O lásce každý mluví a dáváme jí tolik jmen. Ale láska je podle mě jen jedna. Ale taky si myslíme, že láska je sex. Ale to by musely být děvky zamilované permanentně. Co je to tedy láska. Pro každého to bude něco jiného. Ale bude to láska? Jak si představuji lásku já:
Když milujeme, je svět veselejší a šťastnější, romantičtější a optimističtější, hezčí. Najednou slunce víc svítí i hřeje, měsíc má hezčí úplněk, je více hvězd na nočním nebi, zima není tak mrazivá a léto tak parné. Najednou ptáci přestávají řvát, ale zpívají, příroda nesmrdí, ale voní, práce jde lépe od ruky. Jsme vstřícnější a tolerantnější k druhým, protože jsme šťastní. Jsme zasněnější a dojímá nás svítání i západ slunce, úplněk, pohled do údolí, krásná hudba a romantický film…
První i poslední myšlenka je na milovaného člověka. A při té myšlence se nám udělá zvláštní klid, radost, pocit štěstí. Proto se zamilovaný člověk často usmívá a tváří se zasněně. Touží po objetí, pohlazení, polibcích, slovech, úsměvu, pohledu toho druhého. Když nejsme spolu, stýská se nám a čas se táhne. Spolu jim čas uteče a přítomnost druhého, nám zvedá náladu. Oba spolu můžou mlčet, a přesto se nenudí. Najednou se potíže nezdají tak těžké a neřešitelné. V jeho blízkosti se cítíme silní a v bezpečí. Milovaný člověk nás dokáže rozplakat i rozesmát.
Když někoho milujeme, tak se nám zdá, že je nejkrásnější na světě. Je krásný po probuzení, ještě neupravený. Je krásný, i když je špinavý a zpocený. Tolerujeme jeho chyby, jeho nepořádnost jeho nadýmání a chrápání. Nevadí nám na něm nic, protože si vážíme jeho jiných a důležitějších vlastností: spolehlivost, pracovitost, poctivost, věrnost, zodpovědnost, tolerance. Že se o něj můžeme opřít, že mu můžeme důvěřovat. No řekněte co je proti tomu to, že v noci chrápe nebo si prdne, nebo že neumí jíst příborem? Prostě když milujeme, tak nám z druhého nemůže být zle, ani když po něm musíme spláchnout záchod, anebo za ní vyhodit vložku do koše. Prostě vše, co se týká naší lásky, tak je krásný a voňaví. Ale neznamená to, že druhému budeme vše tolerovat, tím jsem jen chtěl říci, že kvůli tomu ho nepřestaneme milovat, nebo se ho dokonce štítit.
Řekněte, co je na těchto myšlenkách špatného. Jsou sice šité pro zamilované jen krátce, tak rok. Potom se lecco změní, ale jen málo. Řekněte, copak to samé jste ve fázi zamilovanosti necítili k partnerovi/partnerce? Já vím, dlouhodobí vztah a letité manželství to trochu obrousí, ale pokud se ty dva milují, tak zas ne tolik. No řekněte, kolik toho platí či neplatí po letech vašeho vztahu či manželství? Ptám se na vaše city, ne na city vašich protějšků, na to musí odpovědět oni.
Žádné komentáře:
Okomentovat