Švorcová. Více komunistka než herečka.

Tak nám umřela zase další ikona komunistů. Myslím, že takto odejdou postupně všechny jejich ikony, podstatná část jejich voličů, a s komunistů se stane jen skupina lidí, jdoucím za iluzí ráje na zemi. Tím si pro bůh nemyslím, že jim to umírání přeji, jak mě mnozí fandové toho "komunistického ráje" jistě budou obviňovat. A ani se nechci hádat, jaká byla Švorcová herečka. Tedy, podle toho, kolik dostala hlavních (nebo jednu z hlavních, nebo nějak důležitých pro děj) rolí ve filmech, seriálech, na divadle, asi nic moc. A to ani přes svou politickou angažovanost, což je divné a svědčí to o jejím herectví, protože třeba Plachta byl také komunista, a velmi aktivní (tedy ne tak, Jako Švorcová, on nerozhodoval o lidech, on jim šel osobně příkladem) a jak ho v 50 letech obsazovali.

Myslím, že kdyby to byla více herečka než komunistka, hrála by i po revoluci. Ale ona si vybrala sama a revoluce přišla v nejlepším čase - když šla do důchodu. Už nemusela vydělávat peníze prací, tak proč ještě hrát, pro ty "kapitalisty". Pochybuji, že kdyby byla v aktivním věku, že by zůstala doma. Buď by dál hrála, nebo by se stala politikem a poslancem. Takto mohla hrát roly (z ideologického hlediska velmi zásadní, až hlavní) nepohodlné herečky. A povedlo se, co soudruzi? Měli jste hůl na demokracii (a dokáži si představit, jestli se zase někdy dostanete k moci, že o ní natočíte film, plný perzekuce, pronásledování, zákazů, dáte u zatýkání a výslechy). A myslím, že právě proto, že byla tak silná soudružka, tak proto byla vůbec obsazovaná za socialismu i do těch pár hlavních rolí v její historii. Jiní, kteří nebyli ochotni se přetvařovat, to štěstí neměli. Jako dlouhá léta Jirásková, Janžurová, Nakonec na sklonku socialismu zmizela i Haničincová. (nemluvím o všech a o všech profesích, to už by samo osobě bylo na dlouhý článek).

A že nepřevlékla kabát? Nevím, jestli to bylo její morálkou, zásadovostí, přesvědčením. Každopádně, to je v pořádku, každý by se tak měl chovat. Já bych to ale spíše viděl na to, že kdyby převlékla (ale nemusela, dnes by i jako komunistka mohla hrát, kdyby ovšem byla víc herečka než komunistka), tak se bála, že až by se to opět převrhlo (v to bytostně věřila, pro mnohé komunisty to bylo prvních 10 let jen něco jako další Pražské jaro, které zase selže) tak už by si nezahrála, jako odpadlík, zrádce myšlenky komunismu. Myslím si, že toto je pravý důvod jejího postoje po revoluci. A další by mohl být: politický úkol. Ale to už se nedozvíme. Ať je jí země lehká a ať se alespoň v tom nebi dočká komunismu.

Myslím, že komunisté napáchali zlo hlavně v myšlení lidí. Protože jak někdo může opěvovat někoho, kdo napáchal na lidech více zla (teď nepíši o tom, jestli to bylo více zlého nebo dobrého, teď píši jen o zlu)než kdejaký udavač za 2s.v. (opět nepočítám ty, kteří byli extra udávající). Myslím, že člověk, který přivede do maléru byť jen jednoho člověka (Švorcová jich přivedla více), si nezaslouží takové opěvování. Myslím, že to je právě zvrácené myšlení. Když budeme tolerovat zlo u jedněch, tak jako bychom tolerovali zlo u jiných. Respektive, když jedni budou tolerovat zlo jedněch, tak druzí budou tolerovat zlo u jiných. A proč ne? Když můžou jedni, proč nemůžu já, že? No a máme tu odpověď, proč je na světě tolik zla. Zlo je zlem, i kdyby to zlo mělo být pro někoho dobrem. Stále je to zlem, jen převlečeným za dobro. Ale ani kůže beránka, neudělá z vlka beránka.

Nejsem honofob, ale nejsem pro takové akce.

Nemám nic proti homosexualitě. To je stejné, jako bych měl něco proti cukrovkářům, nebo narozeným s nějakým syndromem, nebo mentálně či tělesně postiženým… Ale pravdou je, že by s toho neměli dělat nějakou přednost, nějak se zviditelňovat. Prostě jsou, nedá se to změnit, protože je to příroda. Ale proč to takto presentovat? Co kdyby dělali pochody ti cukrovkáři, nebo vyléčení po rakovině, nebo ti postižení....? Já bych to řešil tak, že by si dali někde sraz, na nějakém prostranství. A tam by si mohli užít, co hrdlo ráčí. A byli by tam jen ti, které to zajímá. Ne ti, které to nezajímá, ale musí to na čas chtě nechtě vidět a slyšet, protože to jde kolem nich. Proč se mám dívat na nějakou skupinu, ještě k tomu mnohdy za maskou (či mejkapem) schovaných lidí (aby je nepoznali známí, kolegové, voliči, sousedi, příbuzní - jinak si to nedokáži představit proč)? Jestli je budu chtít vidět, tak se na ně půjdu podívat. Ale proč mě oni sami nutí do toho, abych se koukal? Tím je přeci nezačnu brát, tolerovat, kamarádit se s nimi, ale naopak. Nejsou tímto sami proti sobě? Presentovat se dá tím, že budu pořádat nějaké akce na určitém místě, jako jsou poutě, výstavy, divadlo, trhy, pořadem v médiích, debatami, tiskem, na webu, plesy…. Je přeci spousty akcích, kterými se dá presentovat. Hlavně, na ty akce přijdou ty, které to zajímá. Koho to nezajímá, ať tam nechodí, ať se nedívá, ať neposlouchá. Nebylo by to přijatelnější pro společnost, a hlavně taktičtější pro jejich věc?

Myslím, že článek jsem psal ovlivněn médii. Tak průvod, demonstrace, pochody, to má vše určitou formu. Má něco vyjadřovat, případně za něco bojovat, nebo minimálně upozorňovat, připomínat se. Totiž, oni ten průvod presentují jako něco nenormálního. Jako nějakou sodomu-gomoru. Na všech snímcích a záběrech jsou gayové, které se miliskují, posílají pusinky, kroutí jak děvky, no a u některých to vypadá, jako by chtěli na to skočit hned. Teď nevím, jestli záměrně, nebo nevědomě. Každopádně se tomu průvodu gayu bere základní myšlenka. Myslím, že myšlenkou je upozornit na sebe, jako na menšinu. Připomenout, že oni jsou také lidé. A myslím, že až média z nich dělají monstra. Ale pravda, že oni jim v tom mnohdy pomáhají. Myslím, že by organizátoři měli všem, kteří se chtějí zúčastnit pochodu, říci, aby se zdrželi excesů, jako je projev lásky a náklonnosti. A měli by po zúčastněných chtít, aby v průvodu byli v "civilu". Pochybuji, že v kostýmech a v maskách, či zmalovaní, chodí i normálně. Myslím, že toto jsou důvody, které lidi odmítají a pohoršují.

Nikdy jsem na takové akci nebyl, tak nevím, jestli si média jen nevybírají do záběru, ty křiklavé jedince a těch 99% normálních pomíjí. Ale kvůli myšlence, která určitě není v tom, aby prezentovali, jak to dělají, a hlavně kvůli těm médiím, které obrázek na ně takto prezentují, by organizátoři i účastníci, měli všechny poučit, jak se mají oblíknout a chovat. A jedince, kteří se nedokážou ovládat, sami z akce vyprovodit. A potom, měli by tam být v "civilu", ty masky a kostýmy, také znehodnocují akci. Chování jedinců, kostýmy, mejkap, to vše podporuje oficiální smýšlení o homosexuálech a pohled na ně. A takovéto akce by měli být hlavně o tom, aby se to smýšlení opravilo, ne potvrdilo. Pak se nedivte, že takové akce budou vždy nepřijatelné a provokující.

Jsme lepší nebo horší lidé?

Dnes se hodně mluví a píše o tom, jak je společnost špatná. Jak kvete zločin, korupce státu a moci. O zhoršujících se mezilidských vztazích. Jedni to přičítají době, jiní systému. Radikálnější přímo konkrétním třídám, stranám, skupinám, ale i jednotlivcům. Ale skoro všichni to přičítají hlavně penězům a majetku. Veškerou závist, nenávist, zlo, by připsali penězům. A co takhle povaha? A co takhle výchova? Nic? No jasně, povaha a výchova se týká všech. A hlavně, povahu přisuzujeme výchově a špatná výchova? Přiznat to, to by bylo naše osobní selhání, a to nemůžeme dopustit, že? Ale majetek, moc, bohatství… to už každý nemá. A povaha a výchova je osobní, ale to ostatní už je neosobní a mnohdy se nás to netýká. Proto to svedeme na něco (peníze, majetek), co každý nemá a hlavně, nemusí to být jeho chybou. Protože, kdyby to měl každý, tak není závist, nenávist, nesnášenlivost…, že?

Ale je to pravda? NE! Je to o tom, jakou člověk má povahu a výchovu. A dnes už se ví, že mnohé z naší povahy, máme v genech. A záleží na výchově, jestli se to špatné v nás utlumí a to dobré zvýrazní. Výchovou se dá lecos upravit, napravit, pozměnit, ale úplně změnit se to nedá. A jako výchova se nemyslí jen výchova v rodině. Ale i to, jak se společnost chová. Sice se říká, že rodina je základ. Jistě. Ale pak přijde dítě a mladý člověk mezi lidi, a vidí, že to zas tak nefunguje, jak říkal táta a máma. No a pak se může stát, že se naše výchova mine účinkem. Pokud ale bude nejen rodina, ale i stát, funkční, bude dobře vychován každý člověk. A to se podaří, pokud: funguje státní správa, je dovolatelnost práva (fungující stát), a fungují mezilidské vztahy (fungující rodina).

Ale to bych se opakoval. Chtěl bych dnes napsat, že dnešní doba, respektive stěžování si na dnešní dobu, není nic nového. Na zločin, neslušnost, korupci, špatně fungující správu, zlobu, nesnášenlivost, špatné mezilidské vztahy, nevychovanou mládež, ……. si lidé stěžují už tisíce let. A už tisíce let se tomu nějak brání. Objevuje se čím dál více vykopávek a čím dál více se rozluštilo poznámek o tom, jak se lidé k sobě chovali. Už na hliněných tabulkách, tedy před mnoha tisíci lety, jsou zápisy soudních sporů. Jedni si stěžují na své děti, které je okradli, jinde zase na souseda, který jim cosi provedl, Nebo že někdo nedostal zaplaceno za práci a jiný, že ho okradl, podvedl, přepadl….

Prostě, lidi se nemění. Důkaz, že jsme stále stejný, jsou pradávné zápisy. Stále závidíme druhým, že mají více. Stále chceme to, co druhý. Stále chceme mít něco za každou cenu, a hledáme způsob, jak toho docílit, a to i za cenu zločinu. Stále probíhá boj generací, tříd, mocných s bezmocnými, chudých s bohatými. Jak je to možný? Jak to, že i pradávné zápisy sporů a popisů společnosti, její pokleslosti, jsou tak podobné, že kdyby člověk nevěděl, že jsou z jiných dob, tak si myslí, že je to popis doby dnešní? Z jedné strany, můžeme být rádi, že se lidstvo nezhoršuje, jak se myslí a pokud jsme takto žili před tisíci lety, že tak budeme žít stále, tak se není proč budoucnosti bát. A z druhé, jestli to není špatná zpráva pro lidstvo. Protože se ukazuje, že zločin, korupce, zneužití moci, závist… je prostě naší povahou a nedá se to změnit.

Možná jen ty zápisy dokazují to, že si lidi záviděli nos mezi očima. A že to je jen pomluva a závist našich předků. Možná že ta společnost nebyla taková, že to jsou jen záznamy pesimistů, kteří viděli svět moc černě. Nakonec, i dnes bude každý popisovat svět jinak. Ten kdo se má dobře, komu se žije tak, jak si představoval, ten bude dnešní dobu popisovat v lepších barvách, než ten, komu život nevyšel tak, jak by chtěl. Oba budou žít ve stejné době, ale každý popíše svůj život, svůj pohled na svět. A pak se může stát, že za tisíc let, najdou archeologové popis jen jednoho z nich. Co si pomyslí? Že život byl takový, jak popisuje: úspěšný, optimista - život byl krásný a šťastný. Nebo neúspěšný, pesimista - život byl strašný, nešťastný.

A tak bude záležet, kolik toho po nás zbude. Jestli jen pár zápisků, nebo více. Ale o starých civilizacích, našich předků a jejich životu, se můžeme dozvědět i jinak. Třeba že se kradlo a lidé se chovali neuctivě k odkazu jiných, můžeme poznat i podle toho, že se už v těch dobách ničilo, drancovalo, vykrádali hrobky a dávné památky. A proto se budovaly složité systémy hrobek. Proč by jinak třeba faraoni stavěli tak důmyslné ochranné systémy pyramid? Určitě ne proto, že si řekli, že za dva, tři tisíce let přijdou Evropani do Egypta a budou je chtít vykopat a odnést si je domů. Ale proto, že věděli, že je místní zloději budou chtít vykrást. A taky se našly důkazy, že hrobky už vykrádali přímo ti, kdo je stavěli, a mnohdy hned po tom, co tam faraona pohřbili.

Prostě lidi a společnost nejsou horší a horší, nerozhoduje o tom systém. A už vůbec to, že budou lepší jen tím, že se změní systém. Nejvíce na to věřili komunisté a nacisté. Oba režimy si mysleli, že když zavedou svůj systém, že lidé budou lepší. Nebudou! Prostě vždy si budeme závidět nos mezi očima. Vždy bude chudý závidět bohatému, neúspěšný úspěšnému, podřízený nadřízenému. Vždy budou lidi, kteří se budou chtít vyrovnat těm druhým a to za každou cenu. A proto se komunisté snažili, abychom byli všichni - "chudí". Jejich systém rovnocenně, spravedlivě, rozdělil "chudobu" všem. Máme to v sobě, v genech. Je to o samém životě. Je to přírodní jev. Je to boj o to, že lepší vyhrává. Vidíme to v celé přírodě.

A z vykopávek už známe také pradávné sportovní "kapříky" (známá Česká úplatkářská aféra). Na jednom, záznamu si jeden sportovec stěžuje na rozhodčího, který rozhodoval zápas v rozporu s pravidly. Tak že, korupce, zlodějny, švindli, podvody…. Něco nového, dobového? NE! Přirozená věc lidstva. Myslím, že když člověk dokáže toto změnit, pak můžeme říci, že jsme vyspělejší, civilizovanější, než naši předci. Zatím jsme na tom v myšlení stejně, jako neandrtálci. Akorát jsme oproti nim učenější. Ale kdy budeme i rozumnější?

Jak to je?

Dnes už čím dál více vědců v oboru vývoje vesmíru, země, klimatu, ví, jak se vše vyvíjí. Už se zjistilo, jak to funguje a bude fungovat. Stále častěji se nacházejí odpovědi na otázky, na které dříve lidé odpovídali tak, že to je boží (nebo satanova) vůle. Poznáváme, zanikající, vznikající, opakující se prvky ve vesmíru a na zemi. Začínáme zjišťovat, že člověk není tak mocný, jak jsme si v naší pýše mysleli. Nakonec, naše pokusy o změny přírody (někdy i nechtěné, neúmyslné) byli v samotném důsledku vždy katastrofické.

Množí se katastrofy. Nemnoží, jen je více lidí, více zastavěné země, média, která o každé katastrofě ihned informují (někdy až se zlomyslností dravců, kteří našli kořist). Množí se i výklady věšteb a nové věštby o konci světa. To že jsou ty věštby nic konkrétního neříkající a že se hodí na vše, záleží jen na tom, kdo je vykládá, to už se přehlíží. Mění se klima. Jako se už mění miliony let, akorát lidé už mají přístroje na měření a záznam, to pravěcí lidé neměli. Jestli pak by o změně klimatu informovali naši předci, kteří málem už několikrát vymřeli? Je stále méně zdravé vody a potravin a stále větší počet lidí.

Katastrofy, změny klimatu, vymírání…. Tu bylo, je a asi ještě bude. Dnes už vědci objevili, že změny na zemi se opakují s pravidelností. Dnes už také víme, že naše doba je na konci doby ledové. Je známo, že úbytek ledovců už probíhá několik desítek tisíc let. Jestli je dnes úbytek rychlejší (nikoliv nevyhnutelný a tedy zastavitelný) než by měl být, může (ale nemusí, na to nejsou jasné důkazy) být díky lidské činnosti. Ale ať uděláme, co uděláme, tak ledovce zmizí a planeta se oteplí, změní se klima tak jako tak, jak tomu bylo už dříve.

Co se katastrofických předpovědí týká, konec světa se předpověděl už mnohokrát. Zajímavé, že se objevili zprávy o katastrofách vždy, až k nim došlo. V Londýně mají institut, kde může každý zaslat svou věštbu. Už jich tam mají dost, ale ani jedna nevyšla. Jak (ne)fungují věštby, by se dalo ukázat na pár příkladech. 1) vždy přijdou pozdě (tedy až po události). 2) výklady jsou univerzální (hodí se na vše, záleží na výkladu).

Jako příklad takové univerzální věštby, je věštba: Když se lýdský král Kroisos ptal věštkyně v Delfách, má-li vytáhnout do války proti Peršanům, Pýthia mu odpověděla: "Kroisos, překroče Halys, velkou rozvrátí říši." Kroisos tedy sebevědomě vytáhl do pole. Velká říše, kterou nakonec zničil, však byla jeho vlastní. Myslíte, že se ptal na zničení své říše, nebo říše, kterou chtěl napadnout? Ale pravda je, že věštba byla pravdivá, že?

Další příklad univerzální věštby: v Nostradamovi se našlo proroctví, předpovídané na 11.9.2001. Našel se tam verš, který říká, že velký pták napadne dvojici bratrů (dvojčata). Dejme tomu, že si nedokázal vysvětlit, že něco neživého může létat. Do balónů bylo ještě daleko, na tož do letadel. Ale že to je neživé a tak to není pták, ale věc, to musel poznat. A že v něm budou lidé, to také musel vidět. Proč prostě nevěštil, že to bude věc (stroj) řízený lidmi? A v jeho době už byli věže a katedrály. Proč nevěštil, že pták (věc, stroj) nenapadne věž (stožár)? A hlavně, jak to, že jen jeden pták? Vždyť to byli dva ptáci (letadla). A nebudu rozebírat pokračování těch veršů, které by už ukazovali na úplně jinou událost a jinou dobu.

Tak takto to funguje. To je vše, vynechám ty opožděné věštby, které už samou podstatou opožděnosti, nejsou věrohodné.

O co jim jde skutečně

O hubnutí a tělesné kondici toho bylo napsáno stohy. Receptů, jak má vypadat dokonalá postava a jak toho docílit už bylo. Někdo radí sportovat, další si jen zacvičit. Jiný zase změnit jídelníček a nejrozšířenější jsou všude zmiňované diety. Vzhledem k desítkám rad a receptů, člověk začíná mít pocit, že nefunguje ani jeden. Tedy ne tak, aby byl sto procentní.

Třeba zmiňovaný sport. Dnes už každý ví, že sport už dávno není nejzdravější aktivitou. A to nemluvě o vrcholovém sportu, kdy jdou v drtivé většině sportovci ve 40 do důchodu. (a většinou někdy i dříve, samozřejmě jsou výjimky, kdy i déle). Prosté cvičení by bylo dobré, ale nedávno jsem četl, že pohybem se naše tělo opotřebovává (klouby, svaly, šlachy), spotřebovává energii, kterou musíme doplnit (tedy čím více se hýbeme, tím více musíme jíst). Cvičení nás tedy nutí jíst.

Pak ty diety. Myslím, že nejkontroverznější věc. Tady dám za pravdu jednomu doktorovi přes výživu (pořad běžel před lety, tak nevím jeho jméno). Kdyby byla dieta (myslí se na hubnutí, ne kvůli zdraví) úspěšná, tak další nemusí být, a hlavně by ten, kdo by jí vymyslel, musel dostat nobelovku, protože by to byl jeden z největších objevů pro lidstvo (jeho slova, ne moje, ale souhlasím). O hladovkách anorektiček a bulimiček se nemá cenu zmiňovat, protože ty husy si zaslouží přes zadek, a ty, které je k tomu přiměli, pořádně seřvat a zavřít, protože ty husy ohrožují na životech.

Ano, pohyb není pro hubnutí zbytečný, ale nikoliv nezbytný. Pohyb jen urychlí spalování tuku, ne že ho zařídí, tak není hlavní. Pokud chceme zhubnout co nejrychleji, pak musíme použít pohyb, to souhlasím. Ale pohyb tedy slouží jako urychlovač, ne jako nástroj hubnutí. Pohybem akorát cvičíme svaly, šlachy, klouby. Udržujeme si tělesnou (fyzickou) kondici. Stejně jako učením, čtením, luštěním, si udržujeme mentální (psychickou) kondici. Prací a jakoukoliv činností na něčem a s něčím, si můžeme cvičit obojí. Ale k hubnutí opravdu stačí jen méně jíst (změnit jídelníček). A pokud se vůbec nehýbeme (invalidita, lenost), tak podstatně omezit jídlo. Vím, co píši, z vlastní zkušenosti.

To znamená, menší příjem energie, než výdej energie. Samozřejmě, rozumně menší příjem, protože už každý zná tzv. jo-jo efekt. Ten se dostaví pokaždé, když dojde k nepřiměřenému úbytek energie (jídla a pití), který tělo dokáže dohnat a předehnat později, i z minimálního přijmu energie (jídla a pití). Já třeba nedržím diety, nezměnil jsem jídelníček tak, že bych z něho něco odstranil. Jen jsem si začal dávat poloviční porce a snížil příjem cukrů a tuků. A jistě, přidal trochu cvičení, ať mi to jde rychleji. Ale jen co zhubnu tak 5 kg, tak si dále nebudu huntovat tělo, jen budu méně jíst.

Je hubnutí o pohybu?

O hubnutí a tělesné kondici toho bylo napsáno stohy. Receptů, jak má vypadat dokonalá postava a jak toho docílit už bylo. Někdo radí sportovat, další si jen zacvičit. Jiný zase změnit jídelníček a nejrozšířenější jsou všude zmiňované diety. Vzhledem k desítkám rad a receptů, člověk začíná mít pocit, že nefunguje ani jeden. Tedy ne tak, aby byl sto procentní.

Třeba zmiňovaný sport. Dnes už každý ví, že sport už dávno není nejzdravější aktivitou. A to nemluvě o vrcholovém sportu, kdy jdou v drtivé většině sportovci ve 40 do důchodu. (a většinou někdy i dříve, samozřejmě jsou výjimky, kdy i déle). Prosté cvičení by bylo dobré, ale nedávno jsem četl, že pohybem se naše tělo opotřebovává (klouby, svaly, šlachy), spotřebovává energii, kterou musíme doplnit (tedy čím více se hýbeme, tím více musíme jíst). Cvičení nás tedy nutí jíst.

