Kdo dítě chce, má ho. Kdo ho nechce, vymlouvá se.
Pokud tedy dítě chci, tak ho budu mít. I kdybych si měl odříci kariéru, zahraniční dovolené, luxus a pohodlí. Nemít auto, zříci se kultury, zapomenout na koníčky a společenská setkání a oslavy. To vše samozřejmě pokud to bude nutný k tomu, abych to dítě měl. Prostě pokud budu mít střechu nad hlavou, zaměstnání, budu zdráv, tak proč nemít dítě. Pokud ho nemohu mít, tak umělé oplodnění nebo adopce. A nemusím mít vlastní. Pokud máme rádi děti, tak lásku dáme i cizím.
Hodně lidí si myslí, že děti mají rádi. Ale pak se ukáže, že jen ty vlastní. Ale to bych řekl, že to s tou láskou k dětem nebude tak žhavé. Vždycky máme rádi to, co je naše. A víc si vážíme toho, co patří nám. Ale mít rádi nebo vážit si něčeho máme vždy a ne jen, že nám to patří. To je pak spíše nutnost. Já nemohu mít děti a mám tedy adoptované děti, ale bereme se jako bychom byli svoji od narození. Jsem jejich táta a oni moje dcery.
A chovám se k nim, jako k vlastním. Dávám jim vše, co bych dával vlastním. Pokud dáte i cizím dětem tolik lásky, pochopení, poskytnete jim zázemí, domov, tak jako vlastním, budou šťastni a pak vám to vrátí. Proto, pokud chceme mít děti, tak je budeme mít za každou cenu. Uděláme proto vše. Nebudeme se vymlouvat na nedostatek bydlení, peněz, času. Na práci, věk a tak dále a tak dále….
Prostě, děti nemůžeme brát jako luxus. Jako doplněk vztahu (to je to poslední, co nám scházelo). Jako zátěž pro život a přítěž pro nás. Dítě je radost, budoucnost. Dítě je přirozené pokračování našich snů, tužeb, pokračování nás samých. Dítě, pokud máme dostatek lásky v sobě, je nejlepší investice do naší budoucnosti. Kdo tedy skutečně dítě chce, ten ho má. A kdo ne, ten se vymlouvá na objektivní potíže.
Přeji všem hodně lásky, aby vaše děti měly šťastné dětství. Věřte, že se vám to vrátí.
Žádné komentáře:
Okomentovat