Četl jsem příběh muže, který prošel domácím násilím. To co se strhlo pod článkem, to mě udivilo. Zajímavá debata. Kdyby to bylo o týrané ženě, tak se tu 90% komentářů zastává ženy a odsuzuje muž. Ale v tomto případě se tomu muži 90% debatujících směje. A pomalu je tu žena tyranka brána jako někdo normální, div ne hrdinka. Lidi, pokud budeme stále vidět rozdíl v násilí a násilí, zlu a zlu, dobru a dobru, přítel a přítel, nepřítel a nepřítel… tak civilizace jednou zanikne. Lidi, přeci: násilí, zlo, nepřítel… vždy musí být: násilím, zlem, nepřítelem… A měli bychom k tomu tak přistupovat. Nikdy se nesmí hranice mezi zlem a dobrem stírat. Já osobně tu ženu tyranku jednoznačně odsuzuji a toho muže oběť lituji.
Lidi, kdy se poučíme? Kdy konečně řekneme, že zlo, násilí, je zlem a násilím. Ať ho dělá, kdo chce a ať ho dělá komukoliv. Jistě, představa týraného chlapa ženskou, je trochu k smíchu. Ale proč není k smíchu týraná žena chlapem? Nejspíš je to zažitou představou, že se dávají dohromady vždy chlapáci dřevorubci, vzpěrači, zápasníci těžké váhy s ženami chudinkami, baletkami, které jsou tak křehké, že by je silnější vánek odnesl. Pak ano, bylo by to nenormální, aby chlapa - skálu, mohla týrat žena - pírko. Ale to tak není.
Jen málokdy potkáte tak absolutně geneticky odlišný pár. Většinou to jsou páry, kde jsou si, více méně, síly rovné. Ale i kdyby, co na tom záleží? Vždyť domácí násilí nemusí být o fyzickém násilí. Prostě, proč se v jednom případě smát a v druhém litovat. Násilí je násilí, a jen hlupák se tomu směje.
Žádné komentáře:
Okomentovat