Nezaměstnanost nebyla. Tedy tak, jak jí známe dnes. Uměle se udržovala plná zaměstnanost přezaměstnaností, což bylo na úkor produktivity práce, modernizace podniků, vývoje, nevýdělečnosti, nekonkurence schopnosti a v neposlední řadě na úkor kvality výrobků a služeb.
Komunisté měli raději plnou zaměstnanost, než aby podniky podporovali v modernizaci, vývoji a kvalitě výrobků, zvyšování produktivity práce. Proto modernizace celého hospodářství byla velmi pomalá až žádná a jen v oborech, ve kterých ještě mohli konkurovat světu. Aby někoho propustili, musel nasekat spousty áček, spousty nekvalitní práce, musel krást na pracovišti. Nebo se znelíbil nadřízenému a ten se pak postaral o to, aby sám odešel.
Pak byli případy, kdy se zapletl přímo s režimem. Kdy něco řekl, s něčím nesouhlasil, něco měl udělat a neudělal a naopak. Moc se ptal, slyšel a viděl. To něco se týkalo komunistů, socialismu, sovětského svazu a celého socialistického bloku. Poukazoval na špatnosti a nedostatky režimu. Poukazoval na špatnosti některých lidí spojených nebo loajálních s režimem. To pak byl vyhozen z práce a na rozdíl od jiných vyhozených, kteří si našli práci jinde, tak tito byli pronásledováni celý život, i jejich rodiny a když si někde našel práci, tak po echu stb (státní tajná bezpečnost)) byl opět vyhozen. Byla to nezaměstnanost z politických důvodů. O těchto případech v jiné kapitole.
Oficiálně tedy nezaměstnaní nebyli, ani nemohli být. Ale byli! A proti nim byl třeba zákon o příživě. Skoro bych se vsadil, že až 5% dnešní nezaměstnanosti, se kryje s těmi, co byli v podniku navíc, co se v práci flákali a nechtěli dělat, co sekali áčka, do práce nechodili ani za komunistů, co byli stále tzv. nemocní (ne ty skutečně nemocní). A to nepočítám perzekuované, který schválně nesměli být zaměstnáni, aby na ně měli další bič.
Komunisté dbali na to, že musí být hlavně práce. Až pak moderní, konkurence schopný podnik, vyrábějící moderní a kvalitní výrobky. To vedlo k postupné zaostalosti celé ekonomiky, nedostatku a nekvalitě zboží, služeb, infrastruktury a pádu systému. Dnešní doba vyžaduje hlavně moderní, konkurence schopný podnik, vyrábějící moderní a kvalitní výrobky, aby uživil sebe a zaměstnance.
Dnes jsou nezaměstnaní oficiálně. Asi 5% nezaměstnaných jsou hlavně ti, co nechtěli a nechtějí dělat, i kdyby jim nabízeli jedno lepší místo než druhé (je dokázáno, že ve společnosti je tak 5% asociálů co dělat nikdy nebudou). Z celkové nezaměstnanosti u nás, to dělá podle období 50 až 100% nezaměstnaných.
Podniky si dnes nemohou dovolit zaměstnávat za každou cenu. Musí myslet na budoucnost podniku. Na modernizaci podniku, prodejnost a kvalitu svých výrobků, na platy zaměstnanců, na nízké náklady a tím konkurence schopnost podniku. Zvláště v krizích je potřeba snižovat náklady. Ty se snižují náklady na chod podniku a výrobu. Mezi šetření patří i propouštění. Proto v dobách krize vzroste nezaměstnanost nad běžných 5%.
Nad běžných 5% jsou to lidi, co dělat chtějí, ale nemohou, zvláště v dobách krizí. Jsou to ti, kteří chtějí dělat jen svůj obor, nebo chtějí dělat jen v místě bydliště, nebo za minimálně průměrnou mzdu a víc. Ti další nezaměstnaní jsou ti, co mají nějaké zdravotní problémy, potíže osobní, jsou v kraji s velmi vysokou nezaměstnaností (zvláště tam, kde je pracovních příležitostí málo, malá dopravní obslužnost a tím problém se někam dostat), starší lidi (tak nad 40 až 45 let a víš).
V demokracii není nezaměstnanost z politických důvodů, jako v socialismu, což byla nezaměstnanost (s občasnou zaměstnaností než se to dozvěděli v STB) na vždy. Bohužel je tu jiný nešvar. Někteří si pletou demokracii s anarchií. Svobodou myslí hlavně svou svobodu. Ti dokáží zneužívat systém pro svůj prospěch. Po tom, co jim podnikání přineslo zisk (často nepoctivě), podnik zavřou a lidi propustí. Slabá útěcha asi bude to, že ti lidi najdou zaměstnání jinde.
Ač je dnešní systém tvrdý k zaměstnancům, oproti socialismu (kde mimo politické nezaměstnanosti, nedobrovolná nezaměstnanost (ta nad běžných 5%) nebyla) nezaměstnanému v kapitalismu může několikrát klesnout jeho životní úroveň. Ale pokud je zaměstnán, tak opět vede (i když pomalu a mnohdy bolestivě) k lepšímu životnímu stylu.
Pokud člověk myslí na budoucnost, tak jako nezaměstnaný nemusí být bezdomovec a žebrák a nemusí dřít bídu s nouzí. Moudrý se proto nezadlužuje a ještě moudřejší si i šetří. Pro tlumení nezaměstnanosti dnes funguje sociální systém, který tlumí dopady nezaměstnanosti. Ale člověk musí řešit svou situaci, hledat práci a uskromnit se.
Žádné komentáře:
Okomentovat