Po pádu socialistického experimentu, který byl komunisty v podstatě jen ukraden, se konečně dozvídáme pravdu o historii. Objevují se nové a nové informace z archívů, dobových zpráv, konečně mohou promluvit i pamětníci. Víme jak vznikala a probíhala povstání, války, jak fungovala ekonomika, diplomacie, a životy běžných lidí. A dozvídáme se i o zločinech komunistů (do pádu komunistických režimů, jsme se dozvídali jen o zločinech jedné extrémistické větve stejné ideologie - národního socialismu a fašismu)
Přímo hltám dokumenty, jen si je neuchovávám, ale snad to nebude potřeba. Snad se už nevrátí žádní diktátoři, rudí i hnědí. A budeme se na ty dokumenty dívat, protože je nikdo nezakáže. Tak jsem shlédl Ruský dokument o 2 sv.v., hlavně tu část od napadení SSSR Německem, až do konce války. A bylo to o úplně jiné válce, než nám tu předkládali komunisté. A také jsem viděl Britský dokument o ruské revoluci v roce 1917, a převzetí moci komunisty. To že to také neodpovídá lživé, ideologicky upravené komunistické verzi, netřeba dodávat.
Ruská revoluce v barvě (ČT)
V únoru 1917, kdy zuřila 1 s.v., se v Rusku zhoršili životní potřeby. Byl hlad, bída, lidi unavení válčením. V tehdejším hlavním městě, Petrohradě (později Leningrad potom opět Petrohrad), se lidé dozvěděli, že carova vláda, zadržuje potraviny, hlavně chleba. Ženy vyšli do ulic, a byli rozehnáni. Přidali se k nim muži, a vypadalo to na povstání. A tak vláda referovala carovi, co se děje a žádala pokyny. No a car neuměl vymyslet nic lepšího, než na lidi poslat vojáky. Jenže, vzhledem k tomu, že i vojáci měli všeho dost, tak část se přidala k lidem a část vyrazila proti nim.
Mezi elitní carovy vojáky, patřili námořníci a kozáci. No, a právě tyto dvě složky, odepřeli carovi poslušnost, a přidali se na stranu lidu. Revoluce právě začala. Nejdříve odrazili policejní a vojenské carovy jednotky. Car byl zajat, a donucen abdikovat. Utvořila se prozatímní vláda, a v celém Rusku se začali tvořit sověty (Rusky výbory, nemající s pozdějšími rudými sověty, nic společného), které sdružovali všechny skupiny obyvatel. Tyto sověty plánovali, radili, organizovali život v obcích, městech, podnicích… Mezitím se prozatímní vláda, podílela s připomínky sovětů na vytvoření demokratických zákonů, ústavy, přípravě voleb.
Jak už to tak v revolučních letech bývá, začali se do země stahovat vyhnanci a emigranti. Tak se to stalo i s Leninem. Ten měl sice od Němců jiné úkoly, ale jak mile se dostal domů, jeho prvořadý plán byl: komunistická revoluce a převzetí moci. První pokus se nezdařil, když se mu v létě 1917 nepodařil převrat. Komunisté se už vzdali plánu na "jejich, pravou" revoluci. Tu únorovou nepovažovali za revoluci, tenkrát, ani později, ani dnes, kdybyste se nějakého komouše zeptali, tak řekne: to nebyla revoluce, ale protilidový převrat). Na podzim se ale opět oklepali, a začali druhou revoluci.
Komunisty (v Rusku si říkali: bolševici) nechtěl mít nikdo nic společného. (Ani ta část vojska, která lidem v podstatě revoluci vyhrála - námořníci a kozáci) A tak je nemohli žádat o podporu, a báli se jich. Jenže, použili lží, kterými je přesvědčili o podpoře. Požádali je o záchranu revoluce (té únorové), kterou se prý prozatímní vláda, snaží zahubit. A přislíbili jim, že budou dále bránit a budovat demokracii a ukončí válku. Námořníci uvěřili, mimo jiné i proto, že prozatímní vláda, zatím nedokázala splnit to, k čemu se zavázala (což je blbost, vzhledem k půlroční délce vlády) a to byla chyba, a tak se přidali na stranu komunistů (bolševiků) přišli do Petrohradu, obsadili (ano obsadili, ne dobili, jak nám to komunisté tvrdili) zimní palác a zatkli celou vládu.
Tím začala (pro komunisty a celý svět, po jejich ideologické masáži, ne pro současníky) VŘSR. Mezi tím, co se dělo v zimním paláci - sídle vlády, se Lenin dostavil do sídla politických stran a vyhlásil svůj program. Ten byl odmítnut všemi, krom komunistů, a upustili zasedání. Tím si podřezali větev, a komunistům už zbývalo jen, zlikvidovat parlament (v Rusku dumu) To se jim podařilo v lednu 1918. Kdy při zasedání do hlavního sálu, vešli námořníci, a parlament rozpustili. Lenin potom všechny demokratické poslance a strany, zatkl a rozpustil. Komunistická revoluce, známá jako velká říjnová, byla ukončena.
Komunisté tak ukradli skutečnou lidovou revoluci z února 1917, přivlastnili si jí, a už v roce 1918, porušili vše, včetně ukončení války, což bylo hlavně přáním Němců, kteří Lenina poslali domů. Jinak, Lenin by si přál válku. Ale jinou než probíhala. Občanskou celosvětovou, která by dokázala celosvětově svrhnout starý řád, a nastolit komunistický řád. A také s tím počítal. Že po úspěšné revoluci v Rusku, se tak vzedmou všechny národy. Díky bohu, k tomu nedošlo. Ale pravda, zubožená země si nemůže dovolit válčit, tak že to bylo spíše ekonomické rozhodnutí.
Komunisté zahubili demokracii, zavedli rudý teror, zakázali a pronásledovali, a posléze zlikvidovali vše, co jen vzdáleně bylo demokratické a proti komunistické. Z lidových sovětů se staly rudé sověty. Byl konec s demokracií, kterou Lenin nenáviděl, a označoval jí za zpátečnictví, za imperialistický vynález, který musí zmizet spolu se starým řádem. I proto se zvedl odpor proti nim, který později (i dnes), označili komunisté za odpor menševiků, odpůrců nového řádu, za odpor bohatých, buržoazie, feudálů, podporovaných západními imperialisty, aby zahubili revoluci. Ve skutečnosti? Záhy pochopila část vojáků, že komunistům naletěli. Ale bylo již pozdě. Komunisté v té době už měli moc ve svých rukou.
A jejich vynález na šíření teroru strachu proti těm, komu se to nelíbí, a kdo by se jim chtěl postavit, byl už všude. Čeka, později NKVD, a ještě později KGB, měla své agendy už všude. Šířili teror a strach, okamžitě likvidovali jakýkoliv náznak odporu. Armáda, hlavní podporovatelka obou revolucí, se rozdělila. Tak začala Ruská občanská válka. Válka se z počátku vyvíjela dobře pro odpůrce komunistů (tzv. bílé). Ale špatná organizace bílých, bez zřejmé politické vůle, a dobrá politická práce rudých (komunistická armáda) agitace, lži, vyhrožování, šíření strachu, přivedla obrat a vítězství rudé armády. A jistě, i ti bílý, nebyli zrovna beránci, a své odpůrce a příznivce rudých, likvidovali také. Což jim také na přízni u lidí nepřidalo.
Po občanské válce, se ale situace v zemi zhoršovala. I díky komunistickým rozhodnutím. Byla všude přítomná bída, hladomor, a šíření strachu a teroru. Tehdy, už po třetí, se námořníci z Kronštadtu, vzbouřili a začali "svou" revoluci. 1) únor 1917, na straně demokratů a lidu, 2) říjen 1917, na straně komunistů, a 3) březen 1921, proti komunistům, ale už sami, bez podpory. Povstání skončilo krveprolitím, a poslední šancí na změnu rudého režimu v demokratický. Komunisté o tom do dnes mluví, jako o pokusu kontrarevoluce. Ve skutečnosti ale z Kronštadtských námořníků, kteří podporovali i jejich převrat, v říjnu 1917, udělali až komunisté své odpůrce.
Můj dovětek
Díky jejich politice, která se ukázala jako protilidová, totalitní, udržovaná jen díky represím a strachu, zavinili totální rozklad zdravé společnosti, ekonomiky, pokroutila myšlení lidí. Zavinila miliony mrtvých, na popravách, v koncentrácích, při výsleších a pronásledování, při útěku ze země. Ale i jim zaviněným hladomorem. Jejich styl zacházení s lidmi, se později zalíbil i druhé ideologické odnoži - národním socialistům v Německu. Dokonce je komunisté i učili. A Němečtí národní socialisté, to později zdokonalili, což se zase líbilo sovětským komunistům. Ani nechci myslet na to, kdyby se místo napadení, spolu dali dohromady. Zřejmě by svět vypadal jinak. Jejich spojenectví (komunistů a nacistů) na vlastní kůži zažili Poláci.
Žádné komentáře:
Okomentovat