Sovětský svaz měl samostatné oddělení s podrobným návodem, jak zničit cizí zemi.
Jurij Bezmenov, bývalý agent KGB, přeběhl do Kanady. V roce 1984 poskytl rozhovor, ve kterém odhalil krok za krokem instrukci, jak zničit národy.
„Největší chyba Západu je myslet si, že KGB krade plány nadzvukových letadel. Špionáž zabírá jen 10–15 % času, peněz a lidí. 85 % je subverze.“
Subverze je agresivní činnost zaměřená na zničení země zevnitř.
Cílem je podkopat všechno hodnotné v zemi nepřítele, dokud jeho vnímání reality nebude tak pokřivené, že vás přestane považovat za nepřítele. Dokud váš systém nebude vypadat jako přijatelná alternativa.
Subverze se skládá ze čtyř etap.
⸻
Etapa 1 – Demoralizace (15–20 let)
Tolik času trvá, než vyroste jedna generace studentů.
Cíle: náboženství, vzdělání, společenský život, moc, pracovní vztahy, právní řád. Zničit náboženství.
Odstranit ze vzdělávacího systému to, co dělá člověka produktivním (matematiku, fyziku, cizí jazyky) a užitečným pro společnost, schopným stavět a tvořit.
Místo toho se zavádějí předměty, které:
– nemají praktické uplatnění,
– odvádějí pozornost od skutečných dovedností,
– vytvářejí iluzi vzdělání.
⸻
Etapa 2 – Destabilizace (2–5 let)
Radikalizace všech vztahů. Učitelé proti studentům. Dělníci proti zaměstnavatelům.
Sousedi se nedokážou domluvit ani na zalévání trávníku a jdou k soudu.
„Sleepers“ – agenti, kteří spali 15–20 let, se probouzejí.
Stávají se vůdci skupin, kazateli. Gayové dělají ze své identity politické téma.
Násilné střety. Nezáleží na tom, zda černí proti bílým nebo žlutí proti zeleným – hlavní je, aby existovala dělící linie.
KGB nevytvářela konflikty od nuly – jen využívala už existující slabiny:
– kriminalitu, radikály, psychicky narušené jedince, užitečné idioty – a „pomáhala“ jim táhnout společnost k okraji.
Říká: „Prezident Kennedy jednou prohlásil: ‚Přimějeme Ameriku věřit, že lidé se rodí rovni.‘ Rodí se lidé rovni? Je v Bibli nebo v jakémkoli jiném svatém písmu zmínka o rovnosti? Ani slovo. Naopak – podle vašich skutků vás bude Bůh soudit.“
⸻
Etapa 3 – Krize
Společnost už nemůže fungovat. Obyvatelstvo hledá zachránce.
Objevuje se silný vůdce – místní marxista nebo cizí mocnost.
Dva scénáře: občanská válka nebo invaze.
⸻
Etapa 4 – Normalizace
Ironické slovo.
Když je stát rozvrácen a lidé křičí „dejte nám silnou ruku“, buď přichází vnější hráč, nebo vnitřní marxisté či radikálové převezmou moc.
Poté jsou všichni užiteční idioti, aktivisté a revolucionáři odstraněni, protože je potřeba stabilita pro vykořisťování země.
⸻
Dnes Ukrajina nevede jen válku s Ruskem.
Bojujeme se zemí, která sedmdesát let trénovala, jak ničit národy bez jediného výstřelu.
Rusko nevymyslelo nic nového. Používá stejnou příručku KGB. Ty samé čtyři etapy.
Stejný algoritmus: demoralizace skrze agenty vlivu, proruské politiky a kontrolovaná média, která třicet let hlásala „bratrský národ“.
Destabilizace – Majdan, Donbas, vnitřní konflikty, které RF roky rozdmýchávala.
Krize – 24. února 2022. Invaze.
Normalizace – to, co Rusko chtělo dokončit za tři dny.
Okupace. „Ruský svět“. Fyzická likvidace těch, kdo kladli odpor.
Zastavili jsme je ve fázi krize – vojenskou silou.
Jak Bezmenov říkal, jinak to není možné.
Ale válka potrvá, dokud si neuvědomíme: bitva se vede nejen na frontě.
Probíhá v hlavách, ve vzdělání, v kultuře, v hodnotách.
Rusko prohrálo vojenskou operaci. Ale subverze neskončila.
Agenti vlivu jsou tu stále.
Narativy o „míru za každou cenu“ se nyní šíří ještě aktivněji než před rokem.
Pokusy rozdělit společnost podle jazyka, regionu nebo víry nepřestaly.
Otázka nezní, jestli jsme ve fázi destabilizace.
Otázka zní – naučíme se rozpoznávat subverzi, dokud nebude pozdě?
Bezmenov říkal: k zastavení subverze je potřeba víra.
Nebýt obětí. Nedovolit nepříteli využít tvé vlastní hnutí proti tobě.
Ukrajina má šanci, kterou jiné neměly.
Viděli jsme tu příručku v praxi. Víme, jak funguje.
Teď musíme odrazit demoralizaci návratem k hodnotám.
Odrazit destabilizaci jednotou kolem toho, co nás spojuje, ne rozděluje.
To je návod na přežití národa.
Škoda že se z toho "západ" (demokratické státy) nepoučil a dokonce po pádu železné opony nepochopil. Že je sice fajn že russácko přišlo o své kolonie v Evropě. Ale že to je jen oficiálně. A že neoficiálně, skrytě, tajně, studená vojna pokračuje dál. Akorát jinými prostředky. A škoda že "zapad" skočil na tu fintu russáků, a začal se s russákama kamarádit a tím si je pustil ještě blíž než kdy mohli (russáci) být. Čímž dal russácku velký prostor pro útok proti "západu" (demokratickým státům). V podstatě demokratické státy udělali to stejné, jako kdyby jsme se léta s někým nenáviděli. On nám najednou oznámil že končí a už se chce kamarádit. A my ho pozvali domů, hostili ho a objímali se s ním jako s dávným přítelem. A mezi tím nám ten nový "kámoš" prohrabal barák, dále z komunikace zjistil naše slabiny, sami jsme mu také ukázali naše slabiny. No a teď se divíme, že využívá toho co o nás zjistil. Ti rozumnější pochopili že to jeho "kamarádství" bylo jen na oko, aby se nadechl, mohl nám dál škodit. Ti nerozumný si dál myslí že je jejich kámoš. Minimálně u Maďarů, velmi pravděpodobně u Slováků, Rakušanů, Bulharů a myslím že u Čechů russáky také pouští čím dál víc až do "ložnice". I když pravda, celý dům (EU) je spíš jednotně proti těmto návštěvám, ale některé partaje si prostě nedají říct. 🤦
