neděle 27. prosince 2015

Fakt je to zvláštní. Nebo že by důkaz toho, o co skutečně šlo v útocích na pravici?

Nebudu tu vymejšlet nějaké konspirace, ale fakt by mě zajímalo, jak by média a společnost, lidi, reagovali na fakt, že by některý z ministrů za KDU-ČSL, ODS, TOP09, a dnes už neexistujících stran: US, ODA, VV, vlastnili nějaký podnik, a ten by měl takové možnosti (neplatit penále, slevy na dani, dotace EU, a zákony v jeho prospěch), jako má Babišuv Agrofert. Fakt by mě to zajímalo. A také, jestli by ta strana, ve které by ten ministr byl, měla stále největší, nebo druhé největší, preference.

Vzhledem k tomu, co se děje nyní, mám pocit, že všechny útoky proti pravici, které se tu děli v dobách, kdy pravice byla silná a hlavně když byla u vlády, nebyli kvůli a proti, konkrétním stranám a konkrétním lidem, ale kvůli a proti, pravici jako takové. Prostě: levicové strany spolu s médii, a samozřejmě za pomoci zmanipulovaných lidí, pomocí největší levicové strany v utajení: ODBORY, se spojili a vedli soustředěnou ofenzivu, proti pravici jako takové, aby jí zničili, nebo minimálně natolik poškodili, že se bude dlouho vzpamatovávat.

Kdyby tomu tak nebylo, tak proč dnes nikomu nevadí, do očí bijící (minimálně) střed zájmu, Babiše a jeho Agrofertu? A ještě k tomu, má Babiš ještě vysokou popularitu a ANO vysoké preference, s kterými se opět dostane do vlády. A vzhledem k tomu, že oficiálně popírají, že jsou stranou a její členové, že jsou politici, tak budou dál vládnout s ČSSD, aniž by v tom někdo hledal buď velkou koalici, nebo zrazení nějakých cílů (v náruči ČSSD, zřejmě pravicových, jako za velké koalice klaus (ODS) - zemanoid (ČSSD).

neděle 13. prosince 2015

Nečekal jsem nic a přišla jsi ty.

Má lásko, měl jsem pocit,
že vše jsem prožil.
Že už mě nic nečeká.

Své odměřené štěstí,
už vyčerpal jsem si.
Náhle přišla, láska.

Přišlo krásné toužení,
příjemné snění.
Přišla jsi ty, má milá.

Co mě vzrušuje.

Vzrušují mě už jen slova,
co od tebe čtu a co píši já.
Vzrušují mě myšlenky,
ještě než je napíši.

Vzrušuje mě vzpomínka na tebe.
Lásko, vzrušuje mě vše,
vše, co se týká tebe.
Vzrušuje mě sen o tobě.

Nepotřebuji tělesno, abych se vzrušil.
Potřebuji fantazii, abych se vzrušil.
Lásko, mě vzruší jen tvůj pohled,
jen tvé šeptání, jen naše sny.

Lásko, dej mi svou tvář.

Miláčku, krásnou tvář mi
dáváš, aniž tušíš. Vidíš
jak matou slova i myšlenky.

Proto ti nemohu odhalit svou tvář.
Mysli si, že jsem krásný, a pak
má slova ti budou příjemná.

Má tvář by jim ublížila.
Má slova, básně, vyznání,
by má tvář znevážila.

Náhle by to byli bláboly,
otravné, hrůzu nahánějící,
co že to chce, ten úchyl.

Nechci tedy ubližovat slovům svým,
básním, myšlenkám, vyznáním.
Musím tvář dál skrývat si.

Přijdu po špičkách.

Už v klidu spíš, tak jdu po špičkách. 
Abych ti šeptem básničku
zašeptal do ouška.
Vidím tu klidnou tvář, a úsměv.
Budeš krásná, když spíš.
Chtěl bych být polštářem tvým.
Tak musím tiše být, ať tě nevzbudím.
Jen se koukám jak spíš a honem pryč.
Než se probudíš, ať mě nevidíš.

Provedu tě dnem.

Snad dnešní den, budeš mít příjemný
a bude šťastnější než den včerejší.
Budu tě provázet, v paprscích slunečních.
Hřát tě budu, vánkem tě osvěžím.

Úsměv na líčku, ti vykouzlím.
Budu s tebou do noci, na obláčku na nebi.
A potom tě opustím, abych další den,
mohl tě sluníčkem opět probudit.

Díky tobě.

Díky tobě má lásko. 
Těší mě každý nový den.
Díky tobě je sucho i na dešti.
Díky tobě je stín i na slunci.
Díky tobě je teplo v zimě.
Díky tobě je chladno v létě.
Díky tobě je mi veselo.
Díky tobě, neznám smutno.
Čím to, že cítím jen krásno?
Jsi čarodějka, má lásko?

