Ano, za socialismu se měli více-méně, v rámci státu, všichni dobře (tak 90% lidí). Ale i za socialismu se jedni měli lépe a jiní hůře. Lépe se měli stranické špičky, vedení podniků (dnes by se řeklo: management - menežment). A pak ti, co se vyznali a uměli vytěžit ze situace, co se dá, to byli ti, co se vtírali do přízně mocných (dnes asi lobbisti), a špičky podsvětí (posvěcené mocnými té doby), třeba bossové veksláků, ne obyčejný zloděj, vrah, podvodník... Tak ti všichni se měli opravdu velmi dobře. Byli na rozhodujících místech, měli informace a dostatek moci a peněz, aby měli všechno. Díky postavení měli známosti všude. Mezi nimi byli první kapitalisté nové doby (horní, bohatá třída).
Dobře se měli také šikovní "podnikavci", který si sice trochu zahrávali se zákonem, ale když byli šikovní, tak se jim nic nestalo (dnes - nepoctiví podnikatelé a živnostníci) a melouchaří (dnes by to byli živnostníci a podnikatelé). Ti většinou měli známosti všude, kde to bylo potřeba a peníze na úplatky, tak že jim v podstatě nic nechybělo. Jen to nesměli přehnat, pak by se dobře neměli. Trochu lépe se pak měli ti, co se o sebe uměli postarat. Co si dokázali vyrobit, opravit, sami si udělat, sehnat, zařídit, … to jim zajistilo také známosti a peníze. Ti všichni nebyli závislí na státu, jeho zásobování, dopravě, nabídce a poptávce zboží a služeb. (střední vrstva)
Ti co nepatřili do žádné vyjmenované skupiny, ti byli na tom špatně (proti těm již vyjmenovaných, nižší chudší třída). Sice nemuseli přímo žebrat, nemuseli to být přímo bezdomovci, ale byli i v měřítku socialistického systému - chudí. Patřili do sociálně slabé skupiny, která byla pod dohledem úřadů. (A tam patřila i naše rodina). Jistě, někdy stačilo být zaměstnán někde, kde se vydělalo: doly, hutě, montáže… kde byli nadprůměrné platy (6-10 tisíc) Ale drtivá většina lidí dělala za 1-3 tisíce. A když byli děti, tak se i za komunistů žilo z ruky do huby. Tedy určitě v této skupině. (náš táta měl 3000kč a máma 900kč - v četně dětských přídavků, dnes by to bylo "8x větší prům.plat" asi 32000kč, na 7 lidí) Pokud vezmu dnešní nájmy, tak by jsme socky byli i dnes.
I přes malé ceny (v porovnání k dnešním cenám) byli i v socialismu rodiny, kde nebyla TV, pračka, tlačili se v malém bytě, neměli moderní zařízení bytu, měli chudá jídla, děti neměli tolik hraček a laskomin, dědili šaty po sobě a byli rádi, když jim někdo něco dal, nejezdili na dovolenou, už vůbec si nemohli dovolit moře (opět případ naší rodiny a určitě jsme nebyli jediný v republice). Neměli na zájmové kroužky pro děti a nemohli se účastnit školních výletů a lyžařských kurzů.
Ceny vždy byly úměrné k platům. V porovnání platů a cen, tenkrát a dnes (socialismus-kapitalismus) se za komunistů DRÁŽE najedlo, obléklo, zařídil byt, strávilo dovolenou, cestovalo autem a koupilo auto, LENĚJI bydlelo, chodilo za kulturou a sportem, užívalo služeb, A nestála moc, nebo vůbec nic škola a zdravotní péče.
Dnes jsou také rodiny, které si nemohou koupit moderní nábytek, elektroniku, nemohou dětem koupit laskominu, nemůžou koupit hračku, oblečení se dědí a mohou ho kupovat jen u Vietnamců. Ano, dnes jsou také rodiny, které nemohou dětem platit kroužky, poslat je na školní výlet, nemohou jet na dovolenou, o moři si mohou jen zdát.
Ceny byly a budou vždy úměrné k platům. Dnes se v porovnání platů a cen, tenkrát a dnes (socialismus-kapitalismus) LEVNĚJI najíme, oblíkneme, zařídíme byt, strávíme dovolenou, cestujeme autem a pořídíme auto, DRÁŽE bydlíme, chodíme za kulturou a sportem, užíváme služeb. A stojí nám více škola a zdravotní péče.
Dnes je možná procentně více lidí chudších, než za socialismu, nebo si to alespoň myslí hlavně ti, co vidí ten dnešní dostatek a výběr, který si ale oni nemohou dovolit. Pak se mnohdy cítí chudí i ti, co chudí rozhodně nejsou, jen nejsou ještě bohatší.
Dnes jsou zřetelnější rozdíly mezi třídami. Bohatí, bohatší, chudší, chudí. Bohatí a bohatší mají více možností, protože si to mohou koupit a mají více možností na ovlivnění lidí. Ale jak jsem popsal v předchozím článku, tak to platilo i v socialismu. Hlavní rozdíl je ale v tom, že dnes jsou rozdíly více vidět a tak si bohatý může myslet, že může všechno a chudý, že nemůže nic. U jedněch to vede k přehnanému sebevědomí, u druhých k přehnané zakomplexovanosti.
Dříve byly rozdíly mezi třídami ve stovkách tisíců, dnes v milionech. Tenkrát stačil rozdíl v tom, že jeden měl škodovku a jiný volhu nebo ojetinu za západu, jeden měl byt druhý dům, jeden měl ČB televizi, jiný barevnou, …. Ale stačilo i zaměstnání anebo postavení v podniku. Za to dnes? Dnes už si lidi myslí, že bohatí jsou ti, kdo vlastní velký podnik, miliony na účtech, drahá auta, luxusní bydlení a dovolené. Střední třída jsou soukromníci, jimž živnost vydělá na dům, lepší auto, lepší dovolenou. A chudí už i zaměstnanci, protože ti mají sice normální auto (nebo ne), normální byt (nebo podnájem), dovolenou si už těžko mohou dovolit, ale stále jsou na tom lépe, než nezaměstnaní a bezdomovci, ale cítí se být chudými a ti bohatí je také považují za chudáky. Chudoba a bohatství je v myšlení.
Žádné komentáře:
Okomentovat