Policie, hasiči, lékaři, úředníci jsou státní zaměstnanci. Jejich firma je tedy stát. A každá firma která má problémy, propouští nebo snižuje platy. Státní zaměstnanci měli o proti jiným zaměstnancům tu výhodu, že mohli sledovat hospodaření své firmy (státní rozpočet). Proč neprotestovali když se jejich firma zadlužovala? Proč nedemonstrovali, když firma rozhazovala peníze za státní zakázky, za dávky? Proč je dvacet let zajímalo jenom, kolik z těch peněz dostanou oni? A zadlužovala se i díky zvyšování jejich platů.
Proč protestují proti hospodaření firmy (státu) až když ta firma musí šetřit? To šli do státních služeb jen kvůli penězům? Tak to už chápu tu korupci státních zaměstnanců. V tom případě takové státní zaměstnance tu nechceme. Vypadněte a přenechte svá místa těm, pro něž to bude posláním. A vemte sebou i politiky, kteří uvažují jako vy, viz naposled pan Jandák (ČSSD).
Za Rakouska, a později za první republiky, se hlásili lidé do státních služeb proto, že až zestárnou, budou mít penzy (důchod). Budou tedy zajištěni, když už budou starý a nebudou moci pracovat. Nestátní zaměstnanci se museli dřít až do smrti, nebo si museli na stáří ušetřit, nebo se museli spolehnout na rodinu. Státní služba tedy byla o poslání, o penzy, ne o výdělku a už vůbec ne o výdělku nadprůměrném, tedy skoro největším ve státě (nepočítám v tom menežment (management)).
Velkou chybou porevolučních vlád bylo, neodůvodněné a neúměrně vysoké navyšování platů. Podotýkám, že čistě účelové - kvůli volbám. Služba státu a lidem se přesunula z poslání, do vydělávání. A tato poslední vláda řekla STOP a DOST! Nyní se státní služba musí stát opět posláním, pro výdělek musíte jít jinam. Nebudeme si vás už uplácet, abyste dobře pracovali. Jsem pro, aby stát začal šetřit hlavně u sebe. Tedy snížit platy politikům a státním zaměstnancům. A samozřejmě, zvýšit kontrolu nad vydáním států.
Ti všichni se musí podřídit svému zaměstnavateli (státu). A tak by měli odbory brát v úvahu nejen potřeby, ale i možnosti státu. Stále mi to ale připadá jako účelové jednání. Pokud budou stávkovat a odcházet lékaři, policisté, hasiči, tak to lidé podpoří, a bude se moci vyvinout větší tlak na vládu.
Ale co by se stalo, kdyby je chtěli napodobit ti řadoví zaměstnanci? Nic! Protože by byli nahrazeni a odsudkl by po nich ani jeden lékař, policajt, hasič. A co by se stalo, kdyby to chtěli udělat úředníci, diplomaté, politici? Lidi by to s nadšením přijali a ještě by jim s odchodem rádi pomohli.
Proto tyto demonstrativní akce považují za účelově, kdy byli vybráni jen některé skupiny státních zaměstnanců, aby mohli odbory, potažmo levice, vládě škodit a tím zdržovat reformy.
V předchozím článku jsem zapomněl zmínit ještě další státní zaměstnance. Učitele, železničáře, pošťáky, vojáky, diplomaty (snad jsem některé nevynechal) a zaměstnance státních institucí, kteří tvoří zázemí, jako jsou provozní, údržbáři, bezbečnostní služby, uklízečky...
Ti všichni se musí podřídit svému zaměstnavateli (státu). A tak by měli odbory brát v úvahu nejen potřeby, ale i možnosti státu. Stále mi to ale připadá jako účelové jednání. Pokud budou stávkovat a odcházet lékaři, policisté, hasiči, tak to lidé podpoří, a bude se moci vyvinout větší tlak na vládu.
Ale co by se stalo, kdyby je chtěli napodobit ti řadoví zaměstnanci? Nic! Protože by byli nahrazeni a odsudkl by po nich ani jeden lékař, policajt, hasič. A co by se stalo, kdyby to chtěli udělat úředníci, diplomaté, politici? Lidi by to s nadšením přijali a ještě by jim s odchodem rádi pomohli.
Proto tyto demonstrativní akce považují za účelově, kdy byli vybráni jen některé skupiny státních zaměstnanců, aby mohli odbory, potažmo levice, vládě škodit a tím zdržovat reformy.
Žádné komentáře:
Okomentovat