Věřte tomu, že kriminalita nemá s daněmi, cenami, platem nic společného. Kradlo se za každého režimu, a krade chudý i bohatý. Zlodějna je o morálce lidí. O výchově, o poctivosti, O LIDECH! Já jako malý kluk jsem chtěl v obchodě ukrást bonbony. Kamarád je ukradl ani brvou nehnul. Pak na mě čekal venku. Já tak dlouho stál u regálu (snad věčnost), až si mě už všiml i ten, který by si mě jinak nevšiml. Nakonec jsem je se sevřenou prd.lí ukradl. Ale byl jsem okamžitě chycen. A když jsem už dospěl, nastoupil do práce, tak to bylo ve velkoskladu železářství. Tam kradl šrouby, matky, apod. po bedýnkách, každý, od dělníků po generálního ředitele. (stále jsme v socialismu). Tak jsem si řekl, vezmu si taky pár šroubků. na rozdíl od jiných, to byla směs, která by se vešla do dvou krabiček. Vážení, tři dny jsem nespal, každé auto, které projelo před barákem, jsem myslel, že to je veřejná bezpečnost (dnes policie). Po třech dnech jsem krabičky sebral, a u jiného blogu domů jsem to hodil do popelnice. Pak jsem se mohl vyspat. Ta první krádež, i ta druhá mě potrestala na celý život. A dnes, i kdybych byl pod mostem, musel jíst jen kůrky chleba, bych neukradl ani korunu, ani jeden rohlík....
KDO NENÍ ZLODĚJ, NIC NEUKRADNE. KDO JE ZLODĚJ, BUDE KRÁST I KDYBY BYL MILIONÁŘEM!!!
Vše záleží na výchově v rodině, na přístupu k životu, na úctě k majetku a lidem. Na skromnosti, žebříčku hodnot jednotlivých lidí. V žádném případě na systému a hodnotách společnosti. Přeci pokud společensky bude vhodné obcházet zákony, krást, být sobec.... tak pokud nebudu chtít takový být, tak takoví nebudu. Nesvádějme vše na společenské poměry. Všichni jsme jedinci, originál, tvořící tu společnost, ten celek. Ono je strašně jednoduché, naše chování svést na celek. Ale podle mě je to zbabělé. Říci: ale dělá to takto každý.... je přeci jen omluva našich činů, ne skutečnost, jen se na něco vymlouváme, nic víc. Ale ve skutečnosti jsme tak jednali z nenávisti, ze závisti, že nejsme skromní, že si nevážíme druhých, nevážíme si života, věcí, vše je nám ukradené a myslíme jen na sebe. Jsme sobci.
Přestaňme se vymlouvat na systém, na společnost, na souseda.... ale buďme sami sebou. Místo výmluv se prostě chovejme tak, abychom se nemuseli sami za sebe stydět, abychom svým chováním nepřivedli do potíží sebe i jiné, abychom svým chováním nepřišli o rodinu, přátelé, abychom si tak neuškodili, že až budeme potřebovat pomoc, tak najednou zjistíme, že nám nikdo nepomůže, že jsme sami. Každý by si měl uvědomit, že jak se mi chováme k druhým, tak se druzí budou chovat k nám. A co naučíme a co dáme dětem, tak se oni budou chovat a to nám vrátí, zase oni.
Žádné komentáře:
Okomentovat