Manželstvím končí já a ty a už je jen MY. Manželství není o boji, o střetech buď já, nebo ty. A taky bychom neměli chtít, aby vše bylo jen po našem a naopak, aby vše zůstalo na nás. Říká se, že manželství je boj. Možná, ale jen diplomatický. A jen skvělí diplomaté dokážou vyhrát. Manželství bych přirovnal k unii. A každá unie je spolek dvou samostatných objektů. No a ty jsou vázány nějakou dohodou. A kvalita tohoto spojení záleží na kvalitě obou stran.
Nemělo by být také dělení na mužské a ženské práce. Když si uvědomíme, že dnes sice žijeme v patriarchátu, ale v dávných dobách jsme žili v matriarchátu, tak je nějaké dělení funkcí jen dočasné, možná módní, řešení. Včera rozhodovaly ženy, dnes muži a zítra třeba zase ženy. Ve vztahu by měl každý dělat to, co umí. Vlastně co zvládá. Protože je to rozdíl. Zvládat či nezvládat je o tom, jakou máme fyzickou a mentální schopnost a umět či neumět je o tom, co jsme se naučili a co ne. Třeba muž nemůže zvládnout kojit dítě. Ale běžné domácí práce zvládnou oba.
Pokud na začátku vztahu uděláme chybu v tom, že vše budeme dělat sami nebo, že nebudeme dělat nic, tak se pak nedivme. Už když si vybíráme partnera, měli bychom se seznámit s prostředím, v kterém žil. To nám napoví, jak se bude chovat s námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat