Tak je tu máme zase. A zase se tu perou Ježíšek, Santa a děda mráz. No, zaplať pánbůh, že jsme tu neměli ještě jiné "přátelé" z jejich dárkodávačem. To by byla mela. No tak, kluci, necpěte se sem všichni, ano? Nám tu stačí jeden. A kdo by to měl být?
Původně nebyl nikdo, kdo by nosil dárky. No, oni vlastně ani nebyli ještě ty dárky, jen modlitby, veselí a jídla plné stoly. A ani stromeček nebyl, ani ozdoby. Vlastně z pohledu dneška, nebyli ani vánoce. Vánoce jak je známe dnes, jsou známé tak 200 let a možná kousek. To se přišlo s výzdobou, potom se stromečkem, který chudáček nejdříve vysel u stropu, ne na zemi. No, a když už bylo toto, tak přišli dárky a s ním i nosiči dárků.
A prvním nosičem dárků byl sv. Mikuláš. Historicky doložená postava. Jenže ten nosil dárky na začátku prosince, a tak nemohl (no vlastně mohl) nosit dárky opět. A tak se z Mikuláše zrodil Santa a děda Mráz. Tedy ne všude. Jelikož jsou v křesťanském světě vánoce slaveny jako narození Ježíška, tak my jsme si jako patrona přes dárky, utvořili Ježíška. A tak vznikli nám známí tři nosiči dárků. Ve světě je jich více.
A co s vámi? Teď nám sem lezete všichni. Tak dědku a Santo, jednoho Mikuláše už tu máme, tak vás dva nepotřebujeme. Vy si hezky zůstaňte tam, kde jste a nám tu nechte Ježíška. Nic proti vám, ale na Ježíška jsme si už tak nějak zvykli. A je na něj i hezčí pohled než na staré dědky. A vánoce jsou pro děti, tak co s vámi senioři. No mějte rozum, jak by to vypadalo, kdyby v betlémě místo děťátka, ležel starý dědek.
Přeji všem krásné, klidné, bohaté vánoce v kruhu rodiny a přátel. A nezapomeňte, že vánoce by neměli být jen o darech. Ten nejdražší dar je stejně ve vašich srdcích a mysli. Je to láska a přátelství.
Žádné komentáře:
Okomentovat