Do vztahu patří láska, tolerance, spolehlivost, pracovitost. Pro vztah je potřeba, abychom oba byly zapojeny do starostí o rodinu a domácnost. Oba se musíme na toho druhého spolehnout, že když nebudeme moci, tak ten druhý to za nás zařídí, udělá, obstará. Oba se musíme snažit vytvořit domov, ve kterém se budeme cítit v bezpečí. Měli bychom vědět, že se o druhého můžeme opřít. Že když budeme dlouhodobě pryč, že rodina a domácnost bude fungovat dále tak jako do teď.
Měli bychom vědět, že když budeme mít problém, tak náš protějšek nám pomůže, poradí, podpoří. Promluví si s námi, že se můžeme u něj vypovídat a i vyplakat. Aniž bychom se báli, že se před ním ponížíme. Samozřejmě to platí i pro nás. O všech důležitých věcech bychom měli rozhodovat společně. O všech věcech bychom se měli spolu bavit, a to i když nás zas tak moc nezajímají, ale pro náš protějšek jsou důležité. Pokud se s námi někdo chce o něčem bavit, asi to považuje za tolik důležité, že nám to musí říci. A počítá, že ho vyslechneme. Nebo si chce jen tak povídat a tím nám dokazuje, že je s námi rád, že ho zajímá, co říkáme, na co myslíme, o čem sníme.
Je takoví vztah už jen romantika? Že už to tak není, že léty vše zevšední? Že to v dnešní době ani nejde, že se to nenosí? Ale proč? Pokud si to každý řekne, tak ano, pak takové vztahy nebudou. Ale proč se jim bránit? Není náš pohled na dnešní vztahy, jen obrana před takovými vztahy? Není to o tom, že všichni toužíme mít takoví vztah, ale bojíme se zklamání, tak ho v sobě udusíme? Každý ať si odpoví sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat