Srovnání socialismus vs. Kapitalismus

Srovnání socialismus vs. Kapitalismus 2

Nostalgie po rohlíku za 30 hal, mléku za 2KČ, nájmu za 3+1 za 360kč, mhd za 1kč, obědu v hospodě za 25kč,… je ukázkou, jak zapomínáme. Zvláštní, že se zapomíná, že průměrný plat byl 2500kč (dnes 10x víc), ale většinou (jak už to tak bývá), byl plat tak 1200 - 2000kč (dnes to také odpovídá desetinásobku: 12-20 OOOkč). To samé je i s důchody. Dnes je průměr 11 000kč (většinou 6-7 000kč) Tenkrát byl průměr 1400kč (většinou 700-1100kč).. Každý přepočítává, kolik si toho koupil za stovku, a kolik si toho koupí za stovku dnes. A nebere v úvahu, že tenkrát těch stovek měl nepoměrně méně, než jich má dnes. To že je dnes skoro vše levnější v poměru k platům tenkrát a dnes, takové "nostalgiky" nezajímá. Oni prostě vidí to, kolik by si toho za dnešní platy koupili, kdyby to stálo jako tenkrát. Což je blbost, protože vždy, ve všech dobách a systémech, ceny a platy byli takové, aby lidé mohli nakupovat. A pokud rostly ceny, rostli i platy. Tak když porovnáme ceny a platy ze všech dob a systémů, zjistíme, že jsou více či méně, stejné. Nepočítám do toho občasné, nikoliv pravidelné, výkyvy, které se po čase opět srovnali s normálem. Více v dokumentu níže a dalšímu odkazu, kde si můžete sami porovnávat ceny.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MF DNES zmapovala nejčastější povzdechy, které lítost nad ztrátou socialistického způsobu života provázejí.

1.
Vše bylo levnější

Máslo za deset korun, litr benzinu za osm a pivo za 2,50 Kčs. Mnozí na
tyto cenyrádidodnes vzpomínají.

Ze svých vzpomínek však vytěsnili jednu podstatnou věc, a to plat či
důchod, z nějž si uvedené zboží pořizovali. V přepočtu na dnešní příjmy či
důchody totiž nakoupili u většiny zboží mnohem méně. Třeba z čisté mzdy 2 400
Kčs jste v roce 1989 natankovali 300 litrů benzinu. Z nyní podprůměrného příjmu
14 tisíc natankujete litrů pět set.

Některé druhy zboží navíc nezdražily ani nominálně, zejména
elektronika či "luxusní"potravinypak dokonce zlevňovaly. Naopak nejvíce nahoru šly ceny energií a
služeb - třeba vodné a stočné zdražilo zhruba padesátinásobně. Ve výsledku však
průměrná mzda vzrostla více než sedminásobně, zatímco ceny ani ne pětinásobně.

Pravda není ani to, že se za minulého režimu nezdražovalo. Ceny rostly
v průměru o procento až tři ročně, zdražovalo se však skokově. Třeba v roce
1982 zdražilo kilo vepřové pečeně z 30 na 46 Kčs. "Růst cen byl běžně
sledovanou veličinou," potvrzuje Jana Bondyová, která pracuje na Českém
statistickém úřadu od roku 1966.

2.
Všichni měli stejně

Nikdo nikomu nic nezáviděl, všichni jsme brali ve fabrice tři tisíce
hrubého. Anebo ne?

I za minulého režimu existovaly rozdíly ve mzdách, byť je pravda, že
skutečně panovalo větší rovnostářství než nyní. Pro srovnání - v roce 1970, kdy
byla průměrná mzdanecelé2 000 Kčs, měl každý padesátý zaměstnanec více než dvojnásobek
průměru. V roce 2008 už měl více než dvojnásobek každý desátý.

Tato čísla však nepostihují sféru šedé ekonomiky. Kdo měl možnost
kšeftovat s masem, zeleninou či stavebním materiálem, vydělal si bokem výrazně
více. Namísto trhu navíc fungovala síť známostí a nepeněžní směna. Kdo neměl
potřebné kontakty, měl smůlu a některé druhy zboží pro něj byly prakticky
nedostupné.

Týkalo se to zejména elektroniky, fronty však ti méně šťastní stáli
prakticky na vše. Rozdíly existovaly i v zásobování jednotlivých regionů - lépe
na tom byly oblasti, kde byl rozvinutý těžký průmysl, například Ostravsko.

3.
Stejně necestuji

Sice jsme nemohli za hranice, ale teď stejně necestuji, protože na to
nemám peníze, stěžují si někteří lidé s nižšími příjmy.

Odpověď na častou námitku stačí hledat v kupní síle. Z ní vyplývá, žecestováníje dnes podstatně levnější, i když na ně zrovna nepřispívají odborové
organizace.

Zatímco na konci osmdesátých let stála například týdenní dovolená v
Bulharsku zhruba tři tisíce korun, což odpovídalo jedné měsíční hrubé mzdě,
dnes se dá podstatně luxusnější týdenní dovolená v Bulharsku pořídit za zhruba
deset tisíc. Za průměrnou mzdu jdou takové dovolené ovšem pořídit dvě.

