V socialismu se nedá o svobodě vůbec mluvit. Pokud nepovažujete za svobodu to, že můžete myslet, psát, mluvit, k něčemu se vyjadřovat, jak chcete, ale jen podle přání a povolení strany a vlády a ještě k tomu to musí být odsouhlasené cizí stranou a vládou (tenkrát SSSR).
Když se někdo zapletl přímo s režimem. Když něco řekl a neměl, s něčím nesouhlasil nebo naopak, něco měl udělat a neudělal a naopak. Moc se ptal, slyšel a viděl. A když se to týkalo komunistů, socialismu, sovětského svazu a celého socialistického bloku. Poukazoval na špatnosti a nedostatky režimu. Poukazoval na špatnosti některých lidí spojených nebo loajálních s režimem. To pak byl vyhozen z práce a na rozdíl od jiných vyhozených, kteří si našli práci jinde, tak tito byli pronásledováni celý život, i s rodinami a když si někde našel práci, tak po echu stb (státní tajná bezpečnost)) byl opět vyhozen. Byla to nezaměstnanost z politických důvodů.
Jejich děti byly vyhozeny ze škol a všichni už nesehnali zaměstnání, které by chtěli. Pokud to byl herec, zpěvák, hudebník, režisér a podobně, už si nezazpíval, nezahrál, nenatočil film. Pokud to byl spisovatel, básník, skladatel, už nic nenapsal. Pokud to byl vědec, učitel, doktor, inženýr, vedoucí, ve státních službách, už dobádal, doučil, doléčil, doinženýroval, dovedoucoval, dosloužil. To co někteří z nich už vytvořili, to se odstranilo a dotyčný musel být zapomenut. A to měli štěstí, že ho nezavřeli (50-60 léta 20 st.), nebo nepopravili (50 letech 20 st.).
Nesmělo se cestovat mimo socialistický blog, jen někteří to měli dovolené. Prověření straníci, sportovci, herci, apod., ale mezi všema, kdo jeli na západ (do kapitalismu), byl nasazen zvěd. A úplný zákaz cestování byl pro ty, co režim sledoval a perzekuoval. A na západ nikdy nesměli jet celé rodiny, vždy musel být někdo doma (režim tak měl naději, že se vrátí zpět).
Pokud jste byli hluchý, slepý, němí, nevyčuhovali jste, všímali si jen své práce a rodiny. Nehledali jste pravdu, neříkali jste pravdu, nebránili jste pravdu. Pokud jste se spokojili jen s oficiální pravdou, tak jste se měli relativně dobře.
Byla cenzura tisku, projevu, zákaz shromažďování, cestování. Tisk, rozhlas a televize mohli zveřejňovat jen povolené zprávy, reportáže, dokumenty, filmy…. Nic co nedovolila cenzura, pod dohledem strany (komunistické) a co hůř, když se to nelíbilo Moskvě (sovětským komunistům), nesmělo být zveřejněno.
Veškeré zprávy o životě v zemi a celém socialistickém bloku byli kladné. Jak se tu máme skvěle, všechno funguje, všichni jsou šťastní, prostě ráj na zemi. (až za Gorbačova při perestrojce, se mohlo psát o prázdných obchodech, špatné pracovní morálce, nesjízdných silnicích v zimě….). To špatné a nefunkční jsme se dozvídali jen ve zprávách z kapitalistických zemí. Zvláště hrůzostrašné zprávy chodily z USA.
Jeden příklad za všechny. Když byla v Moskvě olympiáda, tak jí bojkotovali USA a některé kapitalistické státy a hlavně arabské státy (bylo to po okupaci Afghanistánu sovětským svazem), když byla olympiáda v Los Angeles, tak jí bojkotoval SSSR a všechny socialistické státy, i my (kromě Rumunů, ti měli zástupce ve vedení olympijského výboru, tak to nešlo) tentokrát jen jako odpověď na bojkot USA v Moskvě.
No a z olympiády v Moskvě chodili super kladné zprávy, záběry na šťastné diváky i sportovce a občanyv ulicích. Mluvilo se v superlativech o ubytování, stravě, volných chvílích sportovců… Ale z olympiády z Los Angeles nechodili ani výsledky. Kritizovali se ochranná opatření ve městě, v olympijské vesnici, kontroly diváků a sportovců. Zveřejňovali se jen kritiky nespokojenců. Dále záběry vyčerpaných sportovců, jako důkaz nelidských podmínek pro sportovce (krásný byl záběr vyčerpaného maratonce, který se po doběhu skácel (to že doběhl až 7 nebo 8 a byl jediný takto vyčerpaný, to už nám neřekli v našem zpravodajství). A dobrý byli záběry zásahů policie a hlavně komentář. Vždy to byli záběry za tmy (tedy šlo pravděpodobně o zásah proti zločincům) a vždy se to komentovalo, jako zásah proti divákům a div ne sportovcům. To záběry z Moskvy nikdy nebyli s policajtem (v SSSR milicionářem. Jako by v Moskvě ani nebyli).
