Věk je jen číslo.

Tak já jako čerstvý šedesátník, nemohu uvěřit. Fakt? Už tolik? Nené… Někdy se cítím na caparta, jindy na dědka. Ale v drtivé většině tak na 30. A kdysi jsem slyšel toto vysvětlení jednoho známého herce. Ráno je mi 100, v poledne 50 a večer už jsem v pubertě. 

Jinak ono se to tak nedá říct přesně na kolik se cítíme v tolika a tolika letech. Spíš je v tom osobní pocit, kdy si ve 20 říkáte jak budete ve 40 starej, nemocnej, neschopnej. No a potom je vám 40 a to samé si říkáte o 60 letych. A potom je vám 60 a … 

Ať stárnete jak stárnete, najednou se vaše představy o těch starších hroutí, a vy si řeknete že jste na tom stále dobře jako před léty. A věřte že pokud je vám stále hůř a hůř, tak vám bylo hůř i v těch 20ti. Tedy samozřejmě, pokud to není skutečně kvůli zdravotnímu stavu, ale jen kvůli vašemu pocitu. 

Tak že, pokud se cítíme mladí, tak budeme mladí i ve stáří. Pokud se cítíme stáří už jako mladí, tak se budeme cítit ve stáří ještě starší. Ono to nebude věkem ale myslí a cítěním. Nakonec, určitě se mnozí setkali v mladým starým a starým mladým. 

Věk je jen číslo.