Co mě naučili roky debat na webu

Nejvíce se chtějí zviditelnit ti, co nemají co říci, neznají odpovědi a nerozumí tématu, a aby nevypadali jako blbci, tak musí něco plácnout a je jedno co, kdy, kde, komu a o kom. A aby se necítili trapně, proto odvedou řeč na něco jiného, někoho jiného, hlavně k tomu, čemu rozumí oni. A svůj projev většinou omezí na nadávky, urážky, ponižování a výmysly na autora (blbí, hloupí, ničemu nerozumí…), a to tím více, čím více nesouhlasí s článkem.
To mě vedlo k tomuto: Proto nikoho nebudu zatěžovat opětným přečtením a pochopením článku a odpovědí na článek ale zeptám se: o čem bych měl psát, aby bylo vidět, že tomu rozumím, aby to nepobuřovalo jejich inteligenci a vzdělanost, aby to nevypadalo jako poučování, nebo filozofování? Sice si myslím, že mluvit o něčem, zamýšlet se nad něčím, rozebírat něco, to vše je přirozená vlastnost lidstva, od doby, co začali mluvit (a později i psát), a že nejsou témata, o kterých by měl mluvit jen někdo.
Podle nich by měli mluvit a psát jen inteligentní a vzdělaní lidé, a jen o tom, čím se živí? Tak že s lékařem byste se bavili jen o chorobách a úrazech, se soudcem jen o soudních kauzách, s učitelem jen o učení…. A já bych měl mluvit a psát (tedy pokud jsem inteligentní a vzdělaný) jen o montáži aut.
A čím jste vy, ať víte o čem se máte bavit, a víte jestli vůbec máte na to inteligenci a vzdělání?