Jak se to může stát? Vychováváte své děti, podle nejlepšího svědomí a vědomí. Dáváte jim, co můžete, snažíte se, aby na tom byli lépe, než vy. Pokud jsou malé, tak je to krásné. Vidíte jak se vaše péče a to, že jste se rozhodli mít dítě/děti, vyplácí. Zdá se, že vše jde podle plánů a tužeb. Z dítěte se rodí sportovec, umělec, vědec, vynálezce, no a i známky, že by mohl být politik (samozřejmě úspěšný a spása světa).
Některým stačí méně. Aby to byl hodný, slušný, poctiví, pracovitý, úspěšný člověk, který bude dobrým synem/dcerou, rodičem, manželem/manželkou, kamarádem/kamarádkou, sousedem/sousedkou, spolupracovníkem atd…
A hlavně, aby se postaralo o nás
Pak přijde puberta a začínáme poznávat, že se naše snaha míjí účinkem. Že budeme muset slevit a být reální. Že naše dítě možná bude houslista, ale ne Paganiny. Že bude sice hokejista, ale ne Jágr. Že možná bude vědec, ale ne Einstein z něho nebude. Že sice bude něco ale ne to, co jsme chtěli. Máme jen jednu prosbu, ať je to alespoň hodný, slušný, poctiví, pracovitý člověk a dobrý syn/dcera.
No a pak nám dítě dospěje, osamostatní se a my sklízíme ovoce naší výchovy. Někdo je až nečekaně příjemně překvapený, jiný očekával výsledek, někdo je spokojený (mohlo být hůř), jiný zklamaný (očekával lepší výsledek). No a jiný rozčarovaný a litujícím (co to vlastně vychoval).
A my s manželkou? Ještě že máme děti dvě. Dcery. Starší je hodná holka, má pár much, občas nám dává znát nespokojenost s dosavadním životem. Myslím, že je dost náročná. Ale nakonec si přece dá říct. Ale co se stane, až se někdy odstěhuje, to nedokážu odhadnout. Asi nás bude navštěvovat, ale spoléhat na její pomoc, asi moc nebudeme. Jinak je pracovitá, poctivá, hodná a slušná. U ní bychom se mohli zařadit mezi ty spokojené (mohlo být hůř) a zklamané (očekávali jsme lepší výsledek). Asi 50 na 50.
To u mladší se to zvrtlo úplně. Tam bychom se zařadili jednoznačně k těm rozčarovaným a litujícím (co to vychovali). Ta už se jako malá chovala vypočítavě. Ke každému se chovala tak, jak ho potřebovala. Když věděla, že jí někdo něco dá, to by se mazlila a měla plno řečí o tom, jak ho má ráda. No a kde neviděla nic, tak k němu byla odtažitá. Chtěla by si užívat života za každou cenu, na úkor jiných.
Na rozdíl od manželky, jsem to prokoukl a promlouval jsem k ní i manželce. Žena ale byla hluchá a slepá, na mě nedala, protože si myslela, že dceři nerozumím a že jí křivdím. A dál jí rozmazlovala, vše jí věřila a kvůli ní by byla schopná i vyštvat starší dceru a rozvést se semnou. Dál jí tolerovala a platila její způsob života.
Vše skončilo ve chvíli, kdy ženě přinesla opět účet za mobil (3000kč) a chtěla to po ní zaplatit. Když odmítla, tak bylo po mazlení a maminečko, mám tě tak ráda. Když dcera poznala, že my jí rozhodně nebudeme dotovat její nespoutaný život, tak najednou pospíchala rychle se odstěhovat.
Plánovala si, že si vždycky najde bohatého sponzora, který jí vše zaplatí a nebude jí obtěžovat takovými zbytečnostmi jako úklid, vaření, praní, aby ho nemusela obletovat a nedej bože, že by jí říkal co má a nemá dělat a kdy má přijít domů a kdy být doma a podobný hrůzy.
Její představy o životě byly: absolutní volnost, nic nedělání doma i v práci, dostatek peněz, nechat se hýčkat, obletovat se, problémy házet za hlavu, užívat si. Mít někoho, kdo bude řešit její problémy, potřeby a to automaticky a sám a nebude jí tím obtěžovat.
Samozřejmě to nikdo, včetně nás, neakceptoval a tak jak měnila sponzory, tak se postupně dostala do spárů pasáka a dnes už otevřeně šlape. Možná bychom jí měli pomoci, a asi bychom i pomohli. Ale vzhledem k tomu, jak o nás a s námi mluvila, a jak se chová NE! Ona totiž nehledá pomoc a řešení, ale řešitele bez její účasti.
Abych to shrnul, i když jedna se nám snad povedla, tak druhá ne. Mít jen tu starší, tak si myslím, že jsme zas tak nezklamali. Mít jen tu mladší, tak jsme asi propadli na celé čáře. Takto bychom se sebekriticky ohodnotili 3 až 3-. Myslím, že čistou trojku si nezasloužíme, ale určitě jsme nepropadli a i tu čtyřku si snad nezasloužíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat