Získal jsem rodinu

Když jsem se seznámil a začal bydlet s manželkou a jejími dětmi, tak jsem byl šťastný, protože se mi pomalu plnil sen o rodině. Trochu jsem se bál, že budu pro ně vždy jen strejda, ale už první měsíc jsem zjistil, že mě berou jako tátu. A jak mě srdíčko zaplesalo, když volal jejich vlastní otec a starší dcera mu řekla: ahoj strejdo, my už máme jiného tatínka. V duchu jsem jásal, ale nahlas jsem řekl, že to nemůže takto říkat.

Postupně jsem se dozvídal, že jejich vlastní otec je ožrala a že si holek nevšímal. No a ani se více méně nevídali, protože ráno odešel do práce a v noci se vracel z hospody ožralej domů. Když jsem mu navrhl, že si holky adoptuji, okamžitě souhlasil. Jen se chtěl ujistit, že už na ně nebude platit alimenty. Tak jsem získal své děti.

Vlastně já byl jejich první otec, který se staral. To co nezvládl vlastní, jsem doháněl já. Naučil jsem je plavat, jezdit na kole, bruslit. Když šly do školy, učil jsem se s nimi, pomáhal radou, vysvětloval. Byl jsem u nich v nemoci, pohladil, když byly smutný, pomazlil, když přišly, ale i potrestal, když něco provedly. Byl jsem tu vždy, když bylo třeba. Ale stejně byla a je ve mně malá dušička, jestli mě mají stejně tak rádi, jako já je.

Byl jsem zvědavý na pubertu. Tedy, asi to zná každý rodič puberťáků. Rodiče jsou hloupí, ničemu nerozumí, dnes je přeci jiná doba, nejsou moderní, nic neumí, neznají…… No taky jsme si tím prošli. Ale zjistil jsem, že mě stále mají za tátu. No a na prvního si ani nevzpomněly. Ale kdy jsem nabyl dojmu, že jsem je vychovával dobře? Že jsem se k nim choval hezky? Že jsme k sobě přilnuli, bylo ve chvíli, kdy jsme měli s manželkou krizi a skončili u rozvodu. Když mě ta starší řekla, že mě má raději než mámu a kdybychom se rozvedli, zůstala by se mnou. Vážení, není to nádhera? Nejsem ten nejšťastnější táta na světě?