Nad bohem jsem se zamýšlel vždy, když se něco stalo. Vždy když se stalo něco hrozného samozřejmě. To jsem se ptal: je vůbec bůh? Proč to dovolil? A vždy jsem si kladl a kladu otázku a odpověď dohromady :
Je bůh? Zeptejte se židů, kteří byli umučeni za války a pozůstalých po obětech holokaustu.
Je bůh? Zeptejte se matky, která právě pochovala dítě.
Je bůh? Zeptejte se pozůstalých po někom, kdo byl zavražděn, nebo zabit při nehodě.
Je bůh? Zeptejte se neplodných rodičů, kteří touží po dítěti.
Je bůh? Zeptejte se obětí po znásilnění.
Je bůh? Zeptejte se zneužívaných a týraných.
Je bůh? Zeptejte se zmrzačeného člověka, který přišel k úrazu cizí vinou.
Je bůh? ..... A mohl bych pokračovat dál a dál...
Mohu pokračovat, ale to myslím stačí. Jestli je bůh, tak nás má na hraní? Co je to za boha, když dovolí, co se děje. Je-li, a pokud se někomu i zjevil, proč dopustil, že víra tvrdě trestala každého, kdo si troufl tvrdit, že země je kulatá a otáčí se kolem své osy? Že ne země, ale slunce je středem sluneční soustavy a kolem něj se vše otáčí? Proč se nezjevil, než za to upálili prvního na hranici. Proč dopustil upalování čarodějnic a náboženské války a násilné vnucování víry, to vše jeho jménem?
Pokud bůh je, proč se nezjeví a neřekne: NECHTE TOHO. NECHCI, ABY JSTE SE MÍM JMÉNEM VRAŽDILI. DOST! Ano, jistě. Věřící nám řeknou: ale to ne bůh, to ďábel. A kdo stvořil Ďábla? A proč ho nezahubí, když zahubil celý svět? Že by to nezvládl, neměl dost sil, nebo byl dokonce slabší? Anebo nás mají oba za hračku, pak se ptám: v koho věřit? Není to pak jedno?
Žádné komentáře:
Okomentovat