Nejsou lidi - Stojíme na pokraji propasti a zdá se, že pro nás není záchrany. Důvody takového tvrzení lze najít všude kolem nás. U jednoho se zastavím.
Vyjdu ze zkušenosti každého: jistě jsme všichni někdy slyšeli a asi i řekli větu "nejsou lidi" s hlubokými vráskami na čele. Platí v podnikání na všech úrovních, ovšem též v akademickém prostředí, rozmanitých uměleckých oborech či třeba i v mafiánských spolcích. Když se člověk chce do něčeho pustit, brzy zjistí ke svému překvapení i smutku, že není s to najít toho, kdo by měl dost dovedností i znalostí a kdo by s ním do zamýšleného podniku šel. Avšak tento fakt bije do očí na pozadí toho, že na zeměkouli je 7 miliard lidí. Jde o paradox současnosti vyhrocující se stále dál. Takové napětí musí skončit špatně.
Troufám si tvrdit, že jedním z důsledků tohoto paradoxu čili toho, že "nejsou lidi" a že na zeměkouli je 7 miliard lidí, je i současná finanční a následná hospodářská krize postihující zejména vyspělé země. To jistě není náhodné: vyplývá to právě z oné vyspělosti samotné. Jinak vyjádřeno, pokud se některá společnost dostane na určitou vývojovou úroveň, zákonitě ji musí naše současná krize postihnout. Příčinou krize jsou totiž vyspělé technické nástroje všech podob, které vymyslelo a vytvořilo několik výjimečných jedinců, avšak ovládat je dokáží zase jen oni samotní a hrstka těch, kteří jsou jim svými schopnostmi blízko. To platí o všech oborech od medicíny či filmu přes výzkum v astronomii, elektronice či jazykozpytu až po sport či management a školství zejména.
Díky tomu přibývá černých pasažérů vezoucích se přepychovým rychlíkem, kteří by si rádi užívali přepychovou životní úroveň, ovšem pro společnost vůbec žádným přínosem nejsou (líšnije ljudi). Skrovná skupinka vynikajících jedinců není s to pracovat za ostatní a zajistit jim komunistický či alespoň socialistický blahobyt. Když je společnost začne výrazně odměňovat (bohužel v Čechách je tomu právě naopak, totiž tak, že lemplové a gauneři bohatnou, kdežto schopní lidé převážně zůstávají chudí, avšak takovou bizarností se zde nechci zabývat), dospěje to k tomu, že ostatní je o jejich privilegia připraví, ovšem když na tom budou všichni stejně, ti nadaní se na svou práci vykašlou a celá společnost se zhroutí. Zhroutí se ale v každém případě potud, pokud se bude technická vyspělost rozvíjet dál, poněvadž těch, kteří by se do tohoto vývoje zapojili svou prací, bude stále ubývat.
Nápravou této úchylky směřující bez léčby ke chmurné budoucnosti by mohlo být kvalitní vzdělání všech. Některé státy to již pochopily a přizpůsobily se tomu. V české společnosti se ovšem vzděláním stále pohrdá (podtrhuji "vzděláním" a nikoliv tituly; tituly se naopak těší bezmezné oblibě). Bezesporu přináší taková politika plody a tam, kde nemají politiky hloupé, se již ukázaly pozitivní výsledky. Potíž tkví v tom, že takové pragmatické řešení pomůže jen zčásti: probudit inteligenci a kreativitu v každé lidské bytosti totiž nikdo pořádně neumí (určitě se toho nedá dosáhnout pouhou aplikací šablon a biflování hotových mouder). Jde o to, že některým jedincům prostě není od přírody či Boha dáno se do současné technické společnosti zapojit ani navzdory školství vynikajícímu. Příkladem za všechny je požadavek na každého studenta magisterského studia napsat samostatně diplomovou práci: je totiž spousta těch, kteří diplomku či disertaci nenapíší nikdy a plagiáty jsou pro ně jediným řešením. Žádný učitel není geniální tak, aby vykřesal jiskru hlubšího porozumění v každé osobě: překonat meze mozku se totiž daří jen vzácně.
Lidstvo v této podobě tak nemá šanci přežít. Zbývá asi jen oprášit slova Friedricha Nietzscheho "člověk je něco, co musí být překonáno", přičemž Nietscheovo řešení určitě řešením není a žádné jiné nemáme. Bude třeba zahájit diskusi o způsobech proměny lidské bytosti. Jinak věta "nejsou lidi!" bude znít a slyšet stále častěji, až to jednou skončí apokalyptickým kataklysmatem tak, že černí pasažéři se chopí moci a civilizaci zcela zahubí. Ostatně komunisté a socialisté se o to již v mnoha zemích včetně té naší pokusili a pokoušejí se i dál, byť v trochu jiné podobě. Je třeba se ptát: nejsou demonstrace a stávky v astronomicky zadlužených státech zlověstným varováním? Spiknutí neschopných!
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Tomio Okamura podnikatel
Se stávkou zaměstnanců někdo souhlasí někdo nesouhlasí, každý z nás by se měl
ovšem zamyslet nad pravým důvodem stávky. Tím rozhodně není jen protest proti
snižování platu. Hlavní důvod přece je, že stávkující nevidí rozumné důvody pro
jejich snižování.
Stávka
Argumenty a fakta, která zazní nížeji, nejsou nová, ani objevná. Jen se
zdá, že hlavně na vládě, se nad nimi nechce nikdo zamýšlet.
Je krize....
Ano - ale, který z úředníků, lékařů nebo policistů ji zavinil ? Celosvětovou
krizi rozpoutaly chamtivé a nepoctivé finanční ústavy a ratingové firmy.
Do nepoctivých praktik byli namočeni světoví finanční hráči, někteří i s
pobočkami či působností v České republice. V rámci krize se mnohé banky
po celém světě dostávaly do ztrát - české pobočky jsou ale v neustálém
zisku, který posílají od počátku krize mateřským společnostem do
zahraničí. Češi tak mj. pokrývají ztráty způsobené jinde a jinými. Státní
zaměstnanci se těžko smíří s tím, že oni budou platit za podvody v
nejbohatším podnikatelském oboru.
Stát má dluhy
Ano - otázka proč je má, je na knihu. Řekněme si poctivě, že tu jsou dvě
hlavní příčiny - rozkradení, v lepším případě téměř rozdávání
stamiliardového majetku za vlády pravice. A neúsporné hospodaření.
Neúsporné hospodaření i za vlády levice v dobách, kdy jsme mohli šetřit
na zlé časy. Případně sanování škod po minulých vládách a pokračování ve
"zlodějnách" u veřejných zakázek. Školníci z Uherského Hradiště stěží
pochopí, proč politici, kteří figurovali u rozkrádání majetku a příjmů státu,
teď chtějí náhradu škody po nich. Jejich názor má nepominutelnou logiku.
Stát musí šetřit.
Ano - s tím se ztotožní každý, věřím že včetně stávkujících, ale s
důrazným dovětkem - užiteční a pracující lidé by měli být o peníze obíraní
až na posledním místě. Utrácení státu a veřejných institucí za nesmyslné,
předražené projekty či nesmysly je bezpříkladné. Příkladů bychom našli
tisíce a v řádu stovek miliard v rámci posledních dvou desítek let.
Jen z posledních dnů si vzpomeňme na několik perliček:
- Nemocniční nákupy nepoužitelných teploměrů , které mají odchylku až 2
stupně po pěti tisících Kč, (zatímco nejpřesnější papírový je za pětikačku)
- Zápalné šňůry s dvouletou expirací nakoupené v množství na 225 let za
40 mil korun.
- Zpráva NKÚ: Nejméně polovina z každoroční státní dotace ve výši 50
miliard se na silnicích a dálnicích utrácí za stavby, které jednak bývají
předražené a jednak nemají žádný ekonomický efekt.
Stát je ve fázi, kdy jeho "schopnost rozumně nakupovat se změnila ve
schopnost utrácet peníze". Ekonom a člen národní ekonomické rady vlády
Pavel Kohout pro Hospodářské noviny prohlásil: "Pokud by se zakázky
(veřejné) lépe vypisovaly a organizovaly, ušetřené peníze by smazaly
většinu schodku státního rozpočtu."
Kdo je za vypisování a pravidla veřejných zakázek odpovědný - stávkující
zaměstnanci?
Státní rozpočet neprojedli důchodci
Z výše uvedeného si troufnu odvodit ještě jeden podotek - dluh není tak
velký proto, že by ho projedli důchodci, nezaměstnaní nebo matky s
dětmi. Je velký proto, že co šlo, to se nesmyslně utrácelo a rozkrádalo.
Pokud jde o dávky těm, kdo nepracují, přestože by mohli, dávala je dlouhá
léta svorně pravice i levice. Ani tu nenesou odpovědnost zdravotní sestry
s hasiči. Nejsou to sociální dávky, které ruinují stát. Jsou to miliardy na
konsolidaci bank nebo ztrátových železáren. Je to veřejná podpora
mnohých "velkopodnikatelů". Největší "sociální dávky" dostávají bohatí
podnikatelé formou dotací a můžeme říct, že čím bohatší, tím více dokáží
na nejrůznější nesmyslné "EU projekty" ukousnout. Tváříme se, že dnes
jde ponejvíc o evropské peníze - ale to je přece nesmysl - jde o naše
peníze, které jsme do EU poslali a vrací se zpět zvětšiny jen vyvoleným.
