Tak jsme to dokázali, velké vítězství. Špunty šampaňského lítají vzduchem, jásot a křik. Vzájemné objímání, slzičky, úsměvy. Okamžitá návštěva u presidenta s návrhem nové vlády a představení programu nové vlády. Poražení odcházejí po špičkách ze sněmovny, premiér se s nikým nechce bavit. Zasmušilé tváře vládních poslanců...
Počkat, tady něco nehraje. Jak to, že vítězi neslaví? Jak to, že vyhlášení výsledků hlasování nevzali s jásotem? Náhle je ticho na obou stranách. A co to má znamenat, že poražený se usmívá a vítěz je zamračený? Dokonce zazněl potlesk na straně poražených?
Protože s tím nepočítali. Teď se nebudou moci schovávat v závětří, ale budou muset s kůží na trh. Celé mi to připadá, jako že se kluci tak dlouho kamínky snažili zasáhnout okno, až ho zasáhli a rozbili. Paroubek a ČSSD tu prostě jen hráli hru: znepříjemňovat vládě vládnout. Ale jinak ve skutečnosti vládnout nechce, dnes, když je krize, protože v krizi se nevládne nikomu dobře. Když někoho chci odstavit, tak jedině proto, že mám svůj program a jsem připraven se okamžitě ujmout vlády. Co to tedy znamená, když se vítězi nehrnou k moci? Skoro se jí bojí, jako čert kříže. Jo kdyby nebyla krize, to už by byl jiný šrumec. Ale teď?
Ono by se nakonec ukázalo, že nemají řešení krize, že by možná dopadli i hůř. A z vítězství by bylo Pyrrhovo vítězství. A proto si myslím, že by ODS měla tlačit ČSSD k navržení vlády, kterou by president přijal, to by šlo udělat do léta i bez voleb. Možná je to dobře, že se kluci konečně trefili do okna. Ať teď ukáže, co dovedou. Jestli teď lidi opravdu neotevřou oči, tak se začnu za český národ stydět.
Dovětek: bohužel se tak nestalo a levice měla stále dost příznivců. Ale nakonec stejně drtivě další volby prohrála. Tak jsem se za Český národ nemusel stydět.
Žádné komentáře:
Okomentovat