…na jedné straně vidíme úžasné hromadění kapitálu, právem již zvaného mamutí, zatímco na druhé straně nemá už ani pracující člověk téměř co jíst. O nezaměstnaných vůbec nemluvě. To je zlo, k jehož vzniku neobyčejně přispívá vrozené lidské sobectví, není-li zavčas a řádně usměrněno. Je totiž také zajímavo, že vyšine-li se náhodou některý z těch chudáků, okamžitě se vžívá do svého nového postavení a nepočíná si v něm o nic lépe než ti, které sám dříve kritisoval a jichž počínáním a celým životem se cítil být zkrácen. Nejlepším důkazem toho nám mohou být různí ti zástupci dělníků, kdysi chudí, nespokojení dělníci, dnes poslanci a ministři, úplně již se smířivši s vývojem věci, ba spíše ještě jimi uspokojeni. … Ach, rozpomeňte se jednou také vy, elegantní dámy horních deseti tisíc, když si malujete karmínové svoje rtíky, že za těch třicet korun, co stojí vaše jemná rouge, za těch šedesát korun, co stojí váš lak na nehty, že za tyto peníze, jež jsou pro vás pouhým pakatelem, kapesným, musí leckde žíti několikačlenná rodina celý týden. Rozpomeňte se i vy, uhlazení pánové ve fracích a smokincích, graciesně vyzývající dámu za zvuků unylého tanga k tanci, vy, kteří s klidem, ba spíše se světáckou rozkoší rozléváte drahé víno a z rozmaru rozbíjíte křehké sklenky, rozpomeňte se, kolik chudých hladových dětí by se za takhle zbytečné utracené peníze nasytilo a ošatilo. Ironií je, že chudina, jež na oltář vlasti dává jediné "proles", své potomstvo, zmírá, nemá pro ně ani to nejnutnější, třebaže oni to jednou budou, kteří budou v prvé řadě brániti stát. Ty bohaté pak najdete spíše někde v kavárně nebo baru. Ach vy všichni, snižte se trochu ze své urozenosti, obměkčete svá srdce, dejte vzbudit v sobě citu a pochopte, proboha, pochopte! Víte vy, co je to hladovět? Uléhat večer s prázdným žaludkem, s bezútěšnou představou, co bude zítra, víte vy, kteří jste zvyklí počítat jen na stovky a tisíce, co to znamená být bez práce a bez prostředků? Dokážete se do toho vžít? Ne, moji drazí, nedovedete, jste příliš cizí opravdovému životu, jenž se musí bojovat. Do vašich nádherných salónů nezaléhá všechna ta bída a utrpení, pláč ani skřípění zubů. Jste dalecí reálného chápání skutečnosti, vy i vaše děti, které vychováváte v nesmyslném přepychu, hýčkáte, rozmazlujete.
Dám vám vybrat:
1) Komunisté a socialisté ve třicátých letech.
2) Fašisté a nacisté ve třicátých letech.
3) Komunisté a socialisté dnes.
B, je správně. Pro hloupé a komunisty, 2 je správně.
Žádné komentáře:
Okomentovat