sobota 5. září 2015

Jak novináři očerňují

Podnikatel zkouší v Mladé Boleslavi vystěhovat chudé z města. Tak takto novináři už předem očerňují podnikatelé. Že by záměrně?

Četl jsem článek o tom, jak někteří podnikatelé se snaží vystěhovat sociálně slabé a nepřizpůsobivé z bytu. Nabídnou jim, že za ně zaplatí dluhy a nabídnou jim jiné bydlení, mnohdy horší. Někteří to pobouřilo, ale proč? Když za někým zajdou, nabídnou jim, že za ně zaplatí dluhy, když se odstěhují jinam, tak to je na tom pobuřujícího? Jo, kdyby to bylo násilím, třeba vyhrožováním na zdraví a životě, prosím. Ale pokud přijde někdo s nabídkou? No tak ho buď odmítnu, nebo přijmu. A hlavně, pokud jen přijdou s nabídkou, a oni jí přijmou, nic si předem nezjistí, tak kdo za to může? Kdo může za to, že je někdo hloupí? Stejné to bylo i s kampeličkami, Harvardskými fondy, a podobnými sliby vysokých výdělků bez práce. A kdo za to může, že lidi přišli o vše? Ti lidi, samozřejmě. Jakákoliv nabídka, kde mě slibují až moc velký výdělek, je podezřelý. Já jsem třeba na desetinásobek neuvěřil. Lidi by si měli uvědomit, že když něco vypadá až moc dobře, tak to není dobré.

Kdyby někdo přišel za mnou, tak si nejdříve zjistím veškeré informace na úřadě (městský byt), v družstvu (družstevní byt), u zaměstnavatele (zaměstnanecký byt), pak už je soukromé bydlení, a to by asi přišel majitel sám, tak tam to padá. No a podle toho, co bych se dozvěděl, bych si nejdříve pořádně prověřil jejich nabídku, a kdyby nevyhovovala, tak si bydlení hledám sám. Kdybych to ale musel udělat kvůli dluhům, tak bych si nejdříve našel nové bydlení, pak bych kývl na nabídku, že mi zaplatí mé dluhy.

Ale protože mám vlastní byt, a do dluhů se mohu dostat, jen když přijdu o práci a dlouhodobě budu nezaměstnaný (v mém případě ještě katastrofa, jinak nic), tak bych jednal tak, že bych byt prodal dříve, než by na něj skočili exekutoři. Mám dluhy asi v ceně mého bytu. Tak že, byl bych bez dluhů, bez bytu, ale na ubytovně a časem bych si koupil byť jen garsonku, někde na venkově, které se dnes pohybují kolem půl mega. Na to mi půjčí všude, nebo se na to dá ušetřit. Dnes vám některé banky půjčí do půl milionu i bez ručení a ručitelů. Stačí dodat, že máte práci a trvalý plat, stačící na splátky a životní minimum. (Ale pozor, půjčit si opravdu v bankách a spořitelnách, ne u pochybných peněžních podniků a u lichvářů).

Po rozvodu s první ženou mě nabídli její rodiče, že zaplatí naší novomanželskou půjčku (pro mladší, za komunistů to byla půjčka pro novomanžele, ale jen do 29 let novomanželů, 30letí, už jí nedostali, a na konci 80 let to dělalo max. 50 000, na 20 let a 350 kč/m) když jim předám byt. No, vysmál jsem se jim. Mysleli si, že když budu sám, že na tu půjčku nebudu mít. Že nebudu mít ani na nájem. Říkali, že o byt stejně přijdu. No, asi opravdu vypadám jako debil, když si o mně mysleli, že to přijmu. Protože s takovou nabídkou a s tím, že jí přijme, může někdo přijít, jen když si o takovém člověku myslí, že je debil. Jinak si to neumím představit. Leda že by debil byl někdo jiný?

Žádné komentáře:

Okomentovat