Nenávist, nebo oprávněná reakce

Článkem jsem chtěl otevřít téma, kdy je nenávist oprávněná reakce a kdy ne? Jak by člověk měl reagovat na svině mezi lidma? A je nenávist vrozená a přirozená vlastnost, nebo jen důsledek působení okolí?

Vždycky jsem si myslel, že já jsem ten nejhorší a proto, co umím já, umí každý. Co zvládnu já, zvládne každý. Když něco zvládnu já, tak druhý taky. A co já neumím, nezvládnu, to druhý stejně umí a zvládne.

Na každého jsem se díval s obdivem. Na sebe bez obdivu. Vždy když se něco nepovedlo jiným, tak jsem říkal to nic, to se stává. Když mě, tak jsem si strašně nadával. Sobě jsem nic neodpustil. Na jiné byla přísnost na nule, na sebe jsem měl stoprocentní.

Každému jsem přál, sobě nic. Dokonce byla doba, kdy jsem si myslel, že tu překážím, že na mém místě mohl být někdo jiný, lepší. I proto jsem se nenáviděl. Časem se to sice trochu zmírnilo.

Nikdy by mě nenapadlo někomu přát něco špatného. Ale život mi přihrál do cesty takové lidi, díky kterým jsem poznal i nenávist. Díky kterým jsem zjistil, že vraždy v afektu, vraždy kterým předcházelo týrání, šikana, ponižování a různé formy napadání, tak takové vraždy by se měli brát, jako přirozená obrana.

Díky takovým lidem jsem poznal, co je to nenávist až za hrob. Nenávist na celá pokolení. Pochopil jsem krevní mstu. Pochopil jsem arabské heslo zub za zub, oko za oko.

Pochopil jsem to zvláště tehdy, když se mě v práci jeden bonzácký hajzl, nazval bych ho sviní, ale ublížil bych těm sviním (prasatům), snažil vyštvat z práce. I za cenu lži, s kterou šel za mistrem, díky které mě málem vyhodili. A pak, když mě nehorázným způsobem ponižoval, a já se nemohl bránit, protože věděl, že jsem na černé listině a hlavně, mistr jako jeho kámoš věřil jemu a ne mě.

Nikdy jsem nepřál nic zlého. Nikomu! Ale jemu a jemu podobným přeji ten nejkratší a hodně hnusný život a tu nejdelší a hodně bolestivou smrt. A to stejné přeji i celé jeho rodině a celému jeho příbuzenstvu, a pokud někdy bude mít děti, tak aby je viděl umírat dřív, než chcípne on sám.

Nevěřil bych nikdy, že takto budu myslet. Ale poznávám, jak se dá z beránka udělat krvelačná rozzuřená šelma.