Pár příkladů sousedské starostlivosti.
Já si zase vzpomněl na jednoho souseda z mládí (80 léta) Znáte to, mladí se scházejí, veselý, no baví se. A jednou jsme se zase sešli, u mě doma. A když jsme se rozešli, tak na mě zvoní soused, a co že jsme tu dělali? Já se ho ptal ,že jestli jsme nebyli hluční, nebo tak nějak. A on že ne, ale co jsme tu dělali. Že tu byli holky a kluci. No, mě to tak rozesmálo, že jsem se zmohl jen na velký smích a šel jsem. Ale nejspíš to byl nějakej donašeč, (nevím jestli přímo stbák, nebo jen poslušnej občan, co musí ohlásit každou podezřelou věc. Ale asi za týden mě pozvala policie. To mě nasr... a to už jsem mu šel vynadat. A nebylo to nikde na vesnici, ale v Praze. Prostě, všude potkáte blbce. Tedy pravda, v Praze to byla vyjímka, na té vesnici se lidi zajímají více. Proto bych na vesnici nemohl žít.
Z dětství mám také jednu vzpomínku (70 léta). Byli jsme na návštěvě s bratrem u švagra naší tety. No, jako Pražáci jsme neznali život na vesnici. A tak jsme se chovali stejně, jako jsme se chovali v Praze. Blbli jsme tam s jednou holkou. Do večera se rozneslo, že snad jsme s ní něco měli a holka už s námi nesměla mluvit. Nebo, nudil jsem se. A tak jsem chodil vesnicí sem a tam. Od jednoho konce na druhý. A do večera udělali ze mě blázna. Protože jsem nic nedělal, jen jsem chodil tam a sem.
No, tak i já jsem potkával směšné lidi. Ale nejsou jen takto pozorní sousedé. Možná že měli starost o moje zdraví. Možná že se obávali, aby se mi něco nestalo? Buďme rádi, za všímavé sousedy. Nezlobme se na ně. A naopak, slibme jim, že pokud vám budou hlídat majetky, obydlí, tak že jim ulehčíte práci, a některé věci ze soukromí, jim sami řeknete. Aby se nemuseli pídit sami, mnohdy i nedůstojně. S hrnkem u ucha u zdi a dalekohledem u okna. A nesmějme se jim, do drben a šmíráků. Třeba nás jednou překvapí. No, víte, možná jim jednou i poděkujeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat