Jak je lehké někoho odsoudit, dát mu přívlastek, přezdívku, posmívat se mu. Začít si ho vážit, nebo naopak, přestat si ho vážit až s ním opovrhovat.
Někdo si to nezaslouží, protože si to nejen nezavinil, ale ani to nemohl nijak ovlivnit. Takové chování k druhým se týká hlavně dětí a mládeži, která z nerozumu a nevyspělosti, soudí. A soudí druhé podle vzhledu a postižení (tělesného, duševního), chování jeho rodiny, podle společenského postavení a společenských předsudků, apod. To se asi nezmění, ale příklad dospělých a výchova může hodně napravit. Takoví lidé si opravdu nezaslouží posměch, a myslím si, že u dospělých je to dokonce hyenismus těch, co se tak k nim chovají.
Pak jsou případy, kdy si to člověk zaslouží. Případy, kdy to může sám ovlivnit, ale prostě to má v povaze a tak nic měnit nebude. A vlastně si ani neuvědomuje, že něco dělá špatně. A přitom by stačilo změnit své chování, své oblékání, účes, práci, svůj hodnotový žebříček. Tak ti si o přezdívku, opovržení, nějaký přívlastek přímo říkají. A na rozdíl od těch, kdo to nemohou ovlivnit, tak tito lidé, kteří si to sami zavinili, si výsměch zaslouží.
Jsou také případy, kdy z posmívaného se stane uctívaný. Když ten posmívaný se nevzdal, nenechal se posměváčky zahnat do kouta a zalézt do ulity svého nitra. Nestal se z něho zakřiknutý a zakomplexovaný člověk. Před těmi lze jen složit poklonu. Ten si tu úctu zaslouží nejvíce, protože se o ní musel opravdu hodně poprat s osudem. Jsou i tací, kteří tu úctu měli předem danou. Vzhledem, postavením a vážeností rodičů. Tomu to také přeji, ale když promarní svou šanci, tak polituji jeho rodiče a jemu přeji tu pohanu, protože patří do té skupiny, kdy si to sám zavinil.
No a mezi takové, kteří měli úctu, vážnost, společenské postavení, patří i Helena Vondráčková. Do nedávna jsem jí měl docela rád. Hlavně manželka. Ale po posledním jejím extempore už ztratila naší úctu a máme pro ní opovržení. Neznám jediný případ na světě, ani u Hollywoodských hvězd, kdy by se umělec považoval za státní poklad, dědictví státu a národa, a přirovnal se tak k historickým památkám, stojícím i objeveným při vykopávkách. Tak že si řekla o přezdívku sama. Říkáme jí STARÁ VYKOPÁVKA.
A není to urážka, ona se sama přirovnala k pokladům, památkám, historii a kulturnímu dědictví národa. A to znamená vše, co tu má nějakou historickou a kulturní hodnotu, a to jsou stavby a díla všeho druhu, která jsou cenná pro národ. A to jsou památky movité a nemovité, tedy věci hmatatelné, existující ale i archeologické vykopávky, tedy dávno zašlé (ztracené) památky, ale i nově objevené - archeologové vykopali. Ještě jsem neviděl, že by někde byl prohlášen historickou nebo kulturní památkou celý repertoár nějakého umělce, nebo veškeré práce nějakého člověka, nebo dokonce člověk sám.
A zdá se vám, že když se někdo přirovná ke kulturnímu bohatství státu, a když vyžaduje, aby ho tedy média denně museli vysílat, není psychicky vyšinutý? Mimochodem, nezaznamenal jsem, že by u jiných památek a dědictví národa, se média o nich každý den, nějakým způsobem zmiňovala. A tak já jí jen nazývám jednou z mnoha možných přirovnání. No ještě bych jí mohl nazývat svatovítskou katedrálou, Karlštejnem, korunovační korunou…..
Ps: Karle (Gote), prosím vás se vší úctou k vám, doufám že se také neprohlásíte národní památkou a pokladem státu a národa.
Žádné komentáře:
Okomentovat