Pak ty diety. Myslím, že nejkontroverznější věc. Tady dám za pravdu jednomu doktorovi přes výživu (pořad běžel před lety, tak nevím jeho jméno). Kdyby byla dieta (myslí se na hubnutí, ne kvůli zdraví) úspěšná, tak další nemusí být, a hlavně by ten, kdo by jí vymyslel, musel dostat nobelovku, protože by to byl jeden z největších objevů pro lidstvo (jeho slova, ne moje, ale souhlasím). O hladovkách anorektiček a bulimiček se nemá cenu zmiňovat, protože ty husy si zaslouží přes zadek, a ty, které je k tomu přiměli, pořádně seřvat a zavřít, protože ty husy ohrožují na životech.

Ano, pohyb není pro hubnutí zbytečný, ale nikoliv nezbytný. Pohyb jen urychlí spalování tuku, ne že ho zařídí, tak není hlavní. Pokud chceme zhubnout co nejrychleji, pak musíme použít pohyb, to souhlasím. Ale pohyb tedy slouží jako urychlovač, ne jako nástroj hubnutí. Pohybem akorát cvičíme svaly, šlachy, klouby. Udržujeme si tělesnou (fyzickou) kondici. Stejně jako učením, čtením, luštěním, si udržujeme mentální (psychickou) kondici. Prací a jakoukoliv činností na něčem a s něčím, si můžeme cvičit obojí. Ale k hubnutí opravdu stačí jen méně jíst (změnit jídelníček). A pokud se vůbec nehýbeme (invalidita, lenost), tak podstatně omezit jídlo. Vím, co píši, z vlastní zkušenosti.

To znamená, menší příjem energie, než výdej energie. Samozřejmě, rozumně menší příjem, protože už každý zná tzv. jo-jo efekt. Ten se dostaví pokaždé, když dojde k nepřiměřenému úbytek energie (jídla a pití), který tělo dokáže dohnat a předehnat později, i z minimálního přijmu energie (jídla a pití). Já třeba nedržím diety, nezměnil jsem jídelníček tak, že bych z něho něco odstranil. Jen jsem si začal dávat poloviční porce a snížil příjem cukrů a tuků. A jistě, přidal trochu cvičení, ať mi to jde rychleji. Ale jen co zhubnu tak 5 kg, tak si dále nebudu huntovat tělo, jen budu méně jíst.

Taky dobrá debata o dnešní době

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10315089302-tah-damou/211411058160024/

Tak máme novou vykopávku

Jak je lehké někoho odsoudit, dát mu přívlastek, přezdívku, posmívat se mu. Začít si ho vážit, nebo naopak, přestat si ho vážit až s ním opovrhovat.

Někdo si to nezaslouží, protože si to nejen nezavinil, ale ani to nemohl nijak ovlivnit. Takové chování k druhým se týká hlavně dětí a mládeži, která z nerozumu a nevyspělosti, soudí. A soudí druhé podle vzhledu a postižení (tělesného, duševního), chování jeho rodiny, podle společenského postavení a společenských předsudků, apod. To se asi nezmění, ale příklad dospělých a výchova může hodně napravit. Takoví lidé si opravdu nezaslouží posměch, a myslím si, že u dospělých je to dokonce hyenismus těch, co se tak k nim chovají.

Pak jsou případy, kdy si to člověk zaslouží. Případy, kdy to může sám ovlivnit, ale prostě to má v povaze a tak nic měnit nebude. A vlastně si ani neuvědomuje, že něco dělá špatně. A přitom by stačilo změnit své chování, své oblékání, účes, práci, svůj hodnotový žebříček. Tak ti si o přezdívku, opovržení, nějaký přívlastek přímo říkají. A na rozdíl od těch, kdo to nemohou ovlivnit, tak tito lidé, kteří si to sami zavinili, si výsměch zaslouží.

Jsou také případy, kdy z posmívaného se stane uctívaný. Když ten posmívaný se nevzdal, nenechal se posměváčky zahnat do kouta a zalézt do ulity svého nitra. Nestal se z něho zakřiknutý a zakomplexovaný člověk. Před těmi lze jen složit poklonu. Ten si tu úctu zaslouží nejvíce, protože se o ní musel opravdu hodně poprat s osudem. Jsou i tací, kteří tu úctu měli předem danou. Vzhledem, postavením a vážeností rodičů. Tomu to také přeji, ale když promarní svou šanci, tak polituji jeho rodiče a jemu přeji tu pohanu, protože patří do té skupiny, kdy si to sám zavinil.

No a mezi takové, kteří měli úctu, vážnost, společenské postavení, patří i Helena Vondráčková. Do nedávna jsem jí měl docela rád. Hlavně manželka. Ale po posledním jejím extempore už ztratila naší úctu a máme pro ní opovržení. Neznám jediný případ na světě, ani u Hollywoodských hvězd, kdy by se umělec považoval za státní poklad, dědictví státu a národa, a přirovnal se tak k historickým památkám, stojícím i objeveným při vykopávkách. Tak že si řekla o přezdívku sama. Říkáme jí STARÁ VYKOPÁVKA.

A není to urážka, ona se sama přirovnala k pokladům, památkám, historii a kulturnímu dědictví národa. A to znamená vše, co tu má nějakou historickou a kulturní hodnotu, a to jsou stavby a díla všeho druhu, která jsou cenná pro národ. A to jsou památky movité a nemovité, tedy věci hmatatelné, existující ale i archeologické vykopávky, tedy dávno zašlé (ztracené) památky, ale i nově objevené - archeologové vykopali. Ještě jsem neviděl, že by někde byl prohlášen historickou nebo kulturní památkou celý repertoár nějakého umělce, nebo veškeré práce nějakého člověka, nebo dokonce člověk sám.

A zdá se vám, že když se někdo přirovná ke kulturnímu bohatství státu, a když vyžaduje, aby ho tedy média denně museli vysílat, není psychicky vyšinutý? Mimochodem, nezaznamenal jsem, že by u jiných památek a dědictví národa, se média o nich každý den, nějakým způsobem zmiňovala. A tak já jí jen nazývám jednou z mnoha možných přirovnání. No ještě bych jí mohl nazývat svatovítskou katedrálou, Karlštejnem, korunovační korunou…..

Ps: Karle (Gote), prosím vás se vší úctou k vám, doufám že se také neprohlásíte národní památkou a pokladem státu a národa.

Co jste nám to udělal presidente

<iframe width="640" height="390" src="https://www.youtube.com/embed/zpe4T0lXZcE" frameborder="0" allowfullscreen></iframe>

Kdo šetří, má za tři

Chápu, že jakékoliv reformy jsou složité a "bolestivé". Hlavně pro tu chudší populaci. Ti bohatí jsou za vodou, jak se říká. Těm může život pokazit leda komunistický převrat a následná krádež (znárodnění) jejich majetku. A jen moudrá vláda počítá s tím, že ti chudší na tom budou vždy hůře. Ale rozumní lidé, uvažující v horizontu mnoha let (až generací) do předu a ne jen v horizontu pár měsíců či roku, pochopí potřebu těch reforem. Chápu hlavně lidi starší 40 let, kteří už nové reformy ponesou celý život na svých bedrech, aniž se možná kdy dočkají plodů té reformy. Ale co nechápu, jsou ti mladší 40 let, ale hlavně ty 30 a méně letitý. Já už se asi na nic lepšího těšit nemůžu, ale kdyby mě bylo 20, 30, možná i pár let přes 30, tak už na nic nečekám, a už si svou budoucnost zařizuji.

