neděle 2. srpna 2015

Chování lidí, je tak blízké zvířecímu

S lidmi jsem to neměl nikdy jednoduché. Dříve jsem to prostě vzal, že jsem ošklivý, ale později jsem zjistil, že to nebude tak jednoduchý. Zjistil jsem, že lidi nemají rádi jinakost. Bojí se jí a tak se jí snaží vytěsnit ze společnosti. Přesně tak jednají i zvířata. Kdo vypadá jinak, je podezřelý a může je ohrozit. Může přilákat predátory, může být nemocný a nakazit jiné členy stáda… Máme to zkrátka všichni, živočichové v genech.

Že to platí u zvěře ale ne u lidí? Ale ano! Dříve byli leváci a velmi vysocí lidé považováni za ďábly a upíry a nemnohé to stálo život. Komunisté a nacisté se snažili odstranit všechny postižené (mentálně a tělesně). Zavírali je do ústavů, snažili se je izolovat (nacisté i fyzicky likvidovat). Příkladem je, že před revolucí tu nebyl jediný bezbariérový vchod. V KLDR jdou komouši ještě dál: tam v hlavním městě Pchjongjangu nesmí být ani staří lidé (dokumentaristi je tam nepotkali)

Tak co, chovají se tak jen zvířata nebo i lidé? Ale vrátím se k sobě. Já sám nejsem dokonalí. Mám spousty tělesných chyb (bílá kůže, bez chlupů a vousů, ráčkování, nesymetrický obličej, vypadám o 10let mladší, dříve si mě pletli s ženskou, jsem levák, jsem neplodný). No řekněte, nechtěli byste mě taky odstranit ze společnosti?

Tak jsem lidi začal chápat. Zjistil jsem, že za to, jak se ke mně chovají, sami nemohou, že jsme tak naprogramováni všichni od přírody. Chápat ano, ale tolerovat ne! Přece jenom jsme lidi, máme rozum a hlavně, to co bylo dříve nutností pro přežití rodu, to dnes potřeba není. Dnes nás jinakost neohrožuje. Tak bychom se měli k sobě podle toho chovat.

Žádné komentáře:

Okomentovat