Nedůvěryhodní spořílci
Ministr dopravy Bárta nebo Saša Vondra na obraně se od nástupu do
funkce pustili do auditů a chapadla chobotnic identifikují a řežou. Oba
také vyhazují, každého, kdo je jen podezřelý z korupce nebo mrhání
veřejnými penězi. Bohužel k získání důvěry ve vládní škrty to nestačí. Na
garanta úspor se pasoval Miroslav Kalousek ověnčený skandály z
předražených nákupů na ministerstvu obrany. Ten politik, který léta spolu
vedl i vedl KDU - ČSL odpovědnou za ministerstva, kde se rozkrádalo
nejviditelněji - tedy na obraně a dopravě. Ten ministr, který dnes přijímá
úředníky vyhozené pro podezření z korupce z jiných ministerstev.
Nepopularita pana ministra není daná tím, že chce šetřit. To je jen zbožné
přání. Je daná tím, že lidé mají pocit, že vodu káže ten, kdo přes desítku
let pil víno. A nemám na mysli alkohol. V tomto ohledu může být naopak
pan Kalousek pro některé lidsky sympatický.
"Plošně škrtat umí i cvičená opice"
Problém v popularitě úspor je daný také plošnými a nepromyšlenými škrty
- viditelná je snaha bezhlavě uspořit, ber kde ber. Když se spoří v moderní
firmě, tak šéf nemůže dát příkaz uspořte na všem a všude tolik a tolik, bez
ohledu, co se stane. První na řadě je analýza, audity stávajícího stavu, s
rozborem následků budoucích úspor. Úspory nesmí ohrozit efektivitu
firmy, ale naopak ji posílit. Ve světě i u nás jsou analytické firmy
zaměřené na audity efektivity v komerčních i státních firmách. Pracují
"zdarma" - za odměnu si berou procenta z uspořených peněz. Uspoří až 25
procent výdajů - při zachování stávajících výkonů. Proč stát - tedy
ministerstva a státní orgány takové firmy neosloví a nezadají jim studie,
kde a za co ušetřit? Náklady by byly nulové, finanční efekt zaručený. O
plýtvání už máme kuriózní svědectví z ministerstva dopravy, kde
desetitisíce měsíčně stálo jen zalévání květin. Jako kdyby úředník neměl
už sílu zalít kytku na svém okně. Nesmyslných činností státu bychom našli
opět tisíce. Je třeba je pojmenovat a skoncovat s nimi.
Důležité jsou i příjmy
Moderní stát nejraději vybírá peníze formou daní. Svůj majetek ovšem
prodává či pronajímá obvykle za nízkou a netržní cenu. Myslím, že bychom
našli ovšem stovky nemovitostí či pozemků, které stát dokonce nechává
ladem a ještě platí za jejich údržbu. A teď neříkám prodejme ten majetek
- naopak - najděme nájemce, kteří majetek zvelebí a budou ještě platit.
Jak je možné, že šéfové státních či polostátních firem berou miliony
ročně? V čem jsou tak výjimeční, když většinou úřadují v téměř
monopolních firmách ? Proč stát nehledí na zvýšení ziskovosti těchto firem
a tyto zisky nevybírá? A nedělám si legraci, stát nečerpá zisky ze státních
firem (např. Budvar). Je šílené, že stát dodnes nedaní sázky. Sázkové
firmy sice mají odevzdávat procenta na veřejnoprávní účely, ale víme, jak
to v praxi vypadá. Peníze se přelévají od party k partě. Bezesporu by bylo
fajn, kdyby stát uměl vybrat peníze - ale vidíme, že například hejtman
Palas vládne až stomilionovým majetkem, který neumí vysvětlit, a na
který si legálně nikdy vydělat nemohl a s finanční policií to ani nehne.
Zdanění nelegálně nabytého majetku je celosvětově osvědčená a
praktikovaná věc - proč to samé nefunguje u nás, není záhada - zapadá to
do výše uvedených faktů.
Jako pravicový člověk také zastávám názor, že za své dluhy odpovídám já,
ne druzí, a měl bych je platit ze svého. Vláda ale dnes uvalila plošnou
pokutu lidem, kteří v drtivé části za schodky rozpočtu nemohou. Stát
pravda by neměl utrácet víc než má. Na stranu druhou by škrty měly
začínat od výdajů, které jsou nejvíce zbytečné. Objevit takový případ,
rovná se zatím malému zázraku.
Šetřit se musí. Pokud ale vláda chce, aby se lidé obětovali za zlodějny
druhých, měla by je o peníze žádat méně arogantně. Měla by padnout na
kolena a o peníze své občany s pokorou prosit.
Tomio Okamura
Žádné komentáře:
Okomentovat