Tak jsem si vždy myslel, že když budu hodný, milující, obětavý, věrný, spolehlivý. Budu vydělávat na živobytí, pomáhat v rodině (děti, domácnost). Vlastně vše co mám a můžu, věnuji pro štěstí rodiny (ženy a dětí). Že tedy budu mít nějaký úspěch. No, zjistil jsem, že partnerství je o vzhledu a sexu a penězích. Asi, nevím? Ale hledal jsem, přemýšlel, a nenašel jinou odpověď.
Slýchávám, že ženy chtějí milujícího, věrného, vtipného, galantního, a spolehlivého muže, co s dětmi a v domácnosti pomůže a o kterého se mohou opřít. Pak ale dodávají něco o jiskře, šarmu, sympatiích, prostě nakonec se ukáže, že je to o vzhledu, sexu, penězích. Prostě jsem zjistil, že nemám jiskru, nejsem sympaťák, peněz tak, abych žil (neužíval si), no a s tím nádobíčkem? Škoda mluvit. Tak jsem našel odpověď, zvláště po tom, co jsem v životě poznal u jiných.
Že ve skutečnosti, chlap může být hrubián, doma s ničím nepomůže, o děti se nezajímá, nic nezařídí, na ženě vyžaduje perfektní fungování domácnosti a sex. Ale sám se o nic nestará. Ale hlavně, když je sympaťák a má ho…, jo a když to ještě jistí prachy, tak má muž vyhráno. A tak jsem si řekl, že to je zřejmě v genech. Že žena vlastně ve vzhledu hledá zdravé geny pro své potomky. A ty bude mít, pokud ho chlap bude mít… a bude krásný a sympatický. No a ty prachy zajistí, že se budou mít potomci dobře.
A tak jsem pochopil, a všem ženám odpustil. To, že nechtějí mé srdíčko na dlani, když bych jim nemohl předat své geny. A kdybych alespoň mohl štědře zabezpečit potomky, ale ani to ne. Tak co se mnou? Nebrat! No a tak, své srdíčko, své touhy, svou duši, virtuální cestou rozdávám. Když už mi to má tělesná schránka jinak nedovolí. A jsem šťastný a nestěžuji si a na plastiku kvůli tomu, nepůjdu. Platonická láska je také prima.
Žádné komentáře:
Okomentovat