Presidentské volby. 4 část - jaký by měl být (nejen) president

Jaké vlastnosti by měl mít president a nejen on, ale politik vůbec? Morálně čistý, zásadový, čestný, poctivý, pracovitý (v tomto případě samozřejmě duševně), demokraticky smýšlející, sociálně cítící (pozor, ne socialisticky. Jako příklad, Dienstbier a Fišerová, jsou pro mě nevolitelní). Zodpovědní, mající své názory a pevně si za nimi stojící, ovšem s tím, že uzná chybu, tolerantní, s čistou minulostí. Měl by reprezentovat stát svým vzhledem i vystupováním (jako příklad, proto je pro mě Franz nepřijatelný), svými znalostmi. Měl by mít rád svou zem a národ a bránit národní zájmy před ostatními. Tak nějak si představuji povahové rysy všech politiků, kandidátů na presidenta zvlášť. O kterém politikovi, zvláště kandidátovi na presidenta, se toto vše dá říci? A o kom se to dá říci alespoň ze tří čtvrtin? A o kom z poloviny, čímž by se s přivřenýma očima dalo mluvit, že je "ideální". A o kom se toto nedá říci, ani z desetiny?

Ale je mi jasné, že pro každého znamenají tyto vlastnosti, něco jiného. I proto máme takovou politickou scénu, jakou máme. Tak že, příznivci jednoho politika (strany), připíší všechny kladné vlastnosti jemu (jim), a všechny záporné vlastnosti ostatním. A proto se stane, že svému příznivci odpustíme nějaké to "pochybení", i vážnější (viz příznivci Ratha), ale svému odpůrci budeme zazlívat i když nic neprovedl (viz metanolová aféra, jasný kriminální čin, stejný jako krádež, vražda, znásilnění…, ale za vše může vláda). Jen totálně apolitický, absolutně neutrální člověk, by všechny hodnotil tak, jak to opravdu je. Třeba já přiznávám, že jsem pravicový volič, a tak se budu na MALÉ prohřešky svých příznivců, dívat shovívavě (viz Chilské pero), ale zase bych jim neodpustil vážnější prohřešky (kdyby třeba Klause zatýkala polici s krabicí s úplatky, jak to dělají příznivci Rátha, s tím, že to bylo narafičené. Ps: a nemusela by to být krabice, jako jasný důkaz, ale nevysvětlitelné peníze na jeho účtu, z kterého se dá vylhat)

President by měl v lidech budit optimismus. Vzhledem k tomu, že sám stejně nic nerozhoduje, neřídí, jen representuje, tak ani za stav v zemi nemůže. Jediné co může ovlivnit, je právě pohled lidí na společnost. Tím jak se chová, co dělá, jak mluví… A proto by neměl šířit pesimismus, ale optimismus. Neměl by lidem říkat: všechno je v prdeli… ale: vždy je naděje, že bude lépe. A chápu, že Havel nebyl politikem, když prohlásil v posledním novoročním projevu, že se šíří blbá nálada (tedy, ona je to vlastně blbost. Protože hlava státu je politická funkce. On spíše nebyl straníkem, což je velký rozdíl), ale od toho měl své poradce. A rozdíl v tom, co který politik řekne, je v tom, co a kdy řekne. V nepravou chvíli se i sebegeniálnější myšlenka, stává hloupostí, a v pravou chvíli, se i hloupost, stává geniální myšlenkou. A tak odcházející politik, nemůže mluvit o blbé náladě, protože to vypadá, jako že on má blbou náladu, že končí. To může říci politik v polovině své kariéry, nebo před a po své kariéře.