Páchá zvěrstva člověk nebo ideologie a víra?

Nejen náboženství, ale i komunismus vychází z toho, že lidé jsou v podstatě dobří, a chtějí šířit dobro, a žít v dobru, a všichni si přejí ráj na zemi, pro všechny. A při té cestě do ráje, neberou v úvahu, že lidé nejsou stejní, že jsou různí. Že si každý představuje to dobro a ráj jinak. Co je pro jednoho dobro a ráj, pro druhého je zlo a peklo. A to by měl být signál k tomu, nechat tu myšlenku jen ve světě snů, pohádek a bájí. Jenže, ten sen je tak krásný, že si toho všimnou jedinci, který v tom rozpoznají velký potenciál pro získání moci. Obklopí se všehoschopnými lidmi stejného uvažování, a jdou i násilím ten sen realizovat. Kdo nechápe, že to myslíme dobře, ať zahyne! Kdo nejde s námi, jde proti nám. A kdo jde proti nám, jde proti lidstvu, který my vlastně chceme zachránit.

A tady je otázkou, jestli ta zvěrstva ve jménu boha nebo ideologie, kterými se prosazuje ten ráj, jsou vinou myšlenky nebo lidí, kteří tu myšlenku realizují. Věřte, že nikdo, ať patří k jakékoliv společenské třídě, ideologii, náboženství, nemá nic proti "ráji", kde si jsou všichni rovni, všichni mají stejný dostatek, kde by všichni žili v lásce, míru a dostatku. Akorát je rozdíl v tom, co to pro kterou skupinu znamená. Pro bohaté to "být si rovni a mít dostatek" znamená, že si to všichni zaslouží podle zákona a společenských zvyklostí a získají vlastní pílí. Pro chudé to "být si rovni a mít dostatek" znamená, jsme tu, co s tím uděláte! A tehdy nastupují ti realizátorové té myšlenky. Myšlenka je to hezká, jako každá pohádka. Jen ale nikdy nedopustit, aby jí zase někdo nechtěl realizovat.

Ti realizátoři si jsou vědomi, že těch nespokojených se svým životem, je podstatná většina. Kdyby těch nespokojených bylo mizivé množství, tak dnes jsou víra i komunistická ideologie, na okraji společnosti, a jejich protagonisté považovány za blázny. Proto je ta myšlenka nerealizovatelná z důvodu rozdílnosti lidí. Pro jednoho by to bylo dobro, pro druhého zlo. A ti realizátoři té myšlenky vědí, že jí mohou šířit jen díky chudší vrstvě obyvatel, kterých je ve společnosti více, a díky závisti, kterou trpí většina těch chudších. Aby se to nezměnilo, tak tu závist v lidech, ještě více prohlubují. Oni nepotřebují spokojené lidi, ale nespokojené. Spokojení lidé už nebudou potřebovat žádný ráj, nebeský i ideologický, protože ho už mají. A potom se ta, "původně dobrá" myšlenka, postavená na "špatných vlastnostech" lidí, stává špatnou myšlenkou.