A o dobývání vesmíru jsme se také dozvídali jiné zprávy: vždy se mluvilo o úspěšných letech sovětských letů a o neúspěších amerických letů. Až měl člověk pocit, že do kosmu létají jen Rusové. Tak takto si komunisté představovali svobodné, nezávislé, objektivní média a zpravodajsví.
Samozřejmě že domácím mediím tu věřil málokdo, ti odvážnější poslouchali zakázané zahraniční stanice (hlas Ameriky, svobodná Evropa), ti co měli štěstí a chytali příjem rakouských a západoněmeckých stanic rozhlasu a televize, a uměli německy, pak poslouchali jejich vysílání. Cenzura vlastně byla geniální zbraň do budoucna. A jako taková se osvědčuje až dnes.
Nebyli svobodné volby a tím možnost změny. Požadavek na svobodné volby, dodržování lidských práv, svobodu tisku, slova, cestování, odstranění cenzury a říkání pravdy, byl vždy tvrdě potlačen a potrestán v každé socialistické zemi (1953 NDR, 1956 MLR, ČSSR 1968, PLR 1979, Čína 1989)
Ano, za komunistů se dalo v práci ozvat a stěžovat si na přímého nadřízené. Ale muselo to být jen v rámci vašeho pracovního zařazení a osobní spor mezi vámi a nadřízeným. Ani náznak nějaké kritiky režimu, fungování podniku, kritiky vyššího nadřízeného (třeba ředitele podniku). A hlavně, jste nesměli mít žádný vroubek, to by se vám vrátilo jako bumerang.
Dnes je svoboda slova, projevu, shromažďování, cestování. Svoboda tisku a všech médií. Je svoboda podnikání, svoboda volby. A taky jsou svobodné volby. Dnes může člověk beztrestně podnikat, odstěhovat se ze země a zase přistěhovat, má rozsáhlé svobody. Až si to někdo plete s anarchií.
Dnes už se píše a mluví o všem. Dnes už se dozvídáme o zločinech, úplatných politicích, nefungujících podnicích a věcech, o špatnosti, zlu, bezpráví…. Až má člověk pocit, že tenkrát bylo lépe, lidi se k sobě chovali lépe, nebyl zločin, nebylo bezpráví, vše fungovalo…. Za to dnes, nic nefunguje, ve společnosti vládne zločin, je tu bezpráví….
Komunistická cenzura sklízí úrodu až dnes.
Za komunistů to bylo jasné: nesmělo se nic a z toho vyplívalo, že vše co není povoleno, je zakázáno. Všichni jsme si byli rovní, ale někteří si byli rovnější. To v kapitalismu je to naopak, může se všechno, co není zakázáno, a co není zakázáno, je povoleno. A v socialismu jsme věděli, že tu není svoboda a vše se odvíjí od vůle (zvůle?) mocných, tak si tu skoro nikdo (90%) netroufl porušovat zákony. Kdežto dnes si každý myslí, že máme svobodu a tak si může dělat, co chce. Bohužel jsou mezi námi špatní lidi (to bylo, je a bude), kteří v té svobodě vidí hlavně svou svobodu.
Právo vždy bylo více nakloněno mocným a bohatým. Mocní o právu rozhodují a bohatí si ho kupují. Proč pak má bohyně spravedlnosti (znak soudců a právníků), zavázané oči? Tenkrát se nedalo soudit s mocnými a soudci taky byli úplatní. (jistě že za socialismu se to veřejnost nedozvěděla, dnes by si tisk pošmáknul). Tak že na tom ti obyčejní byli stejně a možná hůř. Tenkrát se o tom nikdo nedozvěděl. Dnes by díky svobodným médiím měl šanci soud vyhrát.
Bohužel, dnes kvalitní právníci jsou drazí a může si je dovolit jen někdo. Ale pokud to je případ, kdy by si mohl udělat jméno, tak vezme případ i za méně peněz. Ale ve prospěch chudších tu jsou média, proto se nepravosti nemohou dít každému. Zvláště tehdy, když jde o pověst a tím peníze toho, kdo se špatně chová.
V Kapitalismu si někteří nadřízení myslí, že mají moc nad lidmi, to vede ke zneužívání postavení. Zvláště v krizích a v oblastech s vysokou nezaměstnaností, dochází k těmto jevům.
Ale většinou to jsou ti, kteří by měli i za komunistů ostré lokty, a i kdyby si nemohli dovolit to co dnes, tak by svým podřízeným házeli klacky pod nohy a snažili se je donutit, aby odešli sami.
Škoda že nemáme takoví právní stát jako v USA. Tam si začínající právníci udělali právě jméno na zastupování chudých, za vydatné pomoci tisku, protože tisk miluje utiskované a ty, který jim pomáhají. Jak by asi u nás dopadli tuneláři, úplatní úředníci, politici, špatní zaměstnavatelé….?
Žádné komentáře:
Okomentovat