Chápu, že jakékoliv reformy jsou složité a "bolestivé". Hlavně pro tu chudší populaci. Ti bohatí jsou za vodou, jak se říká. Těm může život pokazit leda komunistický převrat a následná krádež (znárodnění) jejich majetku. A jen moudrá vláda počítá s tím, že ti chudší na tom budou vždy hůře. Ale rozumní lidé, uvažující v horizontu mnoha let (až generací) do předu a ne jen v horizontu pár měsíců či roku, pochopí potřebu těch reforem. Chápu hlavně lidi starší 40 let, kteří už nové reformy ponesou celý život na svých bedrech, aniž se možná kdy dočkají plodů té reformy. Ale co nechápu, jsou ti mladší 40 let, ale hlavně ty 30 a méně letitý. Já už se asi na nic lepšího těšit nemůžu, ale kdyby mě bylo 20, 30, možná i pár let přes 30, tak už na nic nečekám, a už si svou budoucnost zařizuji.
Ale znepokojuje mě, že někteří mladí, který mají čas na zajištění si stáří, na to, aby investovali, šetřili, aby přemýšleli nad tím, jak budou žít až budou starý. Tak oni si raději budou užívat a zoufale se dívat do budoucnosti. Znepokojují mě názory některých, že nebudou mít důchody, nebudou mít na živobytí, stát je nechá pracovat až do smrti... A tak tím spíše si musí užít teď, když na to mají. Nechápu to. Proč spíše neslyším, že už si založili spoření, nějaký penzijní fond, někam neinvestovali...? Proč si neříkají, že teď se uskromní, ušetří si na budoucnost, aby se oni měli lépe, aby mohli pomoci i svým dětem a vnukům?
Proč dnes lidé myslí jen na sebe a dnešek, místo aby mysleli na budoucnost a své potomky? Mimochodem, i to je jeden z důvodů, proč nemají děti. Chtějí si užít. Ale za jakou cenu? Užít si za cenu budoucí bídy? Kdo pak bude moci za důsledek dnešní doby? Stát, nebo nezodpovědný jedinec? Co potom? Pak budou ti, co si užívali, křičet, bouřit se, volit populistické strany, závidět těm, kdo si žijí celkem dobře? Uznají ti co si užívali, že ti, kdo si neužívali, se mají lépe po právu? Uznají ti, co se vykašlali v mládí na stáří, co kašlali na svou budoucnost, že udělali chybu? Smíří se s tím, že budou rádi za chleba a vodu k přežití?
Jak se říká: jak si kdo ustele, tak si i lehne. Každý strůjcem vlastního štěstí. Kdo šetří, má za tři. Na budoucí nářky dnešních mladých (30 a méně) až budou staří, bych měl jediné řešení. Otázka: kolik jste si šetřili celý život? NIC? Tak čemu se divíte!
Žádné komentáře:
Okomentovat