Není to také krize společnosti? Příspěvek o tom, jak se s ultrapravičáka Rátha (sládkovi republikáni) stal levičák jak poleno (ČSSD) a jak se z levičáka jak poleno Paroubka (ČSS a ČSSD) pomalu stává pravičák (ČSNS). A později, možná že ultrapravičák? (že by svou kariéru zakončil u sládkovců? ) A to nemluvě o tom, jak oba pánové (a nejsou to jediní levičáci, co se tváří jako že jim jde o sociální rovnost mezi lidmi) přišli k majetku. Ráth vlastní kliniku (ač horuje pro státní zdravotnictví), a Paroubek se vytahuje, jak se má dobře (notoricky známá věta: kdo na to má, pánové? ) Co se týká jejich soukromí, tak jsou to kapitalisti, ale co se týká veřejného života, tak jsou sociálně cítící, více než marťani (komunisti v Paroubkovském slovníku).
Tak to je fakt bomba. Pro levičáky byl Paroubek jako bůh levicového ráje, a ejhle, on to byl skrytý pravičák? Tedy, pokud moderní ČSNS se nezpronevěřila té předválečné, tedy pravicové? Alespoň se její představitelé k té předválečné, zakázané nejdříve nacisty za války a později jejich kamarády (před napadením jejich vzoru SSSR) komunisty po válce, hlásí. No, je vidět, že Paroubkovi vždy šlo jen o koryto. Ale myslím, že to bylo jasné hned po volbách, když ztratil vliv jedné z přestupních stran na jeho cestě politikou - ČSSD, kterou začal okamžitě kritizovat. Paroubek, ač sám druhé kritizoval z přeběhlictví, z politické turistiky, nemorálnosti, názorové nestálosti, touze po moci…, tak se sám tak chová. A jeho soukmenovec, her Ráth, je to stejné. Ten začínal na pravo - sládkovi republikáni a ODS a skončil na levo - ČSSD. Tedy zatím, než také ztratí vliv a možnost přijít ke korýtku. No a Paroubek to bere opačnou stranou. Začal socialistickou stranou, přes ČSSD, nyní je v ČSNS a jak jinak, než že jí povede, no a pak ho možná uvidíme, jak horuje za pravicové ideály v některé z pravicových stran, možná že u sládkovců.
Pravda, každý si může vstupovat a vystupovat kam chce. Měnit názory a chování, jak se mu zlíbí. Ale tady je problém ten, že sám Paroubek to kritizoval a odsuzoval. Dělal ze sebe morální a politicky pevnou a stálou ikonu. Dělal ze sebe levicového zásadového politika. A ejhle, najednou se ukazuje, že je stejný jako ty, které kritizoval. Kdyby nebyl sám takovým kritikem, kdyby sám neopovrhoval takovými morálními pochybeními, tak prosím, ale v jeho případě mi to fakt přijde směšný. A před rozumnými lidmi se tím ještě více potopí. Protože tady dokazuje, že pravidla slušnosti, morálky, společenských zásad, platí jen pro druhé, ale ne pro něj.
Holt, Česká politika má před sebou ještě moře práce a učení, než se z ní stane standartní politická kultura. Cesta to bude dlouhá, některé strany a politici propadnou a zapadnou do zapomnění. A zbydou jen ti, kteří projdou na jedničku. Možná jich bude méně, ale bude to kvalitní výběr. A pak zůstanou dnešní skandály dnešních stran a politiků, jen vyprávěné příběhy, kterým bude těžko uvěřit. Ale to už zacházím asi do sci-fi, tak končím.
Žádné komentáře:
Okomentovat