Tento článek není o lidech, léčících se na deprese a jiné psychické nemoci. Ale o těch, co chtějí vidět černě.
Hrozně mě rozčiluje pesimismus některých lidí. Vždycky když si na vše stěžují, tak mě stoupá tlak a otvírá se mi kudla v kapse. Časem jsem se naučil, že těmto lidem nemá cenu něco říkat a vysvětlovat. Tak jsem začal používat větu: proč ses ještě neoběsil? Proč ještě žiješ? Je to jediná možná odpověď. Poznal jsem spousty lidí, které si myslí, že je pro ně život jen nutné zlo. Že jsou v prdeli a jsou na dně. Že jejich život je jedno velké hovno. Proboha, co tu tito lidé ještě dělají, když je vše špatné a podělané. Když si myslí, že celý jejich život je na hovno, tak proč ho neskončí?
Proč otravují nás, ostatní! Oni totiž tito lidé, nejenom že nervují, stresují, znepříjemňují a vzdávají svůj osud sobě, oni to samé dělají i druhým. Otravují svou povahou a náladou ostatní. Tak rozsévají špatnou náladu mezi ostatní lidi. Takový lidi už vše vzdali a snaží se svým poraženectvím nakazit druhé. Tito lidé nemají rádi, co nemají, oni přímo nenávidí, optimistický pohled druhých. Ono je to přímo vytáčí a někdy až do nepříčetnosti.
To pak jsou schopní i přímo zaútočit a ublížit. Tak těmto všem živím, mrtvím, těmto všem nemocným, těmto všem, který už tu hnilobu zarytého pesimismu mají rozlezlou po celém těle, chci říci pár příkladů.
V Německu žije rodina, kde žena nemá obě ruce, a přesto si dokáže se vším poradit, i s přebalováním a krmením dítěte. Sama bez pomoci (viděl jsem to na vlastní oči na videu) Nebo, tisíce postižených, kteří i se svým postižením dokáží sportovat, vést podniky a i celé státy. Jsou lidé, kteří mohou hýbat jen hlavou, a přesto mají práci, rodinu, kariéru.
Je spousty lidí, co začínají ode dna a snaží se prodrat na horu. Naše lyžařka Neumannová měla dokonce sportovat jen rekreačně, nikdo jí nevěstil sportovní kariéru. Americký fotbalista (hráč amerického fotbalu) nemá nohy a hraje fotbal. Mohl bych pokračovat politickými vězni, kterým nacisti a komunisti povraždili členy rodiny, pozavírali je a vystěhovali z domovů bez nároků na návrat. Mohl bych pokračovat rodiči, kteří přišli o dítě. Lidmi, kterým nehoda vzala člena rodiny. Nemocným s nevyléčitelnou chorobou. A co ti, co přišli povodní, požárem, vykradením, přírodní katastrofou nebo nehodou o vše co budovali, o vše co měli a zachránili si jen vlastní život. Nebo o to přišli vlastní hloupostí a musí začínat od nuly.
Ale proč vlastně někoho přesvědčovat, že život je hezký a nic není tak černé, jak se zdá. Ale škoda řečí pro zaryté pesimisty. Pro ně mám jen jednu odpověď na jejich stesky: vezmi si provaz (pistol, prášky, žiletku….) a zabij se. Anebo se zahrab sto sáhů pod zem a neotravuj nám, normálním lidem ovzduší.
Žádné komentáře:
Okomentovat