Asertivita (z internetu)

Na internetu jsem našel tento článek. dobrý pro všechny zakřiknuté, zakomplexované, neprůbojné...

Prvním asertivním právem je:
1. Právo sám posuzovat svoje vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně sám zodpovědný.
Nikdo Vám nemůže vnutit, co je špatně a co je dobře. Za důsledky svých činů si nesete zodpovědnost jen Vy sám/a. Nikdo nemůže manipulovat Vašimi emocemi a chováním. Říkat potom: "Já jsem ale dělal jen to, co mi řekli..." a když Vám někdo řekne skoč z pátého patra, tak skočíte?

Všechna ostatní asertivní práva se odvozují od tohoto základního asertivního práva.

2. Právo neposkytovat žádné výmluvy, ani omluvy vysvětlující Vaše chování.
Když druhým lidem dáte možnost, aby od Vás chtěli zdůvodňovat Vaše chování, dáváte jim možnost vysvětlit jim, jak se chovat máte, nebo jste se měli chovat, co se Vám má líbit nebo nelíbit. Proto na jakékoliv otázky typu: "Jak to, že se ti tohle nelíbí? Jak se ti tohle může nelíbit? Jak to, žes udělal tohle a neudělal/a jsi tohle?" Odpovězte "Prostě se mi to nelíbí, prostě jsem to udělal/a", bez dalšího vysvětlování. Každé další vysvětlování vede k tomu, aby manipulativní partner měl možnost dál s Vámi manipulovat.

3. Právo sám posoudit, nakolik jsem zodpovědný za řešení problémů ostatních lidí.
Například: Jdu vyřídit reklamaci vadného výrobku a prodavač ve mě NEOPRÁVNĚNĚ vzbuzuje pocit viny argumentem, že zdržuji frontu čekajících. Asertivně reagujte: "To je pravda, skutečně zdržuji frontu. Navrhuji urychleně vybavit reklamaci." nebo: "Nezajímají mě problémy, za které já nezodpovídám. Zajímá mě vyřešení reklamace."

4. Právo změnit názor.
Není pravda, že jednou vyřčený názor nesmíte nikdy změnit. Znamená to však také být zodpovědný za změnu svého názoru nebo chování.

5. Právo dělat chyby.
Nemělo by nikdy dojít k tomu, že pokud uděláte chybu, budete mít pocit viny. Povinností však je chybu přiznat.
Asertivní chování však nabízí udělat chybu bez omlouvání, bez ospravedlňování se a bez pocitů viny. Já tedy jednoznačně z tímto právem souhlasím, s dalším chováním však nikoliv. Jsme lidé a proto jsme omylní, ale abych se za chyby neomlouvala, neospravedlňovala nebo neměla pocit viny, to raději nebudu asertivní:-).

6. Právo říct já nevím.
Na manipulativní otázky typu: "Co myslíš, co by se stalo, kdyby...?" Na podobné otázky není třeba znát ani hledat odpověď. Stačí odpovědět: "nevím".

7. Právo být nezávislý na dobré vůli a mínění jiných.
Vůbec není pravdou, že se všemi lidmi, se kterými přicházíme do styku, bychom měli mít dobrý vztah. Není nezbytné, aby nás měli všichni rádi a také to ani není možné. Musíme se naučit žít s pocitem, že se prostě někdy někoho dotkneme, že nás ne všichni budou mít rádi, že ne všichni lidé budou s naším názorem souhlasit.

8. Právo dělat nelogická rozhodnutí.
Být logickým, znamená dělat jen věci, kterým naprosto rozumíme. Rozumí každý úplně všemu?

9. Právo říct já ti nerozumím.
Nikdo nemusí a také neumí být tak citlivý a předvídavý, aby chápal i nevyřčené potřeby svých blízkých. Neznamená to, že jsme ignoranty, nebo nejsme schopni žít s partnerem v souladu.

10. Právo říct je mi to jedno.
Člověk má asertivní právo nesnažit se být dokonalý podle definice někoho jiného; vždyť co je dokonalé pro jednoho, může být nedokonalé pro druhého. Řiďme se však sami podle toho, co my sami - chceme, - musíme, - nebo bychom měli. Ale pokud si to myslíme my sami a ne naše okolí.

Téměř totožné znění, jaké je v mém blogu a jaké jsem si přinesla z kurzu, je i na webu a dočetla jsem se jej i v několika časopisech (to mě právě přivedlo k tomu zjistit o asertivitě více). Nejsou to tedy mé názory! i když s několika body souhlasím.

Tak se nyní vůbec nesnažím s Vámi manipulovat, ale ptám se Vás: Co Vy a asertivita?:-))