k jiným myšlenkám a lidem, a stačí vám jen právo spravedlnost a řád pro vás né pro všechny. 

Až si lidé a společnost vybere cíl, potom se mohou vydat ke svému cíli.