Pokud se někdo spokojí s málem a je ochotennakupovatdlouho dopředu, lze takovou dovolenou získat téměř za stejnou cenu
jako před dvaceti lety, ovšem v dnešních penězích.

A ještě něco - tehdejší cestování prodražovaly "vícenáklady"
spojené s možností vůbec vycestovat. Ať už šlo o získání takzvané výjezdní
doložky, nebo dokonce devizového příslibu, který byl potřeba k cestám na Západ
či do Jugoslávie.

Stát tehdy takovému cestovateli musel dát možnost nakoupit si
nedostatkové zahraniční měny. Na každý den šlo oficiálně získat jen malé
množství peněz, zbytek se musel sehnat podstatně dráž od veksláků. Rozdíly v
kurzu šly až na desetinásobek a takto koupené peníze se do zahraničí musely
pašovat. Pokud je celníci objevili, mohli je zabavit a cestovatel si koledoval
o zájem Veřejné bezpečnosti.

I to je důvod, proč starším ročníkům i dnes před přechodem zcela
otevřených a nehlídaných hranic roste tlak. Navíc bez známých či úplatků byl
devizový příslib těžko dosažitelný.

4.
Každý měl práci

Měl jsem jistotu, že nepřijdu o zaměstnání.

Je fakt, že každý musel mít zaměstnání, jinak by se stal takzvaným
příživníkem a mohl skončit až ve vězení. Povinnost být zaměstnán však
nevypovídá o tom, zda každý skutečně pracoval nebo měl dobrý plat.

Zákonem o povinné práci vznikala umělá přezaměstnanost, která
deklasovala produktivitu práce na minimum. Tím docházelo ke ztrátě její
konkurenceschopnosti, která na konci osmdesátých let reálně přiblížila její
zhroucení. "Je možné, že nebýt Listopadu, režim by do dvou let stejně padl
kvůli problémům ekonomiky," říká historik Miroslav Vaněk.

"V hotelu Pyramida bylo 227 zaměstnanců, reálně jich bylo potřeba
tak osmdesát," vzpomíná tehdejší šéf pražského odborářského hotelu
Pyramida Viliam Sivek.

Mezi mýty také patří, že každý, kdo měl práci (tedy všichni), hmotně
netrpěl. Podle statistik, za socialismu neprezentovaných, žilo v roce 1988 pod
sociálním minimem (příjmy nedosahovaly 56 procent celostátního průměru) osm
procent obyvatelstva. Z toho se o trochu lépe žilo v Česku, kde takových lidí
bylo jen šest až sedm procent, zatímco na Slovensku to byla desetina obyvatel.

5.
Jídlo bylo poctivé

Zemědělci, obchodníci a restauratéři jdou po zisku a šidí kvalitu.

Jednotná zemědělská družstva plnila plán díky enormním dávkám hnojiv,
která znehodnocovala půdu - v roce 1987 spolkl jeden hektar československého
pole téměř 230 kilogramů hnojiv, v roce 2008 toto číslo v Česku kleslo na 110
kilogramů. Zemědělství je i díky tomu ekologičtější.

V porovnání s předrevoluční dobou mají spotřebitelé více informací o
tom, z čeho se potraviny skládají - je to na každém obalu, dříve se mohli jenom
dohadovat.

Zajít na oběd do restaurace znamenalo ruletu - vybrat tu, kde se z
nahrazování potravinářských surovin nestal sport, dalo práci. Nebylo totiž
neobvyklé, že se ředilo vše od hořčice až ke značkovému alkoholu. Odlišit
dobrou a špatnou hospodu by dnes mělo být jednodušší. Stejnou ruletu si zahráli
i zákazníci-pivaři. Lahev bylo nutné proti světlu sledovat, zda není pivo
zakalené, do technologie v pivovarech se téměř neinvestovalo.

6.
Cesty byly bezpečné

Vyrazit dnes autem nasilnici? Vždyť je to šílenost. Každý den jsou přece ve zprávách obrázky
nějaké nehody.

Byť mohou statistiky nehod vypadat hrozivě, ve skutečnosti tato čísla
vůbec nejsou tak strašná. Loni zahynulo při dopravních nehodách v Česku 1 076
osob, což je téměř stejně jako v roce 1979. Je tu však jeden podstatný rozdíl -
před třiceti letyjezdilapo silnicích třetina aut.

Jinými slovy, pravděpodobnost, že se nyní ze své cesty již nevrátíte,
výrazně klesla. Na začátku 70. let připadalo 23 mrtvých na 10 tisícautomobilů, loni byla tato hodnota 2,4. Moderní automobily jsou mnohem
bezpečnější než vozy, které jezdily za minulého režimu. Navíc v Československu
neexistovala až do roku 1989 povinnost být za jízdy připoután bezpečnostními
pásy.

7.
Neplýtvalo se

Třídil se sběr, sbíraly se slupky z pomerančů, reklamní letáky
nezaplavovaly schránky. Prostě jsme se chovali lépe k přírodě a tolik
neplýtvali.