Ale znepokojuje mě, že někteří mladí, který mají čas na zajištění si stáří, na to, aby investovali, šetřili, aby přemýšleli nad tím, jak budou žít až budou starý. Tak oni si raději budou užívat a zoufale se dívat do budoucnosti. Znepokojují mě názory některých, že nebudou mít důchody, nebudou mít na živobytí, stát je nechá pracovat až do smrti... A tak tím spíše si musí užít teď, když na to mají. Nechápu to. Proč spíše neslyším, že už si založili spoření, nějaký penzijní fond, někam neinvestovali...? Proč si neříkají, že teď se uskromní, ušetří si na budoucnost, aby se oni měli lépe, aby mohli pomoci i svým dětem a vnukům?

Proč dnes lidé myslí jen na sebe a dnešek, místo aby mysleli na budoucnost a své potomky? Mimochodem, i to je jeden z důvodů, proč nemají děti. Chtějí si užít. Ale za jakou cenu? Užít si za cenu budoucí bídy? Kdo pak bude moci za důsledek dnešní doby? Stát, nebo nezodpovědný jedinec? Co potom? Pak budou ti, co si užívali, křičet, bouřit se, volit populistické strany, závidět těm, kdo si žijí celkem dobře? Uznají ti co si užívali, že ti, kdo si neužívali, se mají lépe po právu? Uznají ti, co se vykašlali v mládí na stáří, co kašlali na svou budoucnost, že udělali chybu? Smíří se s tím, že budou rádi za chleba a vodu k přežití?

Jak se říká: jak si kdo ustele, tak si i lehne. Každý strůjcem vlastního štěstí. Kdo šetří, má za tři. Na budoucí nářky dnešních mladých (30 a méně) až budou staří, bych měl jediné řešení. Otázka: kolik jste si šetřili celý život? NIC? Tak čemu se divíte!

O společnosti a lidech

Věřte tomu, že kriminalita nemá s daněmi, cenami, platem nic společného. Kradlo se za každého režimu, a krade chudý i bohatý. Zlodějna je o morálce lidí. O výchově, o poctivosti, O LIDECH! Já jako malý kluk jsem chtěl v obchodě ukrást bonbony. Kamarád je ukradl ani brvou nehnul. Pak na mě čekal venku. Já tak dlouho stál u regálu (snad věčnost), až si mě už všiml i ten, který by si mě jinak nevšiml. Nakonec jsem je se sevřenou prd.lí ukradl. Ale byl jsem okamžitě chycen. A když jsem už dospěl, nastoupil do práce, tak to bylo ve velkoskladu železářství. Tam kradl šrouby, matky, apod. po bedýnkách, každý, od dělníků po generálního ředitele. (stále jsme v socialismu). Tak jsem si řekl, vezmu si taky pár šroubků. na rozdíl od jiných, to byla směs, která by se vešla do dvou krabiček. Vážení, tři dny jsem nespal, každé auto, které projelo před barákem, jsem myslel, že to je veřejná bezpečnost (dnes policie). Po třech dnech jsem krabičky sebral, a u jiného blogu domů jsem to hodil do popelnice. Pak jsem se mohl vyspat. Ta první krádež, i ta druhá mě potrestala na celý život. A dnes, i kdybych byl pod mostem, musel jíst jen kůrky chleba, bych neukradl ani korunu, ani jeden rohlík....

KDO NENÍ ZLODĚJ, NIC NEUKRADNE. KDO JE ZLODĚJ, BUDE KRÁST I KDYBY BYL MILIONÁŘEM!!!

Vše záleží na výchově v rodině, na přístupu k životu, na úctě k majetku a lidem. Na skromnosti, žebříčku hodnot jednotlivých lidí. V žádném případě na systému a hodnotách společnosti. Přeci pokud společensky bude vhodné obcházet zákony, krást, být sobec.... tak pokud nebudu chtít takový být, tak takoví nebudu. Nesvádějme vše na společenské poměry. Všichni jsme jedinci, originál, tvořící tu společnost, ten celek. Ono je strašně jednoduché, naše chování svést na celek. Ale podle mě je to zbabělé. Říci: ale dělá to takto každý.... je přeci jen omluva našich činů, ne skutečnost, jen se na něco vymlouváme, nic víc. Ale ve skutečnosti jsme tak jednali z nenávisti, ze závisti, že nejsme skromní, že si nevážíme druhých, nevážíme si života, věcí, vše je nám ukradené a myslíme jen na sebe. Jsme sobci.

Přestaňme se vymlouvat na systém, na společnost, na souseda.... ale buďme sami sebou. Místo výmluv se prostě chovejme tak, abychom se nemuseli sami za sebe stydět, abychom svým chováním nepřivedli do potíží sebe i jiné, abychom svým chováním nepřišli o rodinu, přátelé, abychom si tak neuškodili, že až budeme potřebovat pomoc, tak najednou zjistíme, že nám nikdo nepomůže, že jsme sami. Každý by si měl uvědomit, že jak se mi chováme k druhým, tak se druzí budou chovat k nám. A co naučíme a co dáme dětem, tak se oni budou chovat a to nám vrátí, zase oni.

Kastrace sexuálníh deviantů, je mučení, nebo nutné zlo?

Ani mučení, ani zlo, ať nutné či ne nutné. Obyčejná obrana společnosti. Objetí se taky devianti neptají: chceš zabít a znásilnit, nebo nechceš. O tom by se nemělo mluvit, ale jednat. A pokud je deviant deviantem proto, že je nemocný, tak má mít tolik rozumu, že by si o kastraci měl sám říci. Já bych si o ní řekl hned, nebo ještě hůř, asi bych se zabil. Nemohl bych s deviací žít. (pravda, nevím, jak bych jednal skutečně, ale tu kastraci bych určitě sám chtěl)

Tak sakra, jsme vyspělá společnost, jsme inteligentní a myslící tvorové? Tak proč by někdo nemohl ovládat své pudy! A pokud je neovládá, tak proč se nejde léčit, jako by se šel léčit se chřipkou? A pokud mu doktor řekne (nebo o tom ví i on), že mu pomůže kastrace, tak proč sám o ní nepožádá? A jak může někdo vážně diskutovat o tom, jestli to tomu chudáčkovi deviantnímu neubližuje? To spíše svědčí o naší neinteligentnosti a nevyspělosti, než inteligentnosti a vyspělosti. Ještě mě napadá: nejsou ti, co přemýšlí nad tím, jestli je ta kastrace správná, nebo, jestli mu to (deviantovi) neubližuje, taky devianti?

Názory o tom, že by jsme takto mohli kastrovat někoho, kdo se ožere a znásilní, a nebo sekat ruce zlodějům, nebo dokonce absurdita: odstraňovat mentálně postižené a staré, je mimo mísu. Tak ten kdo znásilní pod vlivem nějakých látek, není deviant, tedy pokud to neopakuje, pak bych ten vliv alkoholu a drog bral jen jako záminku pro omluvu, tak je jen násilník, který se má potrestat podle platných zákonů, a který to už nebude opakovat (pak ano, to by byl deviant a měl by jít na kastraci). A ruce nemají s myšlením zloděje nic společného. Tak že léčit zloděje by se muselo řešit useknutím hlavy, ne ruk. A o názorech na postižené a staré, nemá cenu mluvit, protože je to blbost.

A sexuální deviace (nepleťte sem jiné, protože je jich více, ale nyní debatujeme o sexuální) není angína, ale psychická nemoc, spojená s pohlavním dospíváním, tedy pohlavními žlázy, a to se dá utlumit léky ale i tím, že člověka zbavíme pohlavních žláz. A jak jsem psal už dříve, tak já být deviant, tak se sám nechám kastrovat. Ono je to i o tom, že deviant se nestane po dospění blbcem, ale prostě se neovládne. A jestli se nedokáže ovládnout, tedy, jestli je pud silnější, než on, tak prostě rozum velí, zbavit se toho, všemi prostředky. Tedy i kastrací. Toto téma by ani neměla řešit společnost, ale devianti sami. Ti by se měli k tomu postavit čelem a když to nejde jinak, tak se jít kastrovat.

