Nejsem filozof, a tak se na svět dívám očima nefilosofickýma, ale myslím si, že filozofové popisují hlavně neduhy společnosti. Pak chtějí popsat cestu kam povede, když si nedáme pozor a jak s toho ven. Ano, filozof "vidí", kam se společnost šine, uvědomuje si, jak to může dopadnout, varuje, radí, ukazuje, napomíná… taky věřím, že tak může mluvit, protože (snad) hodně viděl, slyšel, poznal, procestoval. Ale stále je to jen jeho pohled, jeho názor.
Když si vezmete, tak společnost kritizovali (asi nejznámější) Platón, Voltaire, Jan Hus, Martin Luther, Patočka. Ve svých hrách pak Shakespeare, Moliére, a další a další filozofové, spisovatelé a divadelníci, a když si vezmete, že všichni ti jmenovaní byli v jiné době, a všichni apelují na špatnou cestu a skoro konec společnosti, tak to mě skoro dává za pravdu, že jejich díla jsou jen o tom, co sami prožili, kde se pohybovali, s kým se potkávali, a jejich názorem na věc.
Ale společnost lidí je naštěstí různorodá. A myslím si, že z toho úplného zla se dokáží poučit. Pravda, někdy může být pozdě, ale dokáže. Jako příklad: dnes je válek méně. Je méně občanských válek, už se se zbraní nešíří náboženství, upalování čarodějnic se neděje. Díky globalizaci se zmírňují následky nemocí, hladomorů, a začíná se celý svět zabývat životním prostředí.
Tak stejně tak lidé pochopí, a snad ne pozdě, že by neměli svou civilizaci utopit v zlobě, zášti, nenávisti, konzumu... Ale zase z druhé strany: co je na konzumu špatného? Jediné, co bych kritizoval a změnil, je to, jakým způsobem se zboží balí, přepravuje, vyrábí, a plýtvá. Jinak dostatek přeci není na škodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat