Dítě by nikdy nemělo být o penězích. Ten kdo píše, že je, ten ať si ho nepořizuje. Protože to dítě by nejspíš mělo všechno, jen né lásku rodičů. Tak holt nebudeme mít auto a budeme jezdit autobusem a vlakem. Nikdy nepojedeme na dovolenou, ale o volných dnech se projdeme krajem, kde bydlíme. A až budou děti větší, tak si můžeme udělat několika denní turistiku pod stanem. Nebudeme mít byt plný elektroniky, mobil (nebo pevnou) budeme mít jen jeden, a jen na zavolání o pomoc. Budeme se oblékat skromně, oblečení se bude opravovat a dědit. A zapomeneme na butiky, dáme za vděk Vietnamské tržnici. Budeme se snažit udržovat školní pomůcky, aby je mohlo mít další dítě. Obdarovávat se můžeme ručně vyrobenými přáníčky a nějakou ručně vyrobenou maličkostí. No a nejspíš si nikdy nikam nepůjdeme sednout, pobavit se. Ale copak není dostatek domácích her? A není nad vyprávění si. Na hygieně se moc šetřit nedá, ale na jídla ano. Holt si nebudeme moci dovolit alkohol (na přípitky a oslavy), luxusnější potraviny (třeba kaviár a další, exotické potraviny). No, nejspíš se jídelníček bude skládat jen z rýže a těstovin, a z chleba, slabě natřen máslem.
Tak jsem se nechal unést, už nejspíš přeháním. Ale určitě se dá dnes uživit rodina. Jen se musí chtít, hlavně se uskromnit, a vzdát se dosavadního života. To co je nejdražší, k nezaplacení, ale může to mít každý, je: láska, porozumění, komunikace, tolerantnost, pochopení pro druhé. Bez lásky, citu, pochopení, porozumění, bude člověk nespokojený i uprostřed bohatství. Již jsem to jednou někde psal, že pocházím z rodiny chudší. Dnes by se řeklo: že jsme byli socky. Ale s odstupem času, nevadilo mně to, že jsme žili skromně. Že jiné děti měli moderní hračky, byli u moře, měli lepší svačiny, o oblečení nemluvě. Ale vadí mi to, že nebyla doma pohoda, pochopení, láska, radost ze života. Radost, že jsme spolu. Každý jsme raději byli sám a snažili se utéci z domu. To mně opravdu vadí. Ne dostatek, ale ta láska, pochopení, popovídání si u mámy a řešení problémů u táty. A já se snažil o toto s vlastními dětmi. Uvidíme, v čase, jak se mi to povedlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat