Když si lidi adoptují dítě, měli by se k němu chovat stejně jako k vlastnímu. Já mám stejné pocity u dcer, jako jiný ke svým dětem. Oni si kolikrát lidi adoptují dítě a čekají, že jim bude vděčné. Že je bude poslouchat, bude hodné a bude plnit jejich sny. Když tomu tak není a to je skoro vždycky, tak jim pak vyčítají a nedávají jim tu lásku, kterou dítě potřebuje. Jak to končí? Tak, že adoptované děti utíkají z domu, hledají biologické rodiče. Přestávají poslouchat a respektovat adoptivní rodiče. Když zjistí, že jejich biologický rodiče je odmítají, zjistí, že jsou bez domova a to už je jen krůček k šikmé ploše.
To si potom každý říká: no jo, mají to v genech, jejich biologický rodiče byli alkoholici, zločinci, feťáci, nemakačenkové, atak dále. Ale že by to bylo tím, že nedokázali dát tomu dítěti pravou rodičovskou lásku. Že mu nedali pravý domov a oni se cítí jako někdo, kdo zklamal a jako bezdomovec, který nemá kam jít a za kým jít, tak to si adoptivní rodiče neuvědomují.
Proto by si každý měl adopci přijmout nejdříve v sobě. Já jsem už předem přijmul, že i cizí dítě je moje dítě. Že ho budu mít rád a budu vychovávat jako své. Chtěl jsem jim dát domov a lásku a snad se mi to povedlo. Ani jednou se neptají na biologického otce, ani ho nechtějí navštívit. Pokud si lidi neuvědomí, že adopce je jako mít vlastní dítě, že to není nějaké dobročinní pro to dítě, tak mu nikdy nedají pravou lásku a pravý domov. A ať raději dítě neadoptují.
Jedno je jisté. Už od narození jsme ze 75% po rodičích. Ale stále je tam těch 25% pro úpravu výchovou. (no možná je to 80 ku 20) ale je tu šance. A pokud tu jednu čtvrtinu až pětinu promrháme rodičovskými a partnerskými válkami, tak se pak nedivme, že z našich zlatíček vyrostou "často" grázlové, kteří se nezastaví před ničím. Pokud si nerozumíme, dobře. Ale proč do našich sporů zatahovat děti a tím jim znesnadňovat život a křivit jim jejich pohled na svět? Vždyť si takto znesnadňujeme svůj život a znepříjemňujeme svou budoucnost. Tím si připravujeme krušné stáří. Proč?
To se bohužel stalo i nám. Naše dcery jsou z manželčiny strany vlastní, z mé vyženěné a adoptované. Až teď, když jsou dcery dospělé, se dozvídám jak byli vychovávány.
Žádné komentáře:
Okomentovat