Komunisté si zakládali na centrálním plánování. Komunisté chtěli hlavně plnou zaměstnanost. To se jim podařilo, pokud nepočítáme ty, kteří jen předstírali práci anebo rovnou nechodili do práce, protože by nedělali v žádném režimu, i kdyby je zlatem platili. To vedlo k přezaměstnanosti, V podniku bylo víc lidí, než bylo potřeba k výrobě, snižovala se i produktivita práce a zvyšovala nekvalita práce, protože si lidi práce přestali vážit.
Výroba nestačila vydělat na všechny náklady podniku, komunisté ale hlavně chtěli mít na platy, což bylo na úkor modernizace a vývoje podniků a výroby, tím se výrobek prodražoval, zaostával o generaci i více (od výrobků v kapitalismu), a spolu s nízkou kvalitou, přestával být konkurence schopný. Zaostalost podniků byla většinou o 20-60 let proti západu. Já sám dělal ve velkoskladu, kde jsme v r. 1989 jezdili jeřáby z 30 let. A rozdíl továrny u nás a na západě, byl ohromný, od výroby, přes sociální zařízení až po stravování, viz stará škodovka (nová hala), postavená za komunistů a nová škodovka, postavená už od němců když jí koupili. Rozdíl ohromný.
Krize, tak jak jí známe teď, za socialismu nebyla. Nepropouštělo se a podniky nebankrotovaly. Ale vyrábělo se na sklad (to zapříčinilo v kapitalismu světovou hospodářskou krizi v r 1929), což zboží prodražovalo, zboží v rámci RVHP (obdoba EHS, dnes EU) se více méně směňovalo, a pak, hlavně v případech krize v kapitalismu, se vyváželo naše, pro západ levné i když méně kvalitní, zboží ze socialismu (třeba dnes tu jde Čínské a Vietnamské zboží na dračku, s nevalnou kvalitou) a tím se mírnila výroba na sklad, tak že podniky mohli něco málo vydělat a trochu si zmodernizovat podniky. Tak jestli výroba na sklad nebyla krize, tak dobře.
Ale byla tu jiná krize. Méně bolestivá, ale nekončící (proti krizím kapitalismu, které trvají měsíce a i pár let, ale pak končí a přijde vzestup). Čím déle fungoval socialistický model (školství a zdravotnictví zadarmo, nízké ceny a platy, sociální jistoty, plná zaměstnanost), čím více zastarávala ekonomika, tím rychleji docházeli prostředky na fungování státu. Ekonomika nestačila vyrobit dostatek zboží, na nákup v zahraničí už prostředky nebyli. Obchody byly prázdné, výběr prakticky nebyl, shánělo se už vše a stále hůře a hůře. Nutně musela nastat reforma.
Ta přišla s Gorbačovem v SSSR. Obchody se pomalu začínaly plnit. Komunisté na řešení své krize použili kapitalistický model ekonomiky (jako dnes Čína a Vietnam), ale už bylo příliš pozdě, už se roztáčela kola změny. Centrální plánování socialismu se neosvědčilo.
Příklad centrálního plánování: bylo rozhodnuto, že setba začne v dubnu. Tak se muselo všude zasít, i kdyby někde ležel sníh a byli mrazy. A když se rozhodlo, kdy se bude sklízet, tak se sklízelo všude, i když někde ještě nebyla zralá úroda. A bylo potřeba více obilí. tak se i na horách selo obilí, kde nikdy nestačilo dozrát. Divíte se, proč nebyl dostatek a proč to nefungovalo?
Na rozdíl od krizí v kapitalismu, kde jsou krize krátkodobé, intenzivní a proto bolestivější, jsou krize v socialismu méně bolestivé, ale trvalé. Na rozdíl od kapitalistické ekonomiky, kde je v mezi krizové době, růst životní úrovně, a i v době krize je všeho dostatek, tak socialistická ekonomika má trvalí nedostatek a životní úroveň se pozvolna mění k lepšímu jen v rámci státu, ale v rámci světa se stále snižuje.
Centrální plánování škodí a zpomaluje rozvoj. Oproti kapitalismu, kde se může měnit výroba podle potřeby, protože kapitalismus se řídí poptávkou a nabídkou. Kde když někdo dostane nápad, který promění v podnikatelský plán, tak ho může začít realizovat a získat peníze, společenské postavení a uplatnění, splnit si své sny. Tak v socialismu se vše řídí dlouhodobým 5 letým plánem, tak nové nápady mohou přijít až v nové pětiletce. Pak záleží na možnostech stát a politické vůli strany. A rozdíl je i v tom, že nápad jednotlivce je považován, za státní (národní) nápad, tedy bez možnosti polepšit si ve společnosti.
Příklad: Vynálezcem moderních kontaktních čoček a silonu,
český vědec Otto Wichterle, musel vynalézat doma na koleně, vynález si přivlastnil stát a on dál jen pracoval ve výzkumném ústavu až do důchodu. V kapitalismu by si to mohl zaregistrovat jako patent a dnes by byl milionářem. Tedy dnes už jen jeho příbuzní.
Nyní máme tržní hospodářství, dnes se podniky musí chovat tak, aby jejich výrobek byl konkurenceschopný, levný, moderní. To jde, pokud jsou nízké náklady. Dnes se podniky snaží modernizovat výrobu, vyvíjet nové typy výrobku, nebo nové výrobky. Nemohou si dovolit vyrábět na sklad (poučila je světová hospodářská krize v r. 1929), nemohou si dovolit zaměstnávat lidi na víc. Proto přezaměstnanost vystřídala nezaměstnanost.
Oproti socialismu, v kapitalismu se může měnit výroba podle potřeby. Protože kapitalismus se řídí poptávkou a nabídkou. Když někdo dostane nápad, který promění v podnikatelský plán, může ho začít realizovat a získat peníze, společenské postavení a uplatnění. Splnit si své sny.
V kapitalismu není centrální plánování, tak kdybych použil příkladu: tak nikdo z ústředí nějakého sekretariátu nerozhoduje o tom, co se kde bude pěstovat, vyrábět. Kdy bude setba, kdy sklizeň…. V kapitalismu záleží na každém jednotlivém subjektu, co, kdy, kde, jak bude dělat.
Asi největší slabinou kapitalismu jsou krize, které jsou tvrdší a intenzivnější, zato krátkodobé, proti socialistickým, které jsou mírné, pomalejší, zato dlouhodobé, vedoucím ke změně (Čína), nebo konci (Evropa) systému. Krizi lze jednoduše popsat jako cestu, která končí a musí se najít jiná, a než se najde jiná cesta, tak přijde vlna bankrotů a stoupne nezaměstnanost. Oproti socialismu, který na konci cesty jde dál s tím, že se dodatečně cesta postaví, a náhle se zjistí, že je nemají za co postavit, tak skončí definitivně, tak kapitalismus nejdříve stojí na místě a čeká na prostředky, a jde dál teprve, až je získá a cestu postaví.
A hlavně si dá pozor, aby cesta neskončila stejně. Poučí se. Z historie víme, že žádná krize nebyla v tom stejném, ale v jiném problému. Nikdy se neopakovala stejná krize. Zatím! Až skončí tato poslední, finanční, která propukla díky špatným, ničím nejištěným půjčkám a hypotékám pro každého a díky obchodu s těmito půjčkami a hypotékami, tak se to opakovat nebude. Asi tím krize neskončí, možná budou jiné, ale i ty přejdou a přijde růst ekonomiky, hospodářství a životní úrovně všech lidí.
Ale oproti socialismu, je i v době krize v kapitalismu všeho dostatek, jen méně dosažitelný pro nezaměstnané. A silnější, výkonnější, zdravější ekonomiky si mohou dovolit i v krizi udržet sociální systém, tak že i chudí a nezaměstnaní, se mají podstatně lépe, než v socialismu zaměstnaný člověk (v 70 letech krize v kapitalismu, vysoká nezaměstnanost, západní nezaměstnaní němci brali 1000 marek podpory, to bylo tenkrát oficiálně našich 3000kč, neoficiálně, přes černý trh 15000kč)
Za posledních 200 let kapitalismu, je krátkodobá a bohužel, opakující se, bída a nedostatek v zaostalých a nerozvinutých ekonomikách Afriky, jižní a střední Ameriky, některých Asijských státech. Bída a nedostatek se v kapitalismu, zvláště ve vyspělých kapitalistických ekonomikách (Evropa, severní Amerika, Austrálie) nikdy nestal dlouhodobým problémem a hladomor nenastal ani v krizích.
Hladomor je dnes znám jen z Afriky a komunistické KLDR. Hladomor se také objevil až v komunistickém sovětském svazu, ve třicátých letech 20 st., a v komunistické Číně přelom 50-60 tých let 20 st. V socialistických zemích se dostavil nedostatek už po 10 letech od převzetí moci komunisty i u vyspělých ekonomik (Evropa) byl dlouhodobý a trval nepřetržitě až do konce (Evropa a SSSR), nebo do změny socialistické ekonomiky na kapitalistickou (Čína a Vietnam).
Žádné komentáře:
Okomentovat