Proč je společnost hrubší a hrubší. Proč je vidět, jak lidé ztrácí cit, jak jim kamení srdce, jak myslí jen na sebe. Proč se už nenosí láska, tolerance, soucit. Jsme už opravdu jen bezcitný tvorové, honící se za kariérou, penězi, mocí. Zajímá nás ještě někdo jiný, než jen naše ego? To už opravdu nedokážeme myslet na nic, než jen na sebe? Nebo je to jen tím, že jsme zapomněli na skutečně důležité hodnoty?
Možná je to asi v tom, že se za lásku k druhým stydíme. Že toleranci, trpělivost, slušnost, považujeme za slabost. Že morálku, poctivost, pomoc, obětavost, považujeme za hloupost. Prostě cit a soucit s druhými považujeme za něco, co se nehodí, nenosí. Myslíme si, že je to něco nenormálního. A až zjistíme, že je to naopak normální a správné, tak se snad zamyslíme, a budeme se k sobě chovat jinak. A pak nebudeme rozlišovat: naše - vaše, cizí - vlastní, moje - tvoje. A nebudeme se chvat podle vzorce: dám až dáš ty, něco za něco, tomu ano tomu ne....
Možná stačí jen chtít a jít vlastní cestou, neřídit se tím, co se nosí a co ne. Stanovit si své priority, své hodnoty. Jenom chtít a nebát se.
Žádné komentáře:
Okomentovat