Jeden díl Retra (pořad čt) o tloušťce, hubnutí, dietách a jak to probíhalo za socialismu. No, dnes se hlavně ví, že nesmí být vyšší příjem energie než výdej. Ale nesmí být i menší příjem než výdej. První vede k tloustnutí a druhé k enormnímu hubnutí až k anorexii. Oboje vede ke zdravotním problémům. No, já se rozhodl pro zdravý začít hubnout. A to tím nejjednodušším způsobem. Bylo mi jasné, že nezačnu cvičit, běhat, chodit do posilovny. Bylo mi i jasné, že nebudu hladovět a že se nevzdám dobrot. Tak že, žádné diety, hladovky, vzdání se dortů, jitrnic, knedlíků, koláčů, zmrzliny, čokolády... A žádné huntování těla nějakým cvičením, sportem, běháním... Ale změnou přísunu energie (potravy).
Začal jsem jíst ne poloviční porce. Ale rovnou dětské porce. A jen 5 až 6x denně (tři pro někoho možná 2 dospělácká jídla denně), a v pravidelných intervalech (ne doslovně, to by třeba v práci nešlo). To znamená, rozložení na celý den, ne že to sním vše dopoledne (odpoledne), a pak držím hladovku. Pravda, měl jsem hlad. A občas jsem si i hned přidal. Ale po několika měsíci jsem si zvykl. A dnes mi ta porce stačí. A i když si občas dám normální porci, tak se potom cítím, jako po nějaké velké žranici, jak jsem nacpaný. Prostě si ten žaludek zvykl. Někdo jde na operaci, na bandáž žaludku, a i na operativní zmenšení. No a já si ho zmenšil přirozenou cestou. A mělo to úspěch.
Za prvé, začal jsem po lékařské prohlídce, když jsem měl v krvi zvýšený cholesterol, a po 15 měs. jsem měl už normální hodnoty a už jsem ho neměl. A za druhé, zhubl jsem za tu dobu o 20 kg, a cítím se lépe při pohybu. Bez diet, nesmyslných hladovek, bez vyškrtnutí dobrých věcí z jídelníčku, a bez huntování těla nějakým pohybem. Sám jsem zjistil, že opravdu nejlepší způsob, jak si držet váhu, a tím se vyvarovat zdravotním problémům, je vyvážený přísun a výdej energie. A je mi jasné, že to už musím takto dělat do konce života. Protože, rozežrat se můžu velmi rychle a pak budu tam, kde jsem byl. Je to prostě o odpovědnosti a osobní vůli.
Ale pravda, člověk musí být zodpovědný hlavně sám k sobě. A sám musí chtít, ne že mu to někdo nařídí. Nezáleží ani na tom, kdy jím, ráno, v poledne, v noci. A pokud jdu spát po odpolední déle, tak i dvakrát. Tady jde o to, kolik jím a potom, jestli jím pravidelně. Ale musí to být jen a jen mé rozhodnutí a má vůle. Kdybych to nechtěl sám, tak nikdo jiný by mě nedonutil. Tak že, i kdyby na tom pracovali dva nebo kolektiv, tak já bych druhé rozhodně k ničemu nenutil, a vlastně, ani nedonutil. Protože by to stejně nedodržovali všichni. A stejně by se tajně dojídal/i. No a opačně by to bylo stejné. Spolu - bych jedl jako vrabec, ale pak bych se někde nacpal k prasknutí. A ještě bych tvrdil, že to nefunguje.
Přeji všem, aby si poradili se svou váhou, životosprávou a zdravím, jak nejlépe mohou.
Žádné komentáře:
Okomentovat