Přes proklamovaná hesla minulý režim příliš nešetřil a už vůbec nebyl
ekologický. Je nesmysl, že by se tržní ekonomika chovala k přírodě hůře než
reálný socialismus.

Vzduch v severních Čechách a naseverní Moravěje díky novějším technologiím (na něž dříve nebyly valuty)
nesrovnatelně lepší, vyčistily se řeky a díky soukromému vlastnictví i většina
příkopů.

Je však fakt, že konzumní společnost více surovin spotřebovává.
Například spotřeba papíru vzrostla přibližně trojnásobně na 150 kilogramů na
osobu a rok. Nejde to na úkor českých lesů, jejichž rozloha naopak stále roste,
spíše na úkor dovozu papíru ze zahraničí. Také se podstatně více třídí, protože
údernická hesla nahradily rozšířené zeleno-žluté kontejnery. Češi dokonce třídí
jako jedni z nejpilnějších v Evropě, za čímž ještě může být pozitivní vliv
socialistických "základek", jež k třídění vedly, na lidi starší
třiceti let.

Naopak třeba vodou se dnes plýtvá podstatně méně než dříve. V roce
1989 byla její spotřeba na osobu a den odhadována na 170 litrů, loni byla o
sedmdesát litrů nižší. Za poklesem stojí omezení těžkého průmyslu a zlepšení
jeho technologií, opravy vodovodních řadů a pochopitelně také trh, který po zvýšení
ceny vody donutil lidi k menšímu plýtvání.

A mimochodem - víte, která "surovina" prošla za dvacet let
nejrychlejším zhodnocovacím vývojem od ryze plýtvací až k ceně zlata? Čas.

8.
Nebyly pohromy

Noviny jsou dnes plné katastrof, ty se dříve vůbec nestávaly.

Ale stávaly. Jen o nich komunistická média neinformovala, protože se
jim to nehodilo do krámu. Třeba o výbuchu černobylského reaktoru se první
krátká zmínka v novinách objevila až po třech dnech. Navíc u ní nechyběla
poznámka, že v jiných zemích se podobné incidenty stávají běžně.

Utajování však bylo běžnou praxí i u domácích tragédií. Když se v roce
1984 zřítila jedna z budov uherskohradišťského podniku Mesit a pod troskami
zahynulo 17 osob, domácí média mlčela. "Nikdo nevěděl, co se přesně stalo.
O neštěstí jsme se dozvídali pouze ze zpráv rakouské televize, jejíž signál
jsme přijímali," vzpomíná jedna z pamětnic události. Zaměstnanci přitom na
špatný stav budovy upozorňovali, ale nikdo se jím nezabýval. Režim však držel v
tajnosti i řadu dalších věcí. "Třeba statistiky, u kterých byly i údaje o
státním plánu, byly tajné," říká statistička Jana Bondyová.

9.
Důchodci měli víc

Penzisté celý život pracovali a dneska dostávají almužnu.

Co říkáte raději? Výborně, sklenice je ještě z poloviny plná, nebo
škoda, už je z poloviny vypitá? Stejně se lze dívat na životní úroveň důchodce
po roce 1989. Důchodci se mají nyní výrazně lépe -měřeno příjmem (důchodem), a
tím, co si za něj mohou pořídit. Za dvacet let (1988 až 2008) stoupl průměrný
důchod 6,3násobně, ceny jen 4,9krát. Rozdíl je nárůst "materiální"
životní úrovně, významně rostla i kvalita života - například ve formě
kvalitnějšízdravotní péče.

Že to tak část penzistů nevnímá, je způsobeno několika důvody. Prvních
deset let žili v minusu - ceny rostly rychleji (ty regulované ještě výrazněji),
navyšování důchodů na ně nestačilo. Vyšší inflace jim znehodnotila část úspor,
které už neměli šanci doplnit.

Naopak důchodce nového tisíciletí je v daleko lepší situaci (mohl
šetřit, chytil vyšší růst platů v 90. letech a vyšší valorizace). V polovině
90. let také klesl poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou čistou mzdou ze
zhruba šedesáti na padesát procent. Tento průměr však mate - člověk s nízkou
mzdou propadne v důchodu minimálně, člověk s nadprůměrným příjmem spadne v
důchodu i na méně než pětinu. Dvě věci se za dvacet let nezměnily: penze jsou
absurdně rovnostářské a dnešní třicátníci dostanou jen zlomek současných
důchodů.

10.
Byl jsem mladý

A vše bylo proto lepší.

Námitka, která možná nejvíce generuje všechny ostatní radostné
vzpomínky na ČSSR. Proti ní neexistuje argument. Ano, je dobré být mladý a
zdravý, i za socialismu.

Zdroj:http://ekonomika.idnes.cz/deset-mytu-a-polopravd-o-zivote-v-socialistickem-ceskoslovensku-pyd-/ekonomika.aspx?c=A091108_205138_ekonomika_mmb

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

http://www.zakomunistu.cz/