Tak jsem prý cenzor

No, tak jestli je cenzura to, že budu hlídat slušnost debat, tak jsem cenzor až do roztrhání těla.

Jestli připustíme, že nadávky, urážky, napadání, ponižování, vyhrožování…, je názor, myšlenka, idea, vyjádření se, tak budu cenzorem až do roztrhání těla.

Jestli je neslušnost demokracie a právo, tak nejsem demokrat a demokracii a právo budu cenzurovat až do rostrhání těla.

Toť vše. A dodávám, jestli si někdo plete web s veřejnými záchodky, tak prosím. Je demokracie, dnes se může skoro vše. Ale jestli si myslí, že na to mají právo, tak jiní mají právo se tomu bránit. No, a já se tomu bráním tak, že tyto vyznavače toaletní mluvy prostě nepřipustím na web, nebo jim dovolím se vyblinkat jen na určeném místě. V mém případě jsem jim vyčlenil rubriku: Debata na míse, kam jim budu kopírovat i komentáře z jiných článků.

Bohužel jsem musel prozatím začít moderovat ostatní články v dalších rubrikách. Nebudu moderovat jen aktuální a nové články. Dočasně, než je pak umístím do jiné rubriky. Já vím, mohl jsem ty vyznavače toaletní mluvy púrostě zablokovat, nebo jim komentáře vymazat. Ale pak bych nebyl demokrat a byl ten cenzor, jak mě nazvali. Ale rozumný člověk pochopí, že to není cenzura.

Co to vlastně cenzura je? V socialismu to znmamenalo, že se určité texty nikdy neobjevili, nebo byli poopraveny. Jejich autor byl zavřen, v určitých dobách i zabit, doživotně zakázán, pronásledován, vyhozen ze školy a zaměstnání. Doživotně perzekuován on i jeho rodina. Už vživotě nemohl dostudovat nebo najít dobré zaměstnání. Jeho rodina také. A nedej bože, jestli někdo jen souhlasil s názorem takto zakázaného a pronásledovaného. To by ani sám nemusel nic napsat nebo říci, a měl by stejné problémy.

Ale já nikoho pronásledovat nebudu, nikoho nebudu perzekuovat, nikomu ničit život, nebudu ho ani zakazovat (blokovat), ani mazat. Jen ho prostě odsunu na místo, kde si může blít svá moudra. Tam mů§že psát co hrdlo ráčí a každý, kdo to bude chtít číst, si to mů§že přečíst.

Buďme hrdí, že jsme Češi

Plastickou chirurgii vymysleli Češi

Málokdo ví, že plastickou operaci vymysleli Češi, ne Američané, kde se jen tento lékařský obor nejvíce zpopularizoval. Dámy, které prošly rukama plastických chirurgů, tak ve skutečnosti mohou poděkovat profesorům Františkovi Burianovi a Arnoldovi Jiráskovi, kteří založili první oddělení plastické chirurgie na světě v roce 1927. Tehdy se ale zabývali pouze vážnými a vrozenými vadami jako jsou rozštěpy, popáleniny apod.

vrásek či operace prsou sebou přinesla až současnost.

Češi a nanovlákna

Dalším z významných českých vynálezů je technologie pro výrobu nanovlákenných, které se využívají hlavně v medicíně. Z nanovláken, která jsou viditelná pouze pod mikroskopem, se vyrábějí náplasti a obvazy, schopné se samy dezinfikovat. Takovým obvazem neprojde žádný vir ani bakterie, potřebné molekuly kyslíku ale ano.

Kostkový cukr

Dalším objevem Čechů, konkrétně ředitele dačických rafinérií Jakuba Kryštofa Rada, je kostkovaný cukr. Do poloviny 19. století se vyráběl pouze ve formě cukrových homolí. Proto byla také kostka cukru zvolena jako symbol předsednictví v EU.

Kontaktní čočky

Pokud nosíte kontaktní čočky, možná ani nevíte, že jejich vynálezcem byl také Čech - konkrétně český vědec Otto Wichterle. Vynalezl kontaktní čočky ze, které ale dráždily oční sítnici. Na základě tohoto vynálezu později vyrobil kontaktní čočky takové, jak je známe dnes, pan William Feinbloom. Otto Wichterle objevil také silon.

Barevné fotografie a nešťastný osud vynálezce

Do roku 1905 se vyráběly pouze černobílé. Karel Schinzel, narozený v Bruntále, ale přišel na postup zhotovení barevných fotografií a nechal si jej patentovat. Jeho objev se brzy rozkřikl po celém světě a Schinzel pracovat pro jako je např. Kodak a postupně vytvořil více než 20 patentů. Nakonec se usadil ve Vídni, kde mu bohužel byla za války zničena výzkumná laboratoř včetně všech zápisků a výkresů. Schinzel oslepl a dále se výzkumné nemohl věnovat.

Další české objevy a vynálezy

Bleskosvod

Za existenci bleskosvodů vděčíme vynálezci Prokopu Divišovi. V roce 1754 sestrojil první uzemněný bleskosvod na světě.

Krevní skupiny

Krevní skupiny objevil český lékař Jan Janský již v roce 1907, jeho objev byl ale americkou lékařskou komisí uznán až o 14 let později, krátce po jeho smrti.

Lodní šroub a buzola

Pamatujete si scénu, kdy se ve filmu Titanic Rose v podání Kate Winslet naklání, aby si údajně mohla prohlédnout lodní šroub? Od teď budete možná tuto scénu vnímat jinak. I tuto věc totiž vynalezli zlaté české ručičky - tentokrát se činil stavitel Josef Ressel, který má na svém kontě také vynález buzoly.

Remoska

Elektrickou troubu s ohříváním ve víku vymyslel elektrotechnik Oldřich Homuta. V roce 2001 byla zvolena vynálezem roku.

Český fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský je první český laureát Nobelovy ceny (1959 za chemii). Akademik Heyrovský byl zakladatelem Polarografického ústavu ČSAV a spoluzakladatel časopisu Collection of Czechoslovak Chemical Communications (1929).

Profesor Holý bude navržen na Nobelovu cenu. Profesor Holý objevil účinné látky šesti léků, které působí na viry vyvolávající nejrůznější obtíže od žaludečních vředů až po záněty oční sítnice, smrtelný AIDS, žloutenku typu B a opary. Pomáhají milionům lidí na světě. A právě teď se v ČR a v USA začíná zkoušet jeho velice nadějný lék na rakovinu vycházející z lymfatické tkáně

Co je smyslem života?

V práci jsme probírali zajímavé téma. CO JE SMYSLEM ŽIVOTA. Máte-li k tomu co říci, tak pište. Otázka mohla znít: co je smysl života a co smyslem života. A odpověď by mohla být: smyslem života je zjistit smysl života a naplnit ten smysl života.

Pavel Lukavský, kamarád: Ale, prosím, pokud správně definuješ pojem "život" a definuješ pojem smysl ve vztahu k pojem život,… Pokud definuješ život - všechny živě organizmy rostlinného nebo živočišného původu na planetě Zemi a v jejím "blízkém okolí… a definuješ smysl jako cíl ke kterém a uvedeš, že se bavíme na základě vývojové evoluční teorie… docházíme k závěru, že to opravdu cíl nemá… jsme jen zrnka písku ve vesmíru a smysl svého žití zaměňujeme za boj o lepší místo na slunci a lepší šanci předat své geny v procesu evoluce… nic víc nic míň

Pokud do této otázky zabuduješ jedince lidské rasy, najednou ti vyvstává nelogičnost našeho pachtění… Pouze obstát v konkurenci… což se může ukázat jako naprosto sebezničující… a proto se mi zdá to láska, pokora a odpuštění… velmi, velmi, velmi moudré.

Odpověď: Ahoj Pavle. My jsme to nebrali na sebe. Ale na obecné rovině. Co je to život? Proč vznikl? Jako věřící bych odpověděl: bůh se nudil a tak dal vzniknout životu a teď se baví. Jako nevěřící mohu odpovědět: nevím.

Z toho prvního srovnání, tedy jedním slovem: příroda, tak život vznikl čirou náhodou. Možná nějakou chybou? Deformací informace? Možná život ani neměl vzniknout, ale něco se stalo a on vznikl. A nebo, měl vzniknout, a pak to má nějaký cíl. Vyvíjí se, rozvíjí, zaniká a vzniká. Možná bezcílně, nebo cíleně. A možná jsme na jeho začátku a sami nevíme, kam se to bude ubírat dál. A nebo jsme na konci, Lidstvo uzavřelo vývoj života. Tím se dostávám k lidstvu. K čemu vzniklo lidstvo? Byla to vývojová chyba? Záměr, tedy cíl? Nebo po nás přijde ještě něco jiného? A co? A co když jsme opravdu na konci, respektive, na špičce vývoje? A co pak? Možná teď my, lidé, budeme dál rozvíjet život. A jsme u smyslu žití. Třeba je to, že jsme tu, smyslem celého žití. A myslím, že bychom měli ten smysl, cíl, myšlenku života najít. A možná, že k tomu skutečnému smyslu žití, musíme teprve dozrát. A snad jednou dokážeme žít tak, jak se to po nás chce. S láskou, pokorou, tolerantností, v symbióze se všemi lidmi, přírodou, vesmírem…

Založte stranu a změňte svět

Líbí se mi, jak někteří stále nadávají na režim, dobu, že dnes stále žijeme v totalitě, protože kdyby tu byla demokracie, tak jedinec může rozhodovat o všem, ale takto rozhoduje jen menšina (poslanci a vláda) o celém národě. A kdyby jedinec chtěl něco udělat, že ho tento režim umlčí. Prostě demokratické zákonitosti, jako svobodné volby zástupců lidu, kde jsou nominovány z vůle většiny lidu zástupci (vítězné skupiny která pak rozhoduje) které se musí podřídit menšina (poražené skupiny) až do dalších voleb, někomu stále nic neříká.

Na jejich nadávání odpovídám: neříkejte, že kdybyste založili stranu (případně do nějaké vstoupili) a měli takoví program, který by lidi zaujal a na který byste sehnali sponzory, a nakonec byl úspěšný ve volbách, tak že by vás dnešní režim semlel. Mohli byste v parlamentu samí ukázat jak vládnout. No anebo můžete třeba pomocí facebooku (pamatujete vajíčkovou vojnu?) sjednotit tisíce lidí, kteří by volili vámi vybranou stranu či sdružení, které je nejbližší vašemu pohledu na vládu a jít do voleb společně tu stranu či sdružení volit. Prostě možností je mnoho. Přeji zdar vaším tužbám a plánům.

Může člověk za zničení planety?

Máme chránit přírodu, šetřit zdroje, zacházet se zemí šetrně. Lidé mohou za devastaci, oteplování, za měnící se klima…..

Asi ano, ale co když si myslíme o své moci a síle víc, než je pravda. Vzhledem k tomu, že máme prozkoumán svět jen do kilometrové hloubky pod zemí a že o oceánu víme méně, než o vesmíru a to o vesmíru nevíme skoro nic. A naše studia a pozorování země, oceánu a vesmíru jsou tak krátká, že by ryby, plazi a ptáci mohli o proměnách vědět víc než lidé. Tak co nás vede k tomu, že si myslíme, že suroviny už nikde nejsou a jen mizí zásoby? Co když jen nemáme takové nástroje, kterýma můžeme zjistit mnohem hlouběji pod povrchem země suroviny. Co když pak zjistíme pod zemí i pod mořským dnem bohatá naleziště a možná i nové suroviny.

Co nás vede k tomu, že by lidstvo dokázalo natolik zničit přírodu, aby to změnilo klima na zemi? Vždyť různé klima se mění na zemi pravidelně. Po několika desítkách až stovkách miliónů let až po několik desítek tisíc let. Třeba doba ledová trvá několik stovek tisíc let a my jsme na konci poslední doby ledové. Co když dnešní oteplování nezavinil člověk, ale přírodní cyklus země.

Co když je vše jinak a země si dělá, co chce. A nějaké počínání lidských červů jí možná trochu sem tam zasvědí, ale nic víc. Co když celá země, celí vesmír se řídí dál svými záklony, s kterými člověk nic neudělá. Proč si to nepřiznat, zvláště když nejsou jasné, nezvratné důkazy počínání lidstva na chod země. Zato se objevují nové poznatky o chování země a oceánů a tím na měnící se klima. Nic méně, je pravdou, že bychom se k zemi měli začít chovat šetrněji. Ale nebýt hysteričtí a nevymýšlet různé léky, o kterých stejně nevíme, jestli zaberou. No a i kdyby zabrali, za x miliardu let nás stejně pohltí slunce.

Konečně novináři zapracovali.

Zaplať pánbůh za novináře. Tak už ani komunisti nejsou čistí. Tedy ne že by někdy byli, ale abych jim neustále nepřipomínal jejich krvavou minulost, tak jen poslední příklad. Tak i oni jsou úplatní. Konečně je někdo nachytal. Nikdy jsem nevěřil, že by byli jiní, než ostatní. Jen si dávali větší pozor. A máme to, celé spektrum naší politiky je zkorumpovatelné.

A teď se soudruzi ukažte, jak je to s vaší morálkou. Jiné jste kritizovali, vyzývali k rezignaci a odchodu do věčných politických lovišť. Chvástali jste se vaší čistotou a zaklínali se tím, že vy byste bez řečí odešli. Tak Dolejši, šup, šup ven. A hele, najednou: neodejdu! Budu se soudit! Je to provokace! Ale, ale, soudruhu, kde je vaše: my jsme čistí, nám se to stát, tak okamžitě odejdeme! Hrdě jste se byli v prsa a najednou je to tady a…… nic! Chováte se stejně jako ostatní. Doufám, že vám to vaši voliči připomenou ve volbách.

Děkuji novinářům, že se konečně přestali zaměřovat jen na ODS a ČSSD. Že konečně došlo i na jiné strany. A co se týká KSČ(M), tam bych je zkoušel ještě z historie, pohledu na současnost a z jejich doby vlády, tedy z rozdílu mezi demokracií a totalitou, a z jejich plánů. Samozřejmě se skrytou kamerou. Myslím, že bychom se všichni divili.

Pohádka o levici a pravici (o kapitalismu a socialismu) (z emailu)

Do jedné hospody chodí deset strávníků. Každý z jiné společenské třídy a z jiných příjmů. Dají si jídlo za tisíc korun a při placení se dohodli, že budou platit tak, aby to pro všechny bylo přijatelné. První nejbohatší bude platit 50% (500kč), druhý bohatý 25% (250kč), třetí bohatý 12,5% (125kč), čtvrtý za střední vrstvy 6,5% (65kč), pátý a šestý ze střední vrstvy po 3,% (30kč), poslední čtyři, chudí nebudou platit nic. Po pár měsících jim hospodský řekne: jako stálím zákazníkům vám dám slevu 200kč. A tu slevu rozpočítám podle stejného měřítka, jako placení. Tak že ten nejbohatší ušetří 100kč (50%), druhý 50kč (25%), třetí 25kč (12,5%), čtvrtý 13kč (6,5%), pátý a šestý po 6kč (3%). No a ti čtyři chudí neušetří nic, stejně tak, jako nic neplatí. Tu se ti 4nejchudší ozvou: jak to že my neušetříme nic a ten nejbohatší 100kč. To není spravedlivé. Pak se ozvou ten pátý a šestý: no a jak to že my ušetříme jen 6kč. Vždyť taky platíme, ne! No jo, ozvou se postupně ti další. My platíme dost, a proč máme ušetřit tak málo!!! Tak se vrhnou na toho nejbohatšího a zbijí ho. Další den jdou na oběd. Jen ten nejbohatší chybí. Všichni se najedí a pochvalují si, jak to zařídili. Jenže až do chvíle, kdy mají platit. Najednou zjistili, že jim chybí na útratu peníze. Právě polovina, ta co platil ten nejbohatší. 

A takto přemýšlí levičáci podporovaní levicovými stranami, a pak se jen diví. A také vysvětlení, proč nefungoval a padl socialismus.

Pro soutěžící

Čím to je?

Televizní soutěže a různé otázky o výhry lidem tak zaslepí mysl, že přestanou rozumě uvažovat, že je jen otázkou času, kdy toho někdo zneužije.

Známý má číslo podobné těm soutěžním. A když se nějaká soutěž spustí, tak někteří lidé volají a posílají sms jemu. Poprvé ho to štvalo, pak ale v tom našel způsob zábavy. Ale bavili se všichni, jeho rodina, a když byl někdo na návštěvě, tak i návštěva. Bylo to při SuperStar, velkým bratru, vyvolených, a naposled při velký pardubický. Vždy jsme měli nějakou vtipnou odpověď.

Při pardubický jsme na jejich odpověď odpovídali (délka závodu): správně, ale pro výhru si musíte zajet na závodiště a odkrokovat, pak jí dostanete. Anebo: správně, ale výhru si musíte vyzvednout na závodišti nebo ve vrátnici český tv, a to ještě dnes, jinak vám propadne (neděle odpoledne). Při ostatních soutěží, že: vítěze už máme a děkujeme za vaše telefonáty, protože se skládáte na jejich výhru. Nebo jsme přijali hovor a nechali jsme spojení, ale nic neříkali. Pak jsme řekli: vydržte ještě deset minut, ať máme na výhru. No a i jiné srandy od slušných po vulgární (předstírání milování).

Někdy pochopili, někdy si ověřili, jestli se dovolali správně. Když se zeptali, jestli je to opravdu ta soutěž, tak jsme řekli: ne, proč? Nebo jestli to je sranda, tak jsme přiznali: ano. Ale drtivá většina uvěřila. A překvapila i reakce u velký pardubický: ano už jedu. A položili telefon. Ale proč píši tento článek? Jako varování, protože všichni nám řekli automaticky (před tím, než jsme jim řekli naše odpovědi a přiznání, že je to omyl) své jméno, adresu, řekli, kdy budou doma (tím pádem, kdy nebudou) Někdy to řekli dokonce hned, jak jsme přijali hovor, tak že ještě dříve, než jsme se stačili představit. Ani bychom nestačili říci: to je omyl. A stačilo se představit příjmením nebo jen říci: prosím? A někdy jsme rovnou řekli bez nějakého představení: tak tipujte. Prostě žádné oficiální: dobrý den, tady ta a ta televize, nebo ta a ta soutěž a další informace, dokazující že jsou na správné lince. Prostě hrůza‼!

Někdo by stejně mohl říci, měli jste říkat omyl. A dokáže si někdo představit, že stokrát za den a to každý den, berete telefon a říkáte: omyl…omyl…omyl? A přitom vás to zdržuje, ten kdo potřebuje s vámi mluvit, ten se nedovolá, denně se vám vybíjí mobil. Nebo známí měl mít vypnutý mobil, v případě některých soutěží i pár měsíců? Nebo vy jste ochotni si jít koupit nové číslo a odvolat všechny známé a instituce, že máte nové číslo? Tak jsme z toho alespoň něco chtěli mít.

LIDI! Proboha proč nejste opatrní. Co kdybychom byli zloději? Proč tak lehce lezete do maléru? A ještě k tomu pro nejistou výhru. Stejně se z těch tisíců volajících losuje jen jeden. To vám ta vidina výhry (silně nejisté) odbourá opatrnost a pud sebezáchovy?

Nechť je tento článek jako varování. A pro příště, až budete zase riskovat, tak jen připomínám: Čísla začínající= 1 - informační a záchrané. 2-5 - pevné linky. 6-7- mobily. 8 - zákaznické. 9 - SOUTĚŽNÝ A EROTICKÉ.

Proto vážení soutěžící, než budete opět soutěžit, přesvědčte se, jestli začínáte vytáčet 9……… Pak nenarazíte na nás a už vůbec ne, na někoho horšího, kdo by vám mohl ublížit jinak než humorem. A taky byste zbytečně provolali spoustu peněz.

Jak vybírám, píši a publikuji své články.

Publikuji je dopředu. Už teď mám napsané a připravené články až na skoro rok dopředu. A jak přicházím na další témata, tak podle aktuálnosti (to se týká hlavně reakcí na různé události a debaty, a to hlavně politické) je zařadím hned, nebo je dám na konec a ty vyjdou až skoro za rok. No a ty aktuální, které by ztratili smysl, ty odsunou jiný článek na konec, nebo jinam, kde odsunou jiné a ty dám nakonec. Proto se někdy stane, že v jednom článku něco píšu a v jiném to vlastně popírám (zvláště články z mého života) Někdy mě to ale nevyjde a článek vyjde, až když událost dávno není aktuální (skoro u všech témat).

Píši o všem. Ne že bych byl všeználek a měl vše prostudované. Mé články nejsou nějaké vědecké, rigorózní, diplomové, apod. práce, Nejsou to ani články zdánlivě o mě, mému přesvědčení, zaměření, mé rodině, zkušenostech, prožitcích. Ani se v nich neptám jak dál, nežádám pomoc, vysvětlení, rozřešení, pochopení. Mé články jsou hlavně o tématu. Rád bych, abyste je brali jako fórum, kde se všichni vyjádříme a zafilozofujeme.

No a témata vybírám různá. A píši, vždy když mě něco zaujme, naštve, udělá radost, k něčemu chci říci vlastní názor, vlastní postřeh, když chci něco připomenout, sdělit. Reaguji na dokumenty, reportáže a diskuse v tv, na články v novinách a na internetu, na knihy, na život a lidi kolem mě. No a taky na reakce na mé články. A abych tu nezahltil blog články, nebo abych jeden měsíc nezahltil blog a další měsíc, dva, neměl nic, tak jsem si řekl, že budu publikovat jen dva články v týdnu a při horkém tématu vložím i třetí.

Někdy mé články už jsou zdánlivě mimo mísu, vyčpělé, téma zastaralá a neaktuální, ale jak jsem napsal, a nyní zdůrazňuji: mé články jsou o tématu jako tovém, tak ho nespojujte s nějakou událostí, nebo datem v kalendáři. Jako příklad uvedu, že o 1 i 2 s.v. se hovoří do dnes, stejně tak o různých revolucích a dalších dějinách a milnicích lidstva. A zatím nikdo neřekl třeba o antice: co pořád mluvíte o tom Římě, to už je 2000 stará věc.

Tak hezké čtení, slušnou debatu a rozumné argumenty.

Mít vlastní názor, je opravdu tak špatný?

Už jsem toho napsal a řekl dost. Pokud to bylo něco, proti jinému názoru, většinovému myšlení, to bylo samé: neznáš, nerozumíš, nesmysli, bláboly… A nastupovali urážky, výsměch, ponížení a vyhrožování. Kdy se dá ale mluvit o tom co je neznalost a blábol? Kdy je to jen vlastní pohled na svět, na problém, na téma?

Všichni jsme jedineční, osobnosti. Každý je originál. Tak snad nemusíme mít stejný pohled na věc. Abych dal jednoduchý příklad: třeba politici mají na jednu věc tolik názorů, kolik je stran. A věřící mají tolik vysvětlení boha, kolik je církví.

Další věcí je, že co člověk, to názor. A názory jsou o zkušenostech, o prožitcích, o vlivu okolí. Vliv lidí, okolí, zkušeností formuje nejen názory, ale celou osobnost. A znamená snad to, že někdo píše a říká, co se nám nelíbí, co jde proti naší mysli, proti většinovému myšlení, že je blbec, nevzdělanec….