pátek 31. července 2015

Příběh který může začít změny ve společnosti

Stále to tvrdím, že: NEJSOU VŠICHNI STEJNÍ!!! Ale musí to dokázat sami členové menšin, nikdo jiný to za ně neudělá. Musím popsat jeden příběh ze včerejška (9.8.13)

Jel jsem z práce, značně naštván, a proto jsem nebyl tak ostražitý na své věci. Nastoupím do autobusu, a místo abych si dal peněženku i s doklady do batohu, tak jsem jí dal na sedačku. Možná by se nic nestalo, ale přesedl jsem si na jinou sedačku a v tom rozpoložení, v kterém jsem byl, jsem zapomněl na peněženku na původní sedačce. Až když jsem vystupoval, tak jsem zjistil, že peněženka chybí. Hned jsem si uvědomil, co se stalo. Jenže když jsem se podíval na sedačku, kde jsem seděl původně, už tam nic nebylo. Nasedl jsem v Boleslavi a zjistil to v Benátkách. Začal jsem nadávat jako dlaždič na tu svi.., která si polepšila, i když mou debilitou. Ptal se lidí, jestli nevědí, kdo tu seděl. A nakonec jsem se ptal řidiče a vysvětlil, co se stalo. Jaké bylo mé překvapení, když mi podával mou peněženku se slovy, že mu jí odevzdal jeden cikán, co vystupoval už v Bezděčíně (okraj Boleslavy).

Moje radost neznala mezí, při pomyšlení, co by mě čekalo za kolotoč. A udělalo mně radost i to, že se ukázalo, že všichni cikáni nejsou stejní. Poděkoval jsem řidiči a ještě mě čeká poděkování tomu muži, co se zachoval tak poctivě. Udělal pro svou národnost stokrát více, než všichni pseudohumanisti, co se zabývají cikánskou otázkou, za celá desetiletí. Děkuji vám pane, máte u mě velké díky a poklonu. Kéž by vás bylo stále více a více. Jedině těmito činy si vylepšíte pověst. Snad vás jednou osobně poznám, abych vám poděkoval osobně. Buďte stále takto čestný, ať jste příkladem pro všechny členy vaší menšiny. Pokud čtete tento článek, budu rád, když se ozvete (komentářem pod ním).

Žádné komentáře:

Okomentovat