Tak jsem zjistil, že stále na lidi platí hrubá síla. Je v nás stále něco za zvířat? Já se snažím vždycky o domluvu. Jako třeba v práci. Kolikrát jsem říkal směně před námi, aby si po sobě uklidili. Aby rovnali proklady na sebe (podotýkám, že slušně). Ale čím víc jsem jim to říkal, tím více si ze mě dělali srandu. Tak jsem to řešil přes kolegu. Je to korba a tak jsem si řekl: když nerozumí slovům, budou rozumět svalům. Tak jim to vysvětlil on, domluvou (najednou slova stačila). A světe div se, bylo vše v pořádku. Je zajímavé, že lidé se považují za nejrozumnější tvory. Ale stále se chováme jako zvířata. Stále v nás zůstává to, že silnější vyhrává. Že jen silnější má právo na rozhodování, vedení, být na špici. Jako nejsilnější samec ve stádě, v tlupě.
Proč nejsme schopní slyšet slova a poslouchat co se nám říká a co se po nás chce. Proč posloucháme jen sílu a pěsti. Proč se podřizujeme, jen když se bojíme. Proč, když je na nás někdo hodný, máme ho za hlupáka, ale pokud nám jednu vrazí, tak ho teprve bereme. Dříve, někdy v pravěku to bylo nutností. Ten nejsilnější tlupu ochránil, dokázal jí lépe zabezpečit potravou. Dokázal se lépe poprat s nástrahami lesa. Ale dnes? Copak není civilizace civilizací proto, že máme stroje na zjednodušení práce a tím na snazší život? Copak není civilizace civilizací proto, že dnes už pro život potřebujeme spíše znalosti než sílu? Copak není civilizace civilizací proto, že máme řeč, kterou se můžeme domluvit? Kdyby mělo stále záležet na síle, copak by nám příroda dala rozum, dar řeči, cit? To by přece nebylo potřeba? Docela mě štve, že lidem jsou k smíchu dobráci, hodní lidé, důvěřivci, slabí lidé, postižení… Kdy konečně už potlačíme v sobě tu opici, a zvítězí člověk?
Žádné komentáře:
Okomentovat