sobota 1. srpna 2015

Proč nesázím

Tento rok můžeme s trochou nadsázky považovat za začátek nové hokejové a fotbalové doby. Jak ukázali výsledky obou sportů, tak dnes není vyloženě slabých a silných. Pamatuji doby, kdy bylo v hokeji tak 5 mužstev a ve fotbale tak 10, kteří si mohli dělat nárok na medaile. Ostatní tam byli do počtu.

Dnes už je to jiné. Síly v podstatě vyrovnány, záleží jen na štěstí. No řekněte, kdo by si troufl vsadit v hokeji na to, že USA ani nepostoupí ze skupiny a ještě je vyřadí Němci a Dánové? Další překvapení málem bylo, že Norové mohli vyřadit hokejového giganta Kanadu, a postup Dánů do čtvrtfinále? A kdo by sázel, že Němci budou hrát o medaile, zvláště když tam vůbec neměli hrát, protože loni vypadli z mistrovství a zachránilo je jen to, že byli pořadatelé letošního ročníku? A sázel by, zvláště po tom začátku, naše hokejisty na mistry světa?

No a typoval by si někdo, že na MS ve fotbale, nepostoupí ze skupiny oba finalisti z předchozího ročníku, Francie a Itálie? A Anglie taky postoupila jen tak tak. A pak přišlo čtvrtfinále a tam končí fotbaloví giganti, Brazílie a Argentina, kdo by na to sázel? No a málem postoupil do čtvrtfinále i první africký tým, Ghana. To by bylo poprvé v historii fotbalu.

Prostě se nám kvalita týmů vyrovnává. Už si nebude favorit (bude-li nějaký) být ničím jistý. A to je dobře. Každý zápas bude napínaví, důležitý, bude se hrát od začátku do konce. No a já jsem si nikdy na nic nesázel a asi nezačnu. Proto že nejsem chobotnice Paul a na rozdíl od ní (něj), já bych prosázel kalhoty.

Žádné komentáře:

Okomentovat