Proč pátráš po tváři.

Lásko, a proč pátráš po mé tváři?
Proč nechceš snít o mé kráse?
Budou se ti lépe číst a poslouchat
mé vyznání a mé verše.

Budeš se těšit na každý můj email.
Budeš toužit po něm, každý den.
Má lásko, nepátrej. Nevíš, co tě čeká.
Možná že se pak probudíš, a skončí ten sen.

Má milá, chci být stále tvým snem.
Ale nejspíš tě nezastavím.
A ty dál budeš pátrat.
Viď? Já ti ale nenapovím.

Pojď se mnou snít.

Ve spánku budeme o sobě snít.
A v tom snu se sejdeme
bude to krásné setkání.

Už nyní jsi můj krásný sen.
Tak pojď honem má milá
ať dlouho nečekáme.

A zítra, prozradím ti tajemství.
Krásnou noc má milovaná
krásné sny.

Moc tě potřebuji, má nejmilejší.
Jsi mou velkou inspirací
při psaní mích básní.

Budu ti vším, čím budeš pro mě ty.

Budu ti sluníčko, co tě probouzí.
Budu ti měsíček, co tě uspává.
Budu ti vítr, co tě osvěží.
Budu ti obláček, co se snem připlouvá.
Budu ti deštěm, co tě osvěží.
Budu ti světlem, co tě provází.
Budu ti tmou, co tě uklidní.
Budu ti básní, co tě pohladí.
Budu ti láskou, inspirací.
Budu ti úsměvem, na tvé tváři.
Budu ti zázemím, pohlazením.
Budu ti vším, co pro mě budeš ty.

Procházka s tebou.

Hned šel bych se Projít,
na hezkém místě se zastavit,
dívat se potom do dálky,
a s tebou si povídati.


Slyšet tvůj hlas, cítit tvou vůni,
sledovat tvé pohyby,
vidět jak ti vlasy vlají.
jak se ti oči a ústa smějí.


A v duchu bych měl zlobivé myšlenky.
Ale neřekl bych ti o nich nic.
To by bylo moje tajemství.
Potom bych tě domů doprovodil
a byl bych rád, že jsem s tebou byl

Lásce netřeba slov.

Kdo by potřeboval slov, když miluje?
Láska je pocit, který máme v srdci.
A srdce, to přeci nemluví.

Mám strach, jestli ti dokáži dát, po čem toužíš.
Jen mohu ti slíbit, že pro to udělám
vše co bude v mé moci.

Naše láska vyschnout nemůže nikdy.
Pokud láska někdy vyschne,
tak pravá láska to není.

Na probuzení.

Dobré ráno má milá
krásný slunný den
sluníčko kouká do oken.
Posílám ti políbení
posílám ti báseň lásky
po ptačím štěbetání.
Má lásko z nejmilejších
toužím tě probouzeti
osobně polibkem.
A pak tě polibkem
dlouhým vřelým
probudím a podám snídani.

Lidé chtějí krásnou tvář, ne krásnou duši.

Ano, můj miláčku,
tak je zařízený svět.
Každý jde za krásou těla,
nikoho nezajímá krása duše.

Jistě, každý to říká, ale nakonec,
hledá tu krásu tváře.
Hledá, kouká, a když nic,
tak jde dál hledat tvář duše.

Každý čeká, že krásná duše,
musí krásnou tvář mít.
A že ošklivá tvář, zajisté,
musí ošklivou duši mít.

A pak se tvář musí schovat,
aby vynikla krásná slova.
A proto Cyráno musí žít tak,
že se musí schovat za tvář Kristiána.

Musí to tak lásko být,
aby ho Roxana vyslechla.
Svět je prostě takový,
A my ho spolu ho nezměníme.

Lásko, má múzo.

Má lásko, jsi mou múzou,
jsi kvítkem, růží rudou.
Pro které mé srdce bije,
když spolu jdeme krajem.

Lásko, budu tě držet za ruku,
budu tě držet kolem pasu,
budu tě líbat do vlasů,
na rtech, na krku.

Budu tě tisknout k sobě,
při slunci úsvitu.
Budu ti šeptat slůvka,
Při slunci západu.

No vidíš, lásko, na to myslím.
Na sen, touhu, nikdy nekončící.
Na které myslím v paprsku slunečním,
v měsíčním svitu, ve větru, vůni ovzduší.

Nic není, jak to vypadá.

Má milá, nic tak
není, jak vypadá.
S jednou žiji,
po druhé toužím.

Jen jedno srdce
každý člověk má.
A to své tobě
já toužím dát.

Má milá, nic není
jak to vypadá.
Nehledej štěstí
kde srdce umírá.

Odpověď nenajdeš
ve slovech krásných.
Ale v očích mých
smutných, uplakaných.