Je to zvláštní. Když je jednotlivec, rodina, malá firma v dluzích, tak jak jim před exekucí a bankrotem pomůže další dluhy??? Nechápu to. A nechápu, jak to, že jednotlivci, rodině, malé firmě, by nikdo nepůjčil, protože je to risk, ale do dalších a dalších dluhů státu, se banky hrnou? Nechal bych je také padnout. Argentina už to má za sebou, a neslyšel jsem, že by už nebyla, nefungovala, lidi tam vymřeli…. Dávat dlužníkům další a další dluhy, je špatné. V každém případě. U jednotlivců, rodin, firem, obcí, až po celé státy.
A jaký je rozdíl v tom, když dluží jedinec, rodina či skupina lidí, firma, obec, kraj, země? Já si myslím, že žádný. Dlužník je dlužníkem, i kdyby to byl kdokoliv, i kdyby si půjčil na cokoliv. A pokud není schopen splácet své dluhy, tak je to rizikový dlužník, ať je to jedinec, skupina, firma, obec, kraj, stát. A to nemluvím o tom, že kdyby jedinec přišel do banky pro půjčku, a řekl, že to bude platit tak, že od příbuzných a známých bude dostávat peníze, protože vlastní nemá, tak by ho z banky rychle vyprovodili. Proč se to neudělá u státu? Ten má příjem z daní, ne vlastní. Od jaké chvíle, nebude muset jedinec, rodina, firma, obec, dokazovat vlastní příjem, aby se vyrovnali státu?
A proč nestačilo lidstvu ani půl tisíciletí (přibližně 400-500 let existují státní dluhopisy a půjčky státům), aby zjistilo, že státní dluhy jsou cestou do pekla? Kolikrát se stalo, že státy zbankrotovali? A stalo se pak něco? Ne! Nezmizela ta zem a nezůstala po ní díra v zemi, nebo holá pláň. Nevymřel ten národ. Prostě se stal menší otřes a jelo se dál. Viz, Argentina. Tak čeho se dnešní politici bojí? Že by o svou moc? ANO, O TU!
Co toto řešení říká dlužníkům?: dál se zadlužujme, on to někdo zaplatí. Zato bankrot říká: příště budeme muset být rozumnější a opatrnější a už se nezadlužovat. A co to říká věřitelům?: NIKOMU NEPUČOVAT! A potom se bohužel stává, že mají těžkosti si půjčit i ti, kteří opravdu půjčku potřebují, pro opravdu potřebné důležité věci. A jsou nerizikový. A díky této půjčce by se k lepšímu změnil život jedinci, rodině, firmě, obci až celému státu. Ale nezlepší, protože věřitel nepůjčí, protože půjčil a narazil.
Chápu, že někdy ta půjčka je potřeba. Ale ne za každou cenu. Kdo si chce půjčit na spotřebu, tedy na "dnešní den", je vždy rizikový. Protože po vyčerpání peněz, zůstane jen prázdno a dluhy. A dluhy vážou další peníze na rozvoj. Kdo si chce půjčit na rozvoj, tedy "na budoucnost", tam to riziko je menší. Po vyčerpání zůstane to, na co jsme si půjčili. A díky tomu se můžeme dál rozvíjet. A kolikrát i to, na co jsme si půjčili, se samo zaplatí a ještě to jedinci, firmě, obci, až celému státu, může vydělat.
Půjčit si na to, abychom se nyní měli dobře, mohli si užívat, je blbost. Půjčit si na něco, co nám přinese užitek v budoucnu, je jediné dobré zadlužení, když to jinak nejde. V prvním případě to je na pomíjivé hodnoty, které budeme platit ještě dlouho potom, co už nebudou. Ve druhém případě jde o trvalé hodnoty, které tu budou ještě dlouho potom, co je